České a moravské restaurace v poslední době značně zdražily, čehož si povšimla i střední třída. Samozřejmě je otázkou nakolik oprávněně (zvýšení cen energií, surovin nebo třeba lidské práce) a nakolik s touhou po rychlejším vyšším zisku.

Navíc se nyní hospody, bistra a restaurace potýkají s de facto nekalou konkurencí ze strany školních jídelen.

Je skutečností, že přibližně dvakrát lacinější polední jídlo, než je podáváno v restauracích, láká nové strávníky do školních jídelen. Tedy z řad „civilů“, kteří by jinak mohli jít na oběd do restaurací. Samozřejmě množina přetáhnutých strávníků není stoprocentní, těžko si představit, že by například každý senior šel místo do zmíněné školní jídelny, kde zaplatí 80-90 korun, do restaurace na „zvýhodněné meníčko“ za 150-180 korun.

Nicméně z právního hlediska možno souhlasit s organizacemi zastupující restauratéry, že se zde skutečně jedná o nefér nekalou konkurenci sponzorovanou zřizovateli. Těmi jsou zejména naše obce, kraje či jiné veřejnoprávní entity.

Školním jídelnám zřizovatel mimo jiné dotuje mzdové náklady (což je alfa
a omega dnešního gastra) včetně odvodů na zdravotní a sociální pojištění zaměstnanců od kuchařek po účetní. Stejně jako například náklady na pořízení technologického a dalšího vybavení kuchyní.

Povrchnější čtenář si řekne, to je toho, pár školních jídelen levnější (nekalo-soutěžní) jaro strávníkům neudělá.

Pozor, nad věcí opravdu nemožno mávnout rukou, s tím, že jde o marginální problém. Víte, kolik máme v Česku aktuálně školních jídelen? Přes osm tisíc. Což z nás činí evropské možná i světové šampiony v této oblasti. Přirozeně
na jednu stranu je to skvělé, že naše děti a vnoučata mají dostupnou takto rozsáhlou síť k uspokojení jejich vyživovacích potřeb. Nicméně to přináší sebou nebezpečnou negativní externalitu. Pakliže by každá z nich obsloužila jen sto strávníků zvenku, tak je to obrovská část zdejšího obědového trhu.

Stát by zde měl zajistit férová pravidla pro všechny. I když teď hospodští leží mnohému v žaludku, čemuž napomáhají i někteří namyšlení televizní, youtuboví a tiktokoví „kuchaři“, mj. kritizující normální lidi za to, že dávají prý malá dýška a nezaslouží si jejich práci, tak by zde stát měl zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž.

Sečteno - skutečně není poctivé, aby zde spolu na trhu soutěžily subjekty dotované a nedotované. To je jako by se v běhu na sto metrů utkali běžci se svázanými nohami versus závodníci nadopovaní obcemi či státem.