Současné úvahy o zavedení zálohování PET lahví a hliníkových plechovek (údajně po vzoru Německa) většinou prezentují tuto myšlenku jako součást ochrany životního prostředí. Veřejnosti jsou předkládána tvrzení o přírodě plné odhozených PET lahví a nutnosti tento problém řešit tím, že budou PET lahve zálohovány a odevzdávány ve sběrnách.

Obávám se, že realita je úplně jiná a cíle jsou mnohem méně ušlechtilé.

Napřed popis současného stavu. Česká republika je evropským a možná i světovým premiantem v separování dopadů. Konkrétně u plastů statistika uvádí, že Češi vytřídí 75% plastových odpadů. Podle stejné statistiky třídí odpady 73% lidí. PET lahve z celkového množství vytříděných plastů tvoří zhruba čtvrtinu. Proč se tedy vůbec hovoří o zálohování PET lahví, když většina plastových odpadů je jiného typu a naprostá většina PET lahví končí v kontejnerech na tříděný odpad a ne pohozená v přírodě nebo ve směsném odpadu?

Je zřejmé, že ochrana přírody za tím není. Odhozená končí jen čtvrtina plastů a z nich opět jen čtvrtina jsou PET lahve, i kdyby se podařilo snížit toto číslo na nulu, 75% dnes nevytříděných či odhozených plastů by stále bylo nevytříděno a odhozeno. Důvodem je něco jiného. Ano, jsou to peníze.

PET lahve jsou cennou surovinou. Jejich výkupní cena je dvakrát vyšší, než u ostatních plastů. Zálohování PET lahví nemá jiný účel, než vytřídit z plastového odpadu tuto drahou surovinu a více na ní vydělat. Co se stane s ostatním plastem, to není podstatné. Jestli namísto separovaného odpadu skončí ve směsném, to propagátory zálohování nezajímá.

Zálohování PET lahví celý systém třídění odpadů v domácnostech poškodí. PET lahve sice tvoří jen asi 25% plastových odpadů co se týče hmotnosti, ale určitě okolo 50 či více procent objemově. Domácnosti netřídí odpad jen kvůli ochraně životního prostředí, ale mnohdy zcela pragmaticky proto, aby snížily objem odpadu v popelnicích a snížily si tím náklady na svoz odpadu. Jakmile z tříděného plastového odpadu odeberou PET lahve, jejich motivace odnést zbytek plastů do speciálních kontejnerů zmizí.

To samozřejmě platí o lidech žijících v rodinných domech nebo bytech s vlastní popelnicí – kterých jsou ovšem zhruba dvě třetiny naší populace.

Propagátoři zálohování PET lahví mnohdy dávají za vzor Německo. Jenomže Německo je automobilová kultura, všichni všude jezdí autem, zatímco u nás se masově využívá MHD. Pro Němce není problém naložit do auta PET lahve, protože do práce jede autem, cestou z práce, opět autem, zajede na nákup a při té příležitosti PET lahve vrátí ve sběrně (ostatní plastový odpad hodí do popelnice). Ale u nás se jezdí autobusy či tramvajemi. Lidé nakoupí cestou z práce a dojedou domů MHD. Pokud budou chtít odvézt zálohované PET lahve, budou muset použít auto. Velmi ekologické, viďte?

Zatímco dnes PET lahev po vyprázdnění sešlápnou a přidají k ostatnímu plastovému odpadu, který pak odnesou do kontejneru na plasty, zálohovanou PET lahev musí odevzdat neporušenou, tedy mnohem objemnější. Jinak ji čtečka neidentifikuje a zálohu nevydá. To zvyšuje objem odpadu a opět znemožňuje odnést jej pěšky. Na vesnicích navíc většinou není kam, kontejnery na plastový opad jsou v každé vísce, ale automaty na zálohované PET lahve budou jen ve větších obchodech ve městech. (Pro obchodníky jistě dobrá metoda, jak ubrat zákazníky malým vesnickým prodejnám a přivést je do městských supermarketů).

Důsledkem zálohování PET lahví tedy bude nárůst plastů ve směsném odpadu, snížení dnes skvělé míry třídění, větší používání automobilů a poškození vesnických prodejen.

A to vše proto, aby zpracovatelé PET více vydělali. Stojí nám to za to?