Jak boj proti korupci paralyzuje nákupy v nemocnicích

Nemocnice získá dotaci na vybavení nových operačních sálů a vyhlásí výběrové řízení. Vítězná firma je odpovědná nejen za to, že sežene všechny potřebné součásti – jednotlivé přístroje, počítače, nábytek atd., ale také že ty budou fungovat v jednom celku, že budou komunikovat spolu navzájem i s nemocničním informačním systémem. Pro dodavatele, který takové zakázky realizuje rutinně, to není žádný problém. Do tří měsíců je hotovo. Nemocnice může sály používat. Tahle se v českém zdravotnictví nakupovalo ještě před několika lety. Pak přišla velká protikorupční revoluce, která se skutečnými i domnělými hříšníky smetla i racionální praxi. A tak teď, co dříve trvalo měsíce, se táhne několik let. Přitom úplně iracionálně, neboť nejen zdravý rozum, ale i platné zákony říkají, že soubory, které tvoří celek, je možné soutěžit společně.

V registru veřejných zakázek je možné najít dost příkladů, kdy se nesmyslně prodlužuje doba od rozhodnutí o poskytnutí dotace do úspěšného dokončení všech dílčích výběrových řízení. Nemocnice jako je pražský IKEM, Fakultní nemocnice v Plzni, či U svaté Anny v Brně, či Krajská zdravotní v Ústeckém kraji pořizovaly v posledních letech vybavení svých center pro léčbu srce, nebo mozkové mrtvice za desítky miliónů korun a výběrová řízení se tam natahovala přes tisíc dní i déle. Co se při nich dělo? Velká zakázka byla rozdělena na x částí. Nemocnice již měly přiděleny peníze, ale nemohly je čerpat, dokud nebyla vysoutěžena i ta úplně poslední část. Jenže rozsekání původně jednoho souboru vede k tomu, že do dílčích výběrových řízení se nepřihlásí dostatečný počet zájemců. Nezřídka je to jeden nebo žádný a v takových případech se výběrové řízení ruší. Vzniká několik kol nových pokusů. Problém mají nejen velké kolosy. V nemocnici v Třinci letos vyhlásili výběrová řízení na „Rekonstrukci mezioborové JIP - dodávka zdravotnické techniky a nábytku“. Je rozdělena na deset částí. Tři výběrová řízení musela být zrušena, protože se nepřihlásil žádný zájemce, v jednom se sice přihlásili dva uchazeči, ale oba byli vyloučeni a řízení zrušeno.

Problémy si nemocnice dělají tak trochu samy. Bojí se nařčení z podpory korupce a porušení zákona o veřejných zakázkách, a proto zakázky dělí i tam, kde je to nesmyslné. Zákon byl od října nahrazen zákonem, který se velice podobně jmenuje - o zadávání veřejných zakázek. Oba jsou v hlavních bodech totožné. Požadují po zadavatelích transparentnost, rovné zacházení a zakazují diskriminaci. Nebrání jim ale vyhlásit soutěž tak, jak je to racionální a užitečné. Umožňují stejně tak rozdělit zakázku na dílčí části, jako naopak zohlednit skutečnost, že předmět jejího plnění tvoří jeden funkční celek (například právě vybavení operačního sálu sestavené z více dílčích částí). Nový zákon význam souborných dodávek dokonce posiluje. Nemocnice tedy mohou využívat i služeb tzv. kompletátorských firem, které šetří čas zaměstnancům, managementu nemocnice a garantují, že dodávka bude v pořádku a načas realizována. Pohlídají jim i takové složitosti jako je soulad se zákonem o zdravotnických prostředcích, který na ně klade celou řadu náročných požadavků, nebo že tyto prostředky byly tzv. integrovány do systému, což není nic jiného, než že spolu komunikují.

Mediální kauzy a pseduokauzy nákupů přístrojového vybavení zatlačily nemocnice do iracionálního chování. Přitom například v takovém stavebnictví nikoho ani nenapadne, aby nějaká státní instituce soutěžila zvlášť instalatéry a zvlášť zedníky, ale vždy si vybírá dodavatele stavby, který všechny profese a dílčí činnosti zajistí sám (a koordinaci všech prací samozřejmě k tomu). Na tento český přístup, kdy se potácíme od jednoho příkopu cesty ke druhému, nakonec doplácí pacienti. Na moderní diagnostiku, která může odhalit právě jejich nemoc včas, si musí počkat. Zcela zbytečně.

Autor je šéfredaktor Zdravotnického deníku

Euro 46, 14.11.2016