23.1.2021 | Svátek má Zdeněk


KLIMA: Diskuse pokračuje

28.12.2020

Minulý článek o rychlosti klimatických změn se dočkal odpovědi. od Radima Tolasze, českého zástupce v Mezivládním panelu pro klimatické změny. Opravdu jsou emise oxidu uhličitého v kontextu jiných problémů tak klíčové?

Nebudu citovat všechny reakce, někdy s nimi mohu souhlasit, ale některé bych rád ještě okomentoval (v citacích, které jsou kurzívou: MŠ = Milan Šálek, RT = Radim Tolasz).

MŠ: Radim Tolasz naznačuje, že v minulosti trvala změna teploty o 1 °C tisíce let, ale zároveň uvádí blíže neurčené „rychlé změny“, což si ale asi podle mého skromného názoru trochu odporuje.

RT: Neodporuje a o jeden odstavec dříve mě Milan cituje „šlo s velkou pravděpodobností o překročení bodu zlomu, kdy postupná pomalá změna najednou způsobila rychlý skok“.

Nikdo nedokáže přesně říci, zda pomalá změna způsobila onen „rychlý skok“, nebo ten „rychlý skok“ vznikl nezávisle na oné pomalé změně, jde spíše o dohady (hypotézy). V minulém článku rozebírané rychlé klimatické změny v mladším dryasu, které byly řádově větší než v současnosti, nemají jasné příčiny – soupeří spolu hypotéza vylití ledovcových jezer a impaktní hypotéza, tj. vliv nárazu kosmického tělesa. V případě, že pravdu má druhé vysvětlení, nelze asi tyto klimatické změny připisovat nějakému „bodu zlomu“, ale pouze nešťastné náhodě, kterou ovšem nelze vyloučit nikdy. V obou případech ale můžeme konstatovat, že přirozené změny klimatu byly rychlejší než v současnosti.

MŠ: Ty rychlé změny si trochu připomeňme, ať to můžeme porovnat se současným šílenstvím kolem tzv. „klimatické krize“, kdy, podle slov Radima Tolasze „ekosystémy nemají šanci“.

RT: Zaprvé, Milan porovnává současné antropogenní změny s dřívějšími přirozenými změnami. Těžko mohl kdokoliv bránit změně doby ledové v meziledovou. Dnes jsme v úplně jiné situaci – známe příčiny a umíme je odstranit (snížit naše emise skleníkových plynů a lépe se starat o kulturní krajinu).
Zadruhé, v Milanově pojetí ekosystémy šanci mají, lesy se změnily na tundru. Jinými slovy potvrzuje, že ekosystém lesa neměl šanci. Přesně tak jsem to myslel i já.

S tím, že známe příčiny, bych byl poněkud opatrnější, ale budiž, hypotéza určitého vlivu radiačního účinku zvýšených koncentrací skleníkových plynů na mírné zvýšení teploty (vzhledem ke kolísání klimatu v mladším dryasu ještě velmi mírnému) působí celkem věrohodně. Zde došlo k menšímu zmatení jazyků, ke kterému jsem zřejmě přispěl i já. Ekosystémy „nemají šanci“ při jakékoli změně, předpokládáme-li, že mají zůstat neměnné či s minimální změnou, což ovšem celkem odporuje historii biosféry. Ovšem také velmi záleží na úhlu pohledu – na jedné straně můžeme třebas oprávněně lamentovat nad téměř okamžitým zničením lesa kůrovcem nebo výbuchem sopky, na druhé straně jsou zaznamenána vyjádření ekologů, kteří považují kůrovce za „lékaře lesa“ a zničení lesa kůrovcem za úžasné divadlo přírody, ekosystém se tedy pouze mění, přičemž označení, zda se jedná o destrukci nebo pouze nějakou přirozenou změnu ekosystému, je dosti subjektivní. Přitom oba názory mohou mít kus „své“ pravdy: I v té krajině ponechané „přírodnímu“ vývoji i v krajině rozježděné lesními kolovými traktory nebo i tanky (v zájmu ochrany přírody!) nějaká příroda bude a v obou případech můžeme tvrdit, že příroda „si svoji cestu najde“, ať s působením člověka nebo bez něho. Čtenáři se může zdát, že zde jsem asi dost odbočil, ale princip zůstává podobný: Ať už je změna klimatu (a ekosystémů) způsobena čímkoliv, důležitější je adaptace, lpění na nutnosti neměnnosti světa (a klimatu) za každou cenu asi není ta nejmoudřejší strategie, zvláště je-li současná strategie tzv. „ochrany klimatu“ provázená větší závislostí na výkyvech počasí a často dosti nelogickými kroky, např. ústupem od jaderné energie v Německu.

