Z neznámého důvodů stále převládá u mnohých přesvědčení, že vozidla se spalovacím motorem budou v dohledné době nevyhnutelně nahrazená elektromobily. Pochybnosti jsou ale rozhodně na místě.

Několik nedávných zjištění svědčí o tom, že elektromobily nemusí představovat zdaleka tak skvělou alternativu ke spalovacím motorům, jak se může na první pohled zdát.

Konec pohádky o Tesle
Obří únik interních dokumentů z této slavné automobilky (tzv. Tesla Papers) vynesl na světlo podrobnosti o praktikách firmy a problémech, s nimiž se elektromobily této značky potýkají. Jedná se o celkem 100 gigabytů důvěrných dat, která vynesl neznámý informátor a předal je německému deníku Handelsblatt. Dokumenty ukazují výrobce elektromobilů v ne zrovna lichotivém světle.

Uniklá data obsahují mj. tisíce záznamů o hlášených poruchách, škodách a závadách v posledních sedmi letech. Majitelé vozů Tesla si velmi často stěžovali např. na asistenční systémy, automatické parkování či navigaci.

Dalším problémem bylo třeba i náhlé „nouzové“ brzdění z plné rychlosti či neřízené samovolné zrychlení. Mezi uniklými dokumenty jsou také záznamy interní komunikace mechaniků a inženýrů, kteří si v takových případech nevěděli vůbec rady.

Za nejzávažnější můžeme patrně považovat několik tisíc případů selhání „autopilota.“ V řadě z nich skončilo toto selhání nehodou. Ve 2 400 případech se jednalo o problém „samočinného zrychlování.“ Dále pak bylo hlášeno 1 500 problémů s bržděním a další čtyři stovky případů se týkaly tzv. fantomového zastavení, kdy vůz nouzově zastavil kvůli nějaké domnělé, ale neexistující překážce.

Důsledkem těchto výpadků vozidla často např. skončila v příkopu, či narazila do zdi nebo protijedoucích vozidel. Někdy se jednalo jen o lehkou nehodu, v některých případech však byly následky bohužel fatální.

Uniklé záznamy také ukazují, že některé závady asistenčních systémů, o nichž Tesla veřejně prohlásila už v roce 2016, že jsou vyřešené, měly ve skutečnosti k dořešení daleko a působily škody na majetku a životech ještě v roce 2021!

Přístup zaměstnanců společnosti k zákazníkům
Ve srovnání s tím působí jako vcelku nepatrná maličkost odhalení, že zaměstnanci Tesly byly vyzýváni k tomu, aby směrem navenek užívali jen ústní formu komunikace, aby se zákazníci nemohli u soudu opřít o nic jiného než o svá nepodložená ústní tvrzení.

To vše se navíc děje více než měsíc poté, co vyšlo najevo, že zaměstnanci Tesly mezi lety 2019-22 nahlíželi pomocí kamer umístěných ve vozech do domů a garáží majitelů aut. A kamerové záběry, které považovali za vtipné či nějakým způsobem zajímavé, si sdíleli mezi sebou.

Končí tak pohádka o Tesle coby průkopnické společnosti geniálního a zároveň excentrického miliardáře a vizionáře Elona Muska. Čekalo se, že Tesla bude udávat směr, kterým se v budoucnosti bude ubírat automobilismus a vůbec veškerý technologický vývoj. Dneska už to neplatí. Společnost má mnoho co vysvětlovat, pokud jde o kvalitu jejích výrobků a také naprosto šokující přístup k jejím zákazníkům.

Nepoužitelná ojetina
Zmínili jsme zatím jen jednu automobilku produkující vozy na elektrický pohon, byť se jedná o tu nejznámější. Máme ale ještě další problém, který se týká elektromobilů všech značek a řeší se dlouhodobě. Jak asi každý ví, elektromobil stále není zrovna levnou záležitostí. Vedle drahé pořizovací ceny mají tyto vozy také omezenou dobu využitelnosti.

Kupující nového vozidla musí počítat s tím, že jeho prodej opravdu nebude výhodný. Nejedná se ale o nic překvapivého. Zvláště omezená životnost baterek a cena náhradních akumulátorů a vůbec surovin nutných pro jejich výrobu mají klíčový podíl na jejich vysoké ceně. Vědělo se už dlouho, že něco takového je třeba očekávat a nyní se to projevuje naplno.

