TEMELÍN: Obejde se Rakousko bez Temelína?
Jaké štěstí, že rozhlas se po šesté hodině ranní pouští jen jako kulisa a že jen sotvakdo považuje jeho informace za bernou minci! Rakousko si dnes stojí v energetice velice špatně a nebýt Temelína, Dukovan a bavorských atomových elektráren, museli by se naši jižní sousedé hodně uskrovnit. Statistiky regulačního úřadu E-Control jsou neúprosné:
Rakousko skutečně elektřinu vyváží, ale posledních šest let ještě více dováží. Z někdejšího vzorného hospodáře, který si zakládal na tom, že nebude žít na dluh, a dokonale využíval potenciál Dunaje a horských řek – z vody pochází dnes téměř dvě třetiny domácího proudu – se stal čistý importér elektřiny.
Začalo to zanedbatelnými 88 milióny kilowatthodin v roce 2001. Jenže s jídlem roste chuť a je-li odkud brát, tedy se nakupuje. Čistý dovoz, tedy rozdíl mezi exportovanou a importovanou elektřinou, se už o dva roky později vyšplhal na rekordních 5,6 miliard kilowatthodin, což je téměř polovina produkce „reaktorového šrotu“, jak se s oblibou v rakouských médiích přezdívá Temelínu. Obrazně řečeno: aby Rakušané mohli vyrábět, topit, svítit, jezdit vlakem apod., používali jeden temelínský blok. Ostatně tomu tak skutečně je – rakouský dovoz proudu z Česka se od roku 2002 ustálil při nulovém exportu k nám právě u šesti miliard kilowatthodin. Což běžný Rakušan odmítající Temelín a atom jako takový vůbec netuší.
V následujících dvou letech se sice čistý rakouský import snížil téměř na polovinu, loni však opět zamířil prudce nahoru a za jedenáct měsíců činil 5,2 miliardy kilowatthodin – shodou okolností přesně tolik, kolik země dovezla z Česka. Důvod? Rakouská spotřeba proudu vzrostla od roku 2000 o plných sedm procent, nové elektrárny se však, jak potvrzují oficiální rakouské statistiky, prakticky nestavějí. Za stejnou dobu přibylo jen 264 megawattů ve vodních a 121 megawattů v tepelných, především podnikových zdrojích. Bezmála 850 megawattů ve větrných a fotovoltaických elektrárnách postavených za první pětiletku nového tisíciletí nemohlo na pokrytí stoupající poptávky stačit; proud totiž vyrábějí zhruba 1500 hodin do roka, a k celkové bilanci tak přispívají pouhými 1,5 miliardami kilowatthodin, tedy necelými třemi procenty.
Že nás rakouské energetické problémy nemusí trápit? Ale kdež!
„Nemusíme nic stavět, dovezeme!“ ozývalo se zpoza jižní hranice v posledním desetiletí. Když se nakonec dalo slovo elektrárenským odborníkům, bylo pět minut po dvanácté. „Aby se pokryla rostoucí rakouská spotřeba proudu, musela by se každých 15 měsíců spouštět čtyřsetmegawattová elektrárna anebo každých sedm měsíců jedna vodní velikosti freudenauské na Dunaji u Vídně,“ tvrdí Herbert Schröfelbauer, šéf Austria Hydro Power, dceřiné společnosti největší rakouské elektrárenské firmy Verbund. Stejně dobře jako jeho kolegové doma i v zahraničí ví, že je to nereálné, že jen na analýzu vlivů na životní prostředí a další dokumenty požadované při stavebním řízení bude zapotřebí, stejně jako u nás, několik dlouhých let.
Rakousko tedy volí cestu nejmenšího odporu. Hrozbu nezvládnutelného nedostatku elektřiny hodlá řešit výstavbou plynových zdrojů, která vyjde nejlevněji a vybudovat se dají nejrychleji. Znamená to, jak připomněl rakouský hospodářský čtrnáctideník Economy, uvést do roku 2010 nové kapacity o výkonu 2200 megawattů (jen o málo více než dnešní Temelín) a v následující pětiletce dalších 2400 megawattů. Celkové investiční náklady 2,3 miliardy eur (65 miliard korun) se promítnou do ceny proudu, která už dnes vyvolává bouře nevole obyvatel i podnikatelů. Dále ho prodraží použité palivo, o posílení rakouské závislosti na dovozu zemního plynu – jeho spotřeba se už při realizaci první etapy zvýší o 30 procent – nemluvě.
Zdá se, že Česko (zejména) s novou vládou vykročilo stejným směrem jako Rakousko. Odhaduji, že se dnes nacházíme nějakých deset, možná dvanáct let za ním. Můžeme tuto výhodu promarnit. Ale myslím si, že je nejvyšší čas, abychom rozhodli o výstavbě nových jaderných elektráren.
Autor je členem výboru České nukleární společnosti