MŠ: Dovolím si upozornit na terminologický detail, působící v dnešní době jako kacířství: Teplejší klima bylo v 80. letech minulého století hodnoceno jako „optimální“.

RT: Nesmysl, toto období je dodnes označováno jako klimatické optimum, stejně jako některá další období. Nic kacířského tady nehledejme.

Zde určitě najdeme shodu, i když je pro mě dosti překvapivá. Souhlasíme tedy oba s tím, že klima, kdy je tepleji o 2-3 °C oproti 70. létům 20. století (a tedy o zhruba 1-2 °C oproti současnému klimatu), je optimální. Pak tedy poněkud nechápu, proč proti oteplování tak zavile bojujeme.

MŠ: Doplňuji, že během současného oteplování dochází také k většímu ozelenění zemského povrchu, zejména v suchých oblastech, na čemž se nezanedbatelně podílí i ten „neblahý“ oxid uhličitý.

RT: Opět argument, který nikdo nezpochybňuje a nijak nerozporuje moje odpovědi z rozhovoru. Ještě by bylo vhodné dodat, že kromě ozeleňování (greening např. zde) postupuje logicky i hnědnutí (browning) planety. Pro globální uhlíkový cyklus je rovnováha důležitá.

Zajímavý argument. Je to podobné, jako kdybych se pokoušel globální oteplování (alias klimatické změny) zmírnit odkazem, že kromě oteplování „logicky“ postupuje i ochlazování (např. zde). Důležitější je spíše celkový trend na většině planety – a ten je nyní oteplující a zároveň ozeleňující, což znamená, že celkově zelené plochy přibývá, čímž se mimo jiné zpožďuje odhadnuté oteplování. A pokud bojujeme proti CO2, bojujeme vlastně proti zelenější planetě, tudíž by se tzv. „Green Deal“, jehož součástí je právě omezování CO2, měl přejmenovat na příhodnější „Against Greener Earth“, popř. „Brown Deal“.

Dodávám: Někteří odborníci považují zelenější Zemi (což připouštějí, nicméně nezdůrazňují) za špatné znamení, neboť rostoucí podíl vegetace, hlavně lesa v chladných oblastech, snižuje odrazivost zemského povrchu (tzv. albedo), což způsobuje oteplování. Z toho také plyne, že v rámci snahy o chladnější klima bychom měli lesy v chladných oblastech (na Sibiři a v Kanadě) zlikvidovat. Kácení lesa na Sibiři bychom tedy měli ocenit jako součást boje proti globálnímu oteplování a změně klimatu (/sarc).

MŠ: Tento zdánlivý paradox souvisí s málo vnímanou skutečností, že bouřlivější a větrnější počasí je daleko více ovlivněno gradientem (rozdílem) teploty mezi teplými a studenými oblastmi než absolutním zvýšením teploty.

RT: To je pro mě zajímavá informace, díky za ni. Nejsem meteorolog, takže si to budu muset dohledat.

Výše uvedený fakt také vyplývá ze známé skutečnosti, že v zimě (dané polokoule) jsou větrné bouře intenzivnější než v létě hlavně vlivem rozdílů příjmu slunečního záření a výraznějšího teplotního a následně tlakového gradientu (spádu, rozdílu). Viz mj. Fyzická geografie I (1984), str. 46 a 103.

Na zmínku, že naše civilizace je dosud stále dominantně „poháněna“ fosilními palivy a hlavně díky naší vyspělosti jsme snížili počet obětí nebezpečných povětrnostních jevů o 90 %, zareagoval Radim Tolasz takto:

RT: Ano, rozvoj a bohatnutí bohatého severu byl a asi pořád je poháněn fosilními zdroji. A? Máme to chápat tak, že se to nemůže změnit? Máme proto přehlížet negativa s tím spojená? Před časem jsme elektrárny odprášili a odsířili? Proč?

