Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
YGo, jako ostatní, též miluji tvoje rodinné stříbro, vašim rodičům se povedly opravdu krásné dcery (však i oni byli moc hezký pár). V tvém podaní je čtení fakt lahůdka.
Třeba ta věta "s minisukní jako širší opasek a s viditelným poprsím". Také jsem takový nosila a moje poprsí v té době už bylo pár let víc než viditelné
. Na začátku let 70. kdy jsem byla už pár let vdaná, byl můj "opasek" tmavě modrá, sémišová mini sukně. Která ovšem nepérovala, takže při ohýbání měla tendenci šinou se ještě výš. Manžel mě musel párkrát upozornit, že mi sukně sice sluší, ale ať se v ní raději příliš "nelámu v pase".
Holkám mamka ušila úžasné mini z černé matné koženky - no borky jak sfiňa, jak se u nás říká
, to nikdo na Vrbici neměl. Bohužel, než jsem do nich dorostla (jak už jsem se zmiňovala, do patnácti roků jsem všechno dědila), tak už mini neletěly
Milá Ygo, to jsou úžasné vzpomínky a v tvém podání prostě nemají chybu! U vás to bylo jak v pohádkách , kde král měl 3 dcery.
Samozřejmě se mi vybavily vlastní vzpomínky, jo, taky jsem dostávala psaníčka do špičky boty - většinou to bylo odpoledne, když jsme chodili na nepovinnou němčinu a byli jsme rozdělení na 2 poloviny. A buď aby to bylo stylové nebo protože se dotyčný ostýchal vyjádřit v rodném jazyce, vždy jsem si přečetla "Ich liebe dich".
Jinak bych chtěla zde opravit jednu tiskovou chybu - jak mne zrovna Maruš upozornila, plačící malíř nebyl Laďa, ale Fana
Tak se omlouvám
To je tak báječný vzpomínání! Ach božíčku, kluci... já byla v těchhle letech už velká jako dospělá ženská, akorát že některý znaly dospělý ženský byly poněkud opožděný . Což mi zase až tak zoufale nevadilo, protože i duševní vývoj byl trošku pomalejší a kluci mě ještě nějakej čas hrubě nezajímali
.
No já taky byla opožděná v tomto směru a taky se kolem mne nerojili nápadníci, a taky mi to nevadilo... No ale časem by se taky něco našlo, to zas nemůžu říct.
Hmm - mnohem lépe vyzní v Maruščině přednesu, to je rozená dramatická umělkyně.
Achich áach, proč jsem jen ten Zvířetník neotevřela hned ráno,mohla jsem mít krásný den hned a nééé až mne MLP vytočil! Tak mám aspoň teď vylepšenou náladu. Ygo, krása! Ty chvíle beznaděje a naděje v 15 letech,puberta v rozpuku, sebevědomí na nule,to byly časy! Pokud šlo o mne ,tak jsem se vyvinula poměrně dobře,skoro víc než dobře, od té chvíle jsem chodila shrbená a strašně jsem se styděla. Když dnes čtu ty kraviny o různých výstřizích,tak si myslím, že bych byla na úrovni lecjaké celebrity bez zásahu.Tři ženský v chalupě, chudáček Tvůj tatínek,věčně asi brousil nože a těch intrik ryze ženských.
Zavzpomínala jsem taky na bráchovy intriky,jak se zbavit otravného děcka, když jsem se mu vyšklebovala. Díky Tobě se mi hodně vylepšil den a už mne má ranní nas/ ranost přešla.
To si člověk furt říká - nenechám se vytočit, vždyť už mně to nestojí za to. Ale nakonec se stejně neposlechne . Tak jsem ráda, že jsem ti zlepšila náladu
.
Ygo, krásně se tvé povídání čte a člověk si i zavzpomíná na své mládí. O mě žádný velký zájem nebyl. Vypadala jsem jako tramvaj v té době. Dlouhá, v předu plošina vzadu plošina. Vyvinula jsem se do trojek až o hodně později.