Ne překvapivě také vyznívají závěry analýzy vývoje reálných prodejních cen ojetých vozů od společnosti Autovista. Podle jejích zjištění jsou ceny ojetých benzinových, naftových, ale i hybridních vozů na trhu s ojetými auty stále vysoké.

U elektrických vozů to ale neplatí. Tzv. Glass’s Guide zmíněné společnosti, který sleduje zůstatkové hodnoty aut po třech letech provozu a 58 tisících najetých km, hovoří jasně: Z původních pořizovacích cen elektrických aut zbývá i po tomto vcelku malém zápřahu v průměru jen 47,6 procenta původní ceny, tedy méně než polovina.

Naopak i třeba jen běžné hybridní vozy si drží dokonce 72,8 procenta původní ceny, benzinová vozidla 67,1 procenta a auta s dieselovými motory mezi 60 a 70 procenty. Jedná se sice o data z Velké Británie, nicméně není důvod předpokládat, že by jinde byla situace diametrálně odlišná.

Opravdu nižší náklady?
Pak máme ještě jeden problém. Kdykoli je řeč o cenách automobilů, musíme samozřejmě zohlednit i dlouhodobé náklady spojené s jejich užíváním. Jako výhoda elektromobilů bývají zmiňované právě nižší provozní náklady. Ani to už nyní ale neplatí. Svoji roli zde samozřejmě sehrála i energetická krize a s ní spojený vzrůst cen energií.

Dobíjení elektromobilů je o dost dražší než tankování spalovacího auta. Nižší ceny byly v minulosti dané především nižším či dokonce nulovým daňovým zatížením elektřiny ve srovnání benzinem nebo naftou, u nichž je velká část ceny daná právě zdaněním.

Navíc při masovějším užívání elektromobilů by peníze vybírané na daňovém zatížení benzínu a nafty citelně chyběly a bylo by je třeba vybrat jinde. A to nemluvím o tom, že rozšíření elektromobility přinese vyšší spotřebu elektrické energie a za takové situace lze předpokládat i zvýšení jejích cen.

Srovnání vozidel
Server Autoforum připomíná zajímavé srovnání mezi cenou provozu Volkswagenu Golf 1,5 TSI se 150 koňmi a srovnatelného VW ID.3 S s 204 koňmi, o němž se nedávno psalo v Auto Bild, rubrice německého deníku Bild věnované automobilům. Pro srovnání použili spotřebu 6,5 litru benzinu na 100 km u Golfu a 21,3 kWh elektrické energie u ID.3.

U Golfu vyšla při zohlednění průměrné aktuální ceny za 1 litr paliva průměrná cena paliva na 100 km na 11,62 eur (asi 275 Kč). U elektrického modelu ID.3 je sice možné platit i méně, ale pouze při nabíjení doma, což je pomalé a opravdu to nelze srovnávat s tankováním na cestách.

V případě nabíjení po cestě musí řidiči počítat s tím, že budou čekat mnohonásobně déle než u čerpací stanice také platit významně víc. I nejlevnější (a pomalé) nabití ID.3 na 100 km jízdy u společnosti EnBW vyšlo na 12,99 eur, tedy asi na 308 Kč. U rychlejšího Ionity už to bylo 16,83 eur (399 Kč), u Shellu 13,98 eur (331 Kč), u Allega 18,10 eur (429 Kč) a u Tesly nejméně 14,05 eur (333 Kč). Ve všech případech se tedy jednalo o významně vyšší částku než v případě benzínu.

Čas na další alternativy
Zkrátka a dobře, pořídit si elektrovůz rozhodně není příliš motivující. Za jejich pořízení musí dát kupující mnohem víc peněz ve srovnání s vozem se spalovacím motorem, nemluvě o celkově vyšších nákladech. A ještě je třeba počítat s dramaticky vyšší ztrátou hodnoty, což představuje problém pro první majitele.

Mohlo by se zdát, že to může být dobrá zpráva alespoň pro kupce ojetin. Není to ale tak, pokud vezmeme v úvahu, co těmto nešťastným kupcům někdy zbude v ruce už po pár týdnech. Rozhodně se nejedná o žádnou výhru. Právě naopak.

Jedna věc je tedy jasná: Elektromobily vyjdou draze a nic nenasvědčuje tomu, že by v dohledné době mohla přijít nějaká změna k lepšímu. Nastal čas začít více přemýšlet také o jiných čistších alternativách, o nichž zatím slýcháme spíše výjimečně. Máme zde třeba vodík nebo syntetická paliva.

Přeji hezký den a veselou mysl!