Asi proto, že to bylo potřeba. Zdůvodňovat pochybná opatření racionálními asi nemůže patřit mezi kvalitní argumenty (to je podobné, jako bychom homeopatii zdůvodňovali třeba existencí standardní medicíny lege artis, protože léčba s sebou často přináší i negativní vedlejší účinky). Sotva najdeme někoho, kdo by kritizoval výrazné vyčištění elektráren od oxidu siřičitého a velké části polétavého popílku v první polovině 90. let, protože negativa s nimi spojená byla celkem zřejmá. Ovšem těžko se můžou srovnávat účinky oxidu siřičitého a polétavého prachu s údajnou škodlivostí oxidu uhličitého, který si na rozdíl od nich dáváme dobrovolně do nápojů a který kromě mírného oteplení (který je soustředěn zejména ve velmi studených oblastech Arktidy) pomáhá ozeleňovat planetu.

MŠ: Žádný druh nemá automaticky jakési právo na stabilní počasí a klima, ať je příčina jakákoli, přičemž vyhrávají adaptabilnější („chytřejší“) organismy.

RT: Souhlas. Ale žádný druh také nemá jakési právo ovlivňovat počasí a klima, ať jsou jeho pohnutky jakékoliv. Často slyším, že klimatologové bojují za nějaké „lepší klima“. To je nesmysl, my bojujeme za přirozené nebo přesněji za co nejpřirozenější klima. Úplně stejně, jako naši předchůdci bojovali za dýchatelnější vzduch (viz výše uvedené odsíření).

Rostlinné a živočišné druhy ovlivňovaly chemismus atmosféry a tím i klima odpradávna, pohnutkou pro to je prostě život, přirozená snaha o maximální zachování a rozšíření druhu. Zajímalo by mě, jaké má být to „nejpřirozenější“ klima? Holocénní klimatické optimum s vyššími teplotami než dnes? Doby ledové či meziledové? Nebo nedávná malá doba ledová, kdy se vlivem nadměrného chladu a vlhka šířily hladomory? Rozebíraný mladší dryas s řádově rychlejšími klimatickými změnami?

A opět se objevuje oblíbený pseudoargument srovnávající racionální snahu o čistší vzduch (při zachování možnosti mít teplo a elektřinu za přijatelné ceny) s nynějším bojem proti CO2, který na rozdíl od oxidu siřičitého a polétavého prachu sami vydýcháváme. A který je při uvádění emisí téměř vždy na prvním místě.

Zde je možná na místě uvedení dalšího příkladu iracionality vzniklé z nezdravé posedlosti emisemi CO2: V Německu a ve Švýcarsku se boj proti oxidu uhličitému projevuje zvyšováním koncentrací jemného polétavého prachu v bohatých obytných zónách, některým lidem to připomíná návrat do stavu, ve kterém bylo Porúří před sedmdesáti lety. Tento prach, jehož nebezpečnost se mediálně zdůrazňuje zejména ve spojitosti s průmyslem a dopravou, se tam objevuje nikoliv vlivem automobilového provozu, ale dominantně ze stále populárnějšího spalování dřeva, protože dřevo je přece obnovitelný zdroj a jeho spalování v kamnech je považováno za ekologické, udržitelné a „klima-neutral“. V mnoha oblastech je dokonce z tohoto důvodu spalování dřeva podporováno místními samosprávami.

Nicméně, proti hromadnému spalování dřeva v hustých zástavbách a z toho plynoucímu znečišťování ovzduší jemným popílkem se v německy mluvících zemích už začíná zvedat odpor, takže zde máme další příklad obvyklého cyklu od nekritického „ekologického“ nadšení až po náraz na realitu, ovšem s určitými průběžnými škodami na hospodářství, zdraví a životním prostředí. Vzpomeňme si u nás třeba na biopaliva, která byla před lety prosazovaná v Evropské unii také jako jeden prostředků boje proti změnám klimatu, ovšem s celkem očekávatelným výsledkem. Cituji: „Podpora biopaliv z řepky, obilí či kukuřice, jejichž pomocí Česká republika sráží emise skleníkových plynů, jsou slepou uličkou“. Hlavně, že se bojuje, ať to stojí, co to stojí. Třeba i zdraví, vyšší cenu potravin nebo biodiverzitu tropických pralesů.

