Z historických událostí se nám mnohdy zachovávají úsloví, citáty či slogany. V hluboké minulosti to bylo „Kostky jsou vrženy“ či později „I Ty, Brute?“. To bylo v době, kdy se říkalo „před naším letopočtem“, dnes opět říkáme „před Kristem“. Ze 6. století se zachovalo benediktinské „Modli se a pracuj“, z konce 8. století pak „Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím. Vždyť zběsilost davu je vždy blízká šílenství“-Alcuin z Yorku, učitel a rádce Karla Velikého a zakladatel a organizátor středověkého školství. To byl raný středověk. Když jsme v současnosti viděli bourání soch jižanských generálů, mohlo nás napadnout, že snad měl tento Angličan křišťálovou kouli. Ve Zprávě o Mistru Janu Husovi od Petra z Mladoňovic můžeme najít Husovo „Lépe jest dobře zemříti, než zle živu býti“ a nebo „Poučte mne, kde se mýlím“. Následovalo známé husitské „Hrrrr na ně“, ale to už byl M. Jan Hus na pravdě Boží. Slova Jana Amose Komenského jsou jako stvořená pro současnost: „Hubme nevědomost, aby nevědomost nezahubila nás“. Pak odešel z Čech. Další, 17. století, bylo stoletím složitým, podivným, ale ze století 18. si můžeme najít slova F. L. Věka „Copak myšlenky se dají zakazovat?“ První konzervativní myslitel a politik v Čechách, Karel Havlíček Borovský, byl mistrem ironie a proto zmíním jeho Křest sv. Vladimíra. V prvním díle T. G. Masaryka O sebevraždě je možné najít „Učíme se příliš mnoho pro školu, neučíme se dost pro život“. V době bezstarostnosti belle epoque se pak najednou objevila vyhláška Mým národům. Poté i čeští vojáci šli bojovat za císaře pána. Citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka jsou natolik známé, že je není třeba opakovat. Ale z té doby je možné říci, že „Naši dědové nebyli Švejkové, byli to hrdinové“ (film o českých vojácích v italských Alpách konkrétně, ale lze to říkat i obecně, zvláště o československých legionářích).

Po vzniku Republiky se dostávám k datu 18. února 1923. V sobotu tomu bylo právě sto let. V tento den zemřel, po atentátu komunistickým anarchistou na něj spáchaném, jeden z devíti dětí pekaře, student gymnázia v Broumově, později medicíny a ještě později práv na Karlově univerzitě. Doktor práv, vlastenec, politik (dnes by někteří použili i slovo národovec či dokonce nacionalista), autor prvního zákona Republiky československé, její první ministr financí, JUDr. Alois Rašín. Osobnost, o které bylo mnoho napsáno, ale která letos nebyla připomínána. Pouze strana Svobodných si tohoto významného člověka připomněla před domem, kde bydlel a před nímž byl postřelen.

A citáty, které nám po něm zbyly? „Šetrnost je jedna část politiky, účelnost je část druhá“. Nebo „Pracuj a šetři“. A další slova, která by zasloužila vyrýt do kamene a do hlav všech blouznivců z kterékoli doby a zeměpisných šířek: „Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída“ (jinde: „Po válce je bída a tak lidé chtějí socialismus, a když je socialismus tak je bída“). Dnes aktuální „Za službu vlasti se neplatí“. Slova z projevu v Pardubicích. (V souvislosti s těmito slovy se nabízí otázka, komu dnešní politici slouží? Protože jsou placeni, tak asi státu, nikoli vlasti.)

Aloi Rašín zemřel před sto roky. Jeho syn Ladislav těsně před koncem 2. světové války v táboře nedaleko u Frankfurtu n. Mohanem. A jeho vnuk? Poté, kdy potomci rodiny odešli v roce 1968 do ciziny, přijel do staré vlasti v roce 1990. Před hlavním nádražím v Praze ho na amnestii právě propuštěný trestanec ubil lešenářskou trubkou. Až půjdete někdy kolem kostelíka U Matěje na pražské Babě, zajděte na i hřbitov. Najdete tam hrobku rodiny Rašínovy.

Abych nezůstala nic dlužna citátům či typickým slovům. Jaká jsou ta z dnešní doby? Užívej si a měj nataženou ruku ke státu, jeho rozpočtu a k fondům Evropské unie. S Rašínovými slovy „Pracuj a šetři“ to nemá opravdu, ale opravdu nic společného.