No já se taky nemohla pyšnit kdovíkolika nápadníky - většinou jsem podědila po kamarádce, ale ti se mnou už jenom kamarádili a plakali mi na rameni, že je kámoška nechce - ta vrba mi zůstala do hluboké dospělosti.
Zdravim zviretniky - ja vas vsechny poctive ctu, poctive, ale v rychlosti. Neb konec roku se blizi a kostlivci s poznamkami o nedodelcich v praci i doma vylezaji ze vsech koutu.
I ja se hlasim k natvrdlonum, co nedokazali rozkodovat nabidky k seznameni ci chozeni, na druhou stranu si moc dobre pamatuju, jak bylo tezke zaujmout me objekty zajmu.
Ygo - tvuj vrabci uces mi pripomnel muj vlastni katrolovity hraboces. Vlasy, na rozdil od prsou, po letech narostly. Krasne se ty tve vzpominky na stesti v rodine ctou.
@lika sel mail + posilam slunce do duse
Hele - na té fotce mi už bylo patnáct pryč - takhle mne stříhala kamarádka na intru - manikúrovými nůžtičkami . Mně zase vlasy, narozdíl od prsou, nenarostly
Ještě k tomu zvonění u dveří. Nevím už, jestli to bylo v devítce nebo v prváku na gymplu, ale zvoníval u nás jeden nesmělý básník a vždycky mi strčil do ruky svou báseň a utekl. Vzhledem k mlhám, ve kterých se tato vzpomínka skrývá, je pravděpodobné, že mně libé nebyly ani verše, ani mladý básník. Tenkrát jsem měla hlavu plnou jednoho s vlnitými vlasy a modrýma očima, který mě učil líbání za velkou břízou za domem. Někdy bývá osud básníků krušný.
Milá Ygo, během čtení Tvého vzpomínání se ve mně začne rozlévat úžasné teplo, něha, nostalgie, smích, někdy i střípek smutku, no prostě blaho.
Moc Ti děkuju, že pro nás vzpomínáš.
Tento týden vejdeme do prosince a to už bude opravdový advent. Alespoň mně připadá, že ten listopadový je takový..., no, něco jako generální zkouška třeba.
Přeji všem dobrý den.
Vavísku - přeju ti krásný advent. U nás konečně rozsvítili kostel (díky krizi byl zhasnutý) a já doufám, že bude svítit až do Nového roku. Vůbec jsem netušila, jak mi ta tmavá masa vadila.
Ygo, krásný advent i Tobě a díky za krásné vzpomínání! Trochu mě to vrátilo do mých mladých let! ♥
No já mám dneska krásný den - spí u nás vnouček s tatínkem, choroba se pomaličku vzdává a ještě mé nejmilejší povídání. Tak ještě si honem koupit los, třeba se to štěstí neunavilo
Jasně - vsaď do lotynky! Jsem ráda, že je choroba na ústupu a že se budeš těšit s klukama.
Tak to je opravdu dobré ráno Ygo, parádní vzpomínky - ten "sirotek"!
Kdo vás fotil? Vašim se povedly opravdu krásné dcery - v Irsku se takové považují za poklad, doufám, že i na Moravě
Připomnělo mi to nedávnou příhodu - mladá už žena se mě smutně ptala, jak pozná, že má o ni muž zájem, že by s ní chtěl chodit. Uvědomila jsem si, že za mého mládí to bylo opravdu jasnější: kluk prostě musel sebrat odvahu a zeptat se: Chceš se mnou chodit? A když ano, pak se vědělo, že ti dva spolu chodí.
Moc děkuju za povzbuzení, dnes to fakt potřebuju
Ehm, já v tom byla vždycky natvrdlá..... došlo mi až po letech, že mě kluk balil....nějak jsem ty náznaky nedokázala rozklíčovat