Pokud chceme čistší vzduch v atmosféře (kde CO2 problémem není), tak mi logičtější připadá elektrárny maximálně vyčistit, což se již stalo, popř. nahradit fosilní paliva v elektrárenství hlavně jadernými zdroji (a pokud se to vyplatí, též obnovitelnými zdroji) a motivovat k používání elektřiny i k vytápění, ale to je z nějakého iracionálního důvodu nemožné. Přitom topení elektřinou namísto plynem či pevnými a kapalnými palivy nevyžaduje na rozdíl od tak zuřivě prosazované elektromobility potřebu (převážení) drahého a těžkého akumulátoru, jehož vyšší hmotnost nadměrně opotřebovává silnice a o jehož „ekologičnosti“ panují určité oprávněné pochyby.

MŠ: Dnes se ovšem mnohé státy rozhodly, že budou proti změně klimatu bojovat.

RT: Pokud přijmeme definici variability klimatu jako změny přirozené a změny klimatu jako změny antropogenní (UNFCCC definice uvedená např. v IPCC AR4 WGI Annex I-Glossary), pak ano. Rozumní lidé však chtějí bojovat jen proti ovlivňování klimatu změnami v uhlíkovém cyklu (emisemi skleníkových plynů a způsobem využívání půdy). Dnes přece už víme, že je rovnováha uhlíkového cyklu člověkem narušena a měli bychom s tím něco dělat.

Zajímavá je definice změny klimatu jako změny pouze antropogenní, je to šikovný propagandistický tah k prosazení povědomí, že změna klimatu (samozřejmě podávaná hlavně v černých barvách) je výhradně antropogenního původu. Obecná média už žádnou „přirozenou variabilitu“ klimatu zmiňovat nebudou, to je pro většinu sdělovacích prostředků příliš složitý a nepochopitelný termín, navíc poněkud nadbytečný, to se do titulků nedá určitě a do článku, který má vzbuzovat emoce, také ne.

K poslední větě: Rozumní lidé s tím budou něco dělat, pokud to dává smysl a nejsou zde naléhavější problémy; třeba Arméni by se mohli vyjádřit, jak je trápí „nerovnováha uhlíkového cyklu“. Jestliže CO2 ozeleňuje planetu a pomáhá růstu rostlin a jejich odolnosti proti suchu, přičemž jeho mírný oteplovací účinek se projevuje hlavně v chladném klimatu (IPCC, AR5, strana 22), tak v boji proti CO2 moc smyslu nevidím. Zvláště pokud je CO2 vedlejším produktem společnosti, která dokáže negativní důsledky extrémů počasí minimalizovat jako nikdy v minulosti (oběti extrémů počasí poklesly řádově). Jestliže se snahy o „ochranu klimatu“ projevují devastací lesů biopalivy, výše uvedeným „ekologickým“ spalováním dřeva v rezidenčních zónách apod., tak to důvěru v úsudek „expertů“ nevzbuzuje, ona „ochrana klimatu“ se spíše podobá středověké léčbě typu pouštění žilou.

Dalším z mnoha paradoxů spojených s tzv. „ochranou klimatu“ je, že ono příkladně „zelené“ Německo má na hlavu o třetinu vyšší emise CO2 než „jaderná“ Francie, přičemž Německo bude své jaderky v nejbližších letech odstavovat a zvyšovat dovoz plynu (ano, toho fosilního paliva) z Ruska. Ano, z toho Ruska, které je v jiných případech vážným bezpečnostním rizikem a vůči němuž platí různé sankce. A přitom se má mohutně investovat do elektromobility. Trochu mi v tom zase chybí logika, ale třeba nemám dost informací.

Na doplnění je vhodné uvést, že Čína provozuje uhelné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 1000 gigawatů a hodlá stavět uhelné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu dalších 250 gigawatů, zatímco Evropa hodlá utlumovat svých cca 140 GW, a to i velmi moderních a čistých. Čínu asi uhlíková nerovnováha tolik netrápí, ale v poslední době slibuje, že po roce 2060 bude také uhlíkově neutrální. Papír nebo spíše webová stránka snese všechno, nicméně uvidíme, co snese realita a zda to od Číny není jenom šikovný tah, jak k sobě dostat poslední zbytky průmyslu a další know-how z ochabujících západních států a postupně je (nejen) ekonomicky ovládnout. Pak už bude nás či naše potomky „uhlíková nerovnováha“ trápit podobně jako dnes Ujgury nebo Armény.

Doufám, že se v poslední větě mýlím a že emise oxidu uhličitého zůstanou i nadále největším problémem, který nás bude soužit.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu se svolením autora



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.