18.1.2021 | Svátek má Vladislav


SPOLEČNOST: Kolik zaplatíte na daních?

8.11.2005

           

Někdy kolem roku 1995 přišlo vystřízlivění.  Sen o rychlém zbohatnutí se rozplynul. Ty, kterým se to přece jenom podařilo, jsme pod vlivem podvodů valících se na nás z médi a i díky šikovné „tunelářské politice“ spálené země Miloše Zemana začali podezírat z toho, že vesměs nabyli svůj majetek neoprávněně. Uvěřili jsme, že tzv. tunelářům vystavíme stopku akcí „čisté ruce“ a nechali jsme se postupně opět ve velké míře stát závislými na státu. Tak alespoň interpretuji porážku pravice ve volbách 1998 a 2002. Pravice navíc v době. kdy byla u moci díky „opoziční smlouvě číslo  1“ z léta 1996, byla plně zaujata a snad i zaslepena  svou vlastní nejednotností a dobrovolně se vzdala vládního mandátu po aférách, které ve srovnání s aférami současnými se zdají být pouhým odvarem.

Rozhazovačná, tzv. prorůstová hospodářská politika menšinové vlády Miloše Zemana, a později tzv. koaliční vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, nebyla doprovázena nepopulárním zvyšováním daní a odvodů. Tyto vlády vyřešily problém „expanzní“ hospodářské politiky velmi jednoduše. Použily přitom metodu s úspěchem použitou těmi, které chtěli akcí „čisté ruce“ potrestat. Řada „takypodnikatelů“ rozjela na počátku devadesátých let svůj „byznys“ tak, že nakupovala na faktury a prodávala za hotové a dodavatelské faktury prostě neplatila a ke vzniklým dluhům se pak prostě a jednoduše nehlásila. Obdobně se chovaly i naše levicové vlády. Utrácely nad poměry a zadlužovaly náš stát. Dlouho se dokonce z úst vládních ekonomů hovořilo o tom, že náš státní dluh vlastně není nijak velký (pokud se srovná s jinými západoevropskými státy) a že si ho tudíž můžeme dovolit zvýšit! Mimo jiné se tak dělo i pod pláštíkem teze „stát nemůže zbankrotovat“, což je teze velmi mylná a zavádějící, neboť stát jsme sice my všichni a nikdo by Česko v rámci konkursního řízení neprodal např. Německu, nicméně dluhy státu musí zase platit právě zejména občané dané země. Mimochodem, pokud si dobře pamatuji z dějin mocnářství (Rakouska a posléze Rakouska-Uherska), v 19. století vyhlásila rakouská vláda minimálně dvakrát bankrot. V politice rychlého zadlužování současná vláda nejen že pokračuje. Podle „překrouceného“ rozhovoru Paroubka pro agenturu Reuters sní Paroubek o tom, že po vítězných volbách 2006 v zadlužování státu postoupí o rozhodný krok vpřed.

V této situaci, tj. za současné výše státního dluhu, přichází ODS s plánem na daňovou reformu, která by snížila daně všem plátcům daně z příjmů (fyzickým i právnickým osobám) na jednotnou rovnou (plochou) daň 15%. Vláda kontruje tím, že navrhuje snížení daně z příjmů zaměstnancům resp. fyzickým osobám, jejichž měsíční příjem nepřekročí 30000 Kč. Sociální demokracie tak uvažuje velmi pragmaticky. Chce snížit daně pouze fyzickým osobám- voličům, protože jak známo, korporace, ať už akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným k volbám nechodí. A chce snížit daně pouze těm „chudším“, neboť v těchto kalných vodách vidí své potenciální voliče. A nepochopení principu rovné daně nesídlí jen ve vládním levicovém táboře. I v odborných kruzích se někdy vedou diskuse, při nichž se uvažuje tak, že ODS sice chce snížit daň z příjmů na 15%, ale tak, že by se změnil způsob výpočtu základu daně směrem nahoru a tak by sice ODS snížila daňové sazby, daně by se ale počítaly z vyšších základů a stát by tak zase vybral to,co potřebuje.Vidím proto jako naprosto nezbytnou důslednou osvětu v této oblasti.V čem je tedy jádro pudla.

Současné daně z příjmu se v zásadě dělí na daně fyzických osob, ať už samostatně výdělečně činných nebo v zaměstnaneckém poměru, a na daně z příjmu osob právnických, tj. zejména akciových společností a společností s ručením omezeným. Výpočet základu daně, tj. částky, která se potom zdaní podle zákona určitou daňovou sazbou, je poměrně komplikovaný a není mým cílem ho rozpitvávat (viz malý daňový slovníček jako doplněk tohoto článku). To, o co v návrhu rovné (ploché) daně běží je pouze toto: To, co na základě zákonných norem stanovíme jako základ daně, navrhuje ODS zdanit jedinou sazbou daně ve výši 15%. Odpadly by tak v případě daní fyzických osob sazby daně tří  dalších daňových pásem  používané v současnosti (20%, 25% a 32%), které zdaňují základ daně  od 9100 do  18200 Kč, od 18200 do 27600 Kč a nad 27600 Kč měsíčně. Zůstala by pouze jedna sazba 15%, která se dnes používá pouze pro základ daně do 9100 Kč měsíčně. U osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) rovná daň v žádném případě neznamená změnu výpočtu základu daně, tj. to, že si OSVČ pro základ výpočtu daně vezme celkem dosažené příjmy, od kterých odečte daňově uznatelné výdaje. Pokud se v návrhu ODS hovoří o této dani jako  o rovné dani z příjmů, je to míněno přesně v souladu s našimi současnými daňovými zákony, které u OSVČ a u korporací za daňový základ pro daň z příjmů považují rozdíl mezi celkem dosaženými příjmy a celkovými daňově uznatelnými náklady.

Onen „informační šum“ v odborných kruzích kolem rovné daně z příjmu  navrhované ODS může samozřejmě vyplývat i z pouhého „nedorozumění“, což však více méně vylučuji.. Současně se domnívám, že zde může působit i jistý faktor nedůvěry v to, že ODS chce skutečně daně snížit, což vede k vymýšlení toho, že sice ODS deklaruje snížit sazbu daně, ale současně chce touto sazbou zdaňovat vyšší daňové základy,čímž by vybrala stejné nebo dokonce vyšší částky na daních. Je tak zpochybňována další idea,potvrzená tam, kde již k zavedení rovné daně s nižší daňovou sazbou došlo, že celkový výběr daní se může dokonce i zvýšit.

Protože minulá i současná vláda ČSSD nesáhla ke zvýšení daní z příjmů, aby  pokryla své státní výdaje a státní pokladnu bezprecedentně zadlužila,nepovažují proto zřejmě ani někteří lidé z branže daňových poradců a auditorů takovou radikální daňovou reformu za možnou. Nevěří zřejmě ani tomu, že by tato reforma(v níž snížení daní je pouze jednou částí) navrhovaná ODS  pomohla ke snížení nezaměstnanosti. Již na počátku devadesátých let brojil proti radikální ekonomické reformě dnešní poradce premiéra Valtr Komárek. Kreslil vize vysoké nezaměstnanosti z důvodu „šokové“ reformy ordinované Klausem. K masové nezaměstnanosti nejen že nedošlo, ale naopak o vznik masové nezaměstnanosti  se zasloužily právě  levicové vlády Zemana a Špidly.

Jak ukážeme dále v „malém daňovém slovníčku“, v našem systému daní a odvodů neplatí vůbec to,co by možná někdo očekával. Daně a odvody do systému sociálního pojištění a zdravotního pojištění se vůbec neřídí tím, že pro jednu příjmovou výši jsou stejné odvody na sociální a zdravotní pojištění a stejná výše daně. Obecně je dnes známo, že platby do systému zdravotního a sociální pojištění jsou největší pro zaměstnavatele. Zde proto musíme hledat motivy k tomu, proč levicová vláda je vůči zaměstnavatelům naprosto neústupná (viz tzv. novela zákoníku práce) a proč nemá žádný zájem podporovat soukromé podnikání samostatně podnikajících fyzických osob na živnostenský list. Čím více osob by totiž odešlo do privátu, tím více by se snížily platby do sociálního a zdravotního pojištění. K tomu dokládám několik  příkladů dále.

Jinou věcí je, že naše současná společnost nijak zvlášť pro radikální reformy nehoruje. Spíše než na proreformní a protireformní se naše populace dělí na ty, co si uvědomují nutnost určitých změn a na ty, co věří na to, že tak jako dnes to ještě půjde dlouho, protože „zdroje jsou“! Jsem plně přesvědčen a časté diskuse i s tak zvanými „normálními“ lidmi, tj. lidmi živících se svou prací v zaměstnaneckém poměru ať už v dělnických nebo úřednických profesí, tomu nasvědčují, že si tito lidé uvědomují nutnost změnit nastoupený kurs zvyšování státního dluhu, neboť potíže s jeho financováním jsou přenášeny na naše potomky- a ty má téměř každý. V zájmu obyčejných lidí proto není další zvyšování státních dluhů ani na to navázaná rozhazovačná „sociální“ síť, jejíž péra už jsou stoprocentně mimo provoz. Dnešní sociální síť ze všeho nejvíc připomíná stohlavou hydru, v níž často uvízne i člověk, který tuto síť nepotřebuje. Vždyť nechat se státem uplácet je tak snadné.

 

Poznámka závěrem - během přípravy tohoto článku schválila poslanecká sněmovna nový zákon o dani z příjmu fyzických osob, který snižuje sazbu 15% na 12% a sazbu 20% na 19%. Pro tuto novelu hlasovali všichni přítomní poslanci v sále. Je to první větší snížení daní navržené vládou ČSSD za celé období její vlády. Za zmínku stojí tyto dva momenty. ODS navrhla snížit všechny daňové sazby o stejnou procentní sazbu (tj. i sazby 20%,25% a 32% o 3% body) a KSČM navrhla vytvořit ještě jednu daňovou sazbu 39% pro zdaňování nejvyšších příjmů. Je na čtenáři aby posoudil kdo to  jak s daněmi myslí.

 

 

 

 

Malý daňový slovníček s příklady:

Daň z příjmů fyzických osob se dělí na dvě hlavní části. Tou první částí jsou daně ze závislé činnosti (dříve to byla daň ze mzdy) a příjmy z podnikání a samostatné výdělečné činnosti.

Podle Zákona o daních z příjmů se daní ze závislé činnosti a funkčních požitků dle § 6 zákona rozumí :  

a)      příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Těmito příjmy se rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku,

b)      příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a komandistů komanditních společností, a to i když nejsou povinni při výkonu práce pro družstvo nebo společnost dbát příkazů plátce,

c)      odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob ( dozorčí rada, představenstvo apod.)

Funkčními požitky jsou

a)      funkční platy členů vlády, poslanců a senátorů Parlamentu České republiky a poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky a platy vedoucích ústředních úřadů státní správy,

b)      odměny za výkon funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, občanských a zájmových sdružení, komorách a v jiných orgánech a institucích.

 

Paragraf 6 Zákona o dani z příjmu taxativně vyjmenovává ty plátce daně, kteří spadají do kategorie plátců daně ze závislé činnosti a funkčních požitků.

 

Příklad 1- Zaměstnanec v pracovně-právním poměru s firmou nebo s osobou samostatně výdělečně činnou má stanoven mzdu ve výši 18000 Kč měsíčně. Při stanovení základu daně z příjmu se a výpočtu daně z příjmu se postupuje takto:

a)      od měsíční mzdy ve výši 18000 Kč (hrubého) se odečte zdravotní pojištění ve výši 4,5% z hrubé mzdy, které platí zaměstnanec (810 Kč), dále se odečte sociální pojištění ve výši 8% z hrubé mzdy, které platí zaměstnanec (1440 Kč) a odečte se nezdanitelná částka, která je stanovena v současnosti na 3150 Kč. Součet výdajů na zdravotní a sociální pojištění spolu s nezdanitelnou částkou činí 5400 Kč. Základ daně je proto 12600 Kč.

b)       Sazbou daně 15% se zdaní 9100 Kč, zbytek do 12600 Kč se zdaní sazbou 20%, tj. daň z příjmu se rovná 0,15 x 9100 Kč + 0,2 x 3500 Kč =  2065 Kč. Pokud má daňový poplatník nezaopatřené děti, z vypočtené částky daně se mu odečte 500 Kč za každé dítě (maximálně za 4 děti). Teoreticky by proto mohl daňový poplatník zaplatit na dani 65 Kč, pokud by byl rodičem 4 dětí. Tento odpočet si ale smí nechat provést pouze jeden z rodičů anebo si mohou rodiče tento daňový bonus rozdělit zásadou „na jedno dítě jeden bonus 500,-Kč“

 

Příklad 2- Zaměstnanec v pracovně právním poměru jako v příkladu jedna má stanovenou hrubou mzdu na 40000 Kč. Při stanovení základu daně z příjmu se a výpočtu daně z příjmu se postupuje takto:

c)      od měsíčního mzdy ve výši 40000 Kč (hrubého) se odečte zdravotní pojištění ve výši 4,5% z hrubé mzdy,které platí zaměstnanec (1800 Kč), dále se odečte sociální pojištění ve výši 8% z hrubé mzdy, které platí zaměstnanec (3200 Kč) a odečte se nezdanitelná částka ,která je stanovena v současnosti na 3150 Kč. Součet výdajů na zdravotní a sociální pojištění spolu s nezdanitelnou částkou činí 8150 Kč. Základ daně je proto 31850 Kč a zaokrouhlí se na celou stokorunu nahoru na 31900 Kč.

 

d)      Sazbou daně 15% se zdaní 9100 Kč, částka 9100  Kč se zdaní sazbou 20%, částka 9400 Kč se zdaní sazbou 25% a zbytek do 31900 Kč se zdaní sazbou 32% tj. daň z příjmu se rovná 0,15 x 9100 Kč + 0,2 x 9100 Kč + 0,25 x 9400 Kč + 0,32 x 4300  =  6911 Kč. Pokud má daňový poplatník nezaopatřené děti, z vypočtené částky daně se mu odečte 500 Kč za každé dítě (maximálně za 4 děti). Teoreticky by proto mohl daňový poplatník zaplatit na dani pouze 4911 Kč, pokud by byl rodičem 4 dětí. Tento odpočet si ale smí nechat provést pouze jeden z rodičů anebo si mohou rodiče tento daňový bonus rozdělit zásadou „na jedno dítě jeden bonus 500,-Kč“

 

 

Daňová progrese je z příkladu 1 a 2 jasně patrná. Zvýší-li se zaměstnanci hrubý příjem 2,2krát jako v našem případě mezi příkladem 1 a 2, na dani zaplatí  tento zaměstnanec 3,35krát víc.

V případě, že by si oba zaměstnanci mohli odečíst 2000 Kč z částky vypočtené daně (mají oba 4 děti), zaplatí zaměstnanec s příjmem 40000 Kč hrubého 75krát více na daních než zaměstnanec s příjmem 18000. Tak fungují naše daňové zákony.

 

Nyní vypočtěme příjem zaměstnance z příkladu 1 a 2 s tím, že aplikujeme plochou daň 15% a vše ostatní (způsob výpočtu základu daně a položky odčitatelné z daňové povinnosti) ponecháme na současné výši.

 

Příklad 1a- Mzda 18000 Kč vede k dani ve výši 1890 Kč měsíčně (o 175 Kč méně než v současnosti)

Příklad 2a- Mzda 40000 Kč vede k dani ve výši  4785 Kč měsíčně (o 2126 Kč méně než dnes)

 

Při uplatnění odečitatelných položek na  4 děti by zaměstnanec v příkladu 1a od státu naopak dostával 110 Kč měsíčně!!!, zaměstnanec v příkladu 2a by byl stále čistým plátcem daně ve výši 2785 Kč měsíčně.

Daňová progrese by v případě aplikace ploché daně byla  výrazně nižší. Zaměstnanec s příjmem 2,22krát vyšším by zaplatil na dani 2,53krát víc.

 

K tomuto lze pouze dodat, že uplatnění ploché daně z příjmu ve výši 15% by nikoho nepoškodilo. Zaměstnanci s vyššími až vysokými příjmy by stále zůstávali těmi, kteří by do státní pokladny zaplatili rozhodující podíl na dani z příjmu. Jestliže dnes zaměstnanci s příjmy nad 20000 Kč měsíčně hrubého, kterých je asi 20% z celkového počtu, platí kvalifikovaným odhadem kolem 50% daně z příjmů ze závislé činnosti, klesl by tento podíl pouze na cca. 40%. Společenská solidarita by byla zachována.

 

 

            Podle Zákona o daních z příjmů podléhají  dani z příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 

 

a)      příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství

b)      příjmy ze živnosti – osoby vlastnící živnostenský list

c)      příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů – 1. příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv

2. příjmy z výkonu nezávislého povolání , které není živností – např. herci, zpěváci, sportovci, daňoví poradci, auditoři, lékaři ...

3. příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů  4. příjmy správce konkursní podstaty…

d)      podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku

 

Příklad 3- Osoba samostatně výdělečně činná má roční příjem 1000000,- Kč a výdaje 520000,-Kč. V těchto výdajích má náklady na provoz živnosti a nemá v nich výdaje na zdravotní pojištění a na sociální pojištění. Hrubý příjem OSVČ tak v daném případě činí 480000,- Kč (40000,- Kč měsíčně).

           

            V tomto příkladě navíc můžeme porovnat výsledek daně a čisté mzdy  mezi OSVČ a zaměstnancem-plátcem daně dle příkladu 2.

            Pro výpočet  vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění se použije 40% hrubého příjmu OSVČ, tj. v daném případě 192000,- Kč. Odvod sociálního pojištění v minimální výši s tím, že  OSVČ není přihlášena k nemocenskému pojištění, které je dobrovolné, se stanoví jako 0,294 x 192000,- Kč = 56448,- Kč. Odvod zdravotního pojištění se stanoví jako 192000 x 0,135 = 25920 Kč. Při výpočtu daně z příjmu se postupuje obdobně jako v případě zaměstnance s tím, že částky daňových pásem (15%, 20%, 25% a 32%)  stanovené pro zaměstnance jako měsíční jsou v případě OSVČ přepočteny na roční. Rovněž nezdanitelná částka 3150 Kč na zaměstnance se pro OSVČ přepočítává na 12 měsíců (38040,- Kč). Daň OSVČ se v našem případě spočte takto

 

480000 – 38040 =  441 960 Kč , tato částka se zaokrouhlí na celé 100 koruny nahoru tj. 442000 (základ daně), z toho se

a)      109200 Kč zdaní sazbou 15% =  16380 Kč,

b)      109200 Kč zdaní sazbou 20% =  21840 Kč,

c)      112800 Kč zdaní sazbou 25% =  28200 Kč,

d)      110800 Kč zdaní sazbou 32% =   35456 Kč,

 

celkem činí daň z příjmu pro OSVČ v daném případě  101 876 Kč.  Všimněme si, že OSVČ si při stanovení základu daně nemůže odečíst část zdravotního a sociálního pojištění, které je možné odečíst při stanovení základu daně zaměstnance!!! Tím má OSVČ automaticky vyšší daně než zaměstnanec se stejně vysokým tzv. hrubým příjmem.

 

 Srovnejme platby na zdravotní pojištění, sociální pojištění a daň mezi zaměstnancem s hrubým příjmem 40000,- Kč měsíčně a OSVČ s tím samým hrubým příjmem za kalendářní rok.

 

Plátce daně                čistý příjem              zdravotní pojištění     sociální pojištění        daň

OSVČ                       295756 Kč                  25 920,- Kč                 56 448,- Kč    101 876,-Kč

Zaměstnanec             337 068 Kč                 21 600,- Kč                 38 400,- Kč      82 932,-Kč

Zaměstnavatel (*)            -                           43 200,- Kč !!           124 769,- Kč!!             0,-Kč

Zaměstnanec + zaměstnavatel(*)                64 800,- Kč !!            163 169,- Kč!!   82 932,-Kč

(*) Zaměstnavatel platí daň z příjmů z hrubého zisku

 

Ve výše uvedené tabulce je ukryta celá krása tzv. Švarcsystému.  Zaměstnavatel v případě,že pro něho pracují osoby na živnostenský list (OSVČ) šetří ročně statisícové či milionové částky. Ve snížení plateb zdravotního a sociálního pojištění  za zaměstnavatele tkví vlastně jediná cesta jak snížit náklady zaměstnavatele za pracovní sílu (zaměstnance). Proto je to také jediná cesta vedoucí ke zlevnění lidské práce, která by mohla zaměstnavatele motivovat zvyšovat počty zaměstnanců na méně náročné práce. Tam se rovněž ukrývá přesvědčení, že lze tímto opatřením snížit významně procenta nezaměstnaných.  Tabulka rovněž ukazuje, že OSVČ platí na zdravotní pojištění o cca. 18% a na sociální pojištění o 47% více než zaměstnanci. K tomu je navíc nutné dodat, že vyměřovací základ pro OSVČ k výpočtu zdravotního a sociálního pojištění byl před dvěma lety zvýšen ze 35% na 40% hrubého příjmu OSVČ!  Nejvíce však přispívají do zdravotního pojištění a sociálního pojištění zaměstnavatelé. Je-li OSVČ současně zaměstnavatelem, tj. zaměstnává-li další pracovníky , její odvody do sociálního i zdravotního systému jsou automaticky několikanásobně vyšší-viz příklad 4.

 

Příklad 4- osoba samostatně výdělečně činná s ročním příjmem 2000000,-Kč a výdaji 1520000,-Kč  s tím, že ve výdajích je zaměstnanec s příjmem 18000,- Kč hrubého měsíčně. 

 

Výdaje OSVČ na sociální pojištění za zaměstnance ………….   55 988 Kč ročně

Výdaje OSVČ na zdravotní pojištění za zaměstnance…………   19 440 Kč ročně

Výdaje OSVČ na vlastní sociální pojištění ……………………   56448 Kč ročně

Výdaje OSVČ na vlastní zdravotní pojištění ………………….   25920 Kč ročně

 

Z našeho příkladu tak vyplývá, že zaměstná-li OSVČ jednoho pracovníka jako svého zaměstnance s platem 18000 Kč hrubého měsíčně, zvýší se výdaje OSVČ na zdravotní pojištění  1,75krát a výdaje OSVČ na sociální pojištění 1,99krát. Divíte se, že OSVČ nechtějí zaměstnávat další zaměstnance? Ale nejsou to jen OSVČ, náklady ve výši odvodů pojištění za zaměstnance nese každý zaměstnavatel čili i korporace. Nejrychlejší cesta jak snížit náklady je propustit zaměstnance.

 

Co podléhá dále dani z příjmu fyzických osob, určuje opět zákon,tj.:

 

 § 8  – příjmy z kapitálového majetku

a)      podíly na zisku (dividendy) z majetkové účasti v a.s., s.r.o. družstva, komanditní spol., dále úroky a jiné výnosy z držby cenných papírů

b)      podíly na zisku tichého společníka

c)      úroky, výhry a jiné výnosy z vkladů na vkladních knížkách, vkladových účtech…

d)      výnosy z vkladových listů

e)      dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem

f)        plnění ze soukromého životního pojištění

g)      úroky a jiné  výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček, úroky z prodlení …

h)      úrokové a jiné výnosy z držby směnek

i)        rozdíl mezi vyplacenou nominální hodnotou dluhopisu a emisním kurzem při jeho vydání

j)        příjmy z prodeje předkupního práva na cenné papíry

 

§ 9 – příjmy z pronájmu

 

a)      příjmy z pronájmu nemovitostí nebo bytů (i jejich částí)

b)      příjmy z pronájmu movitých věcí

 

§ 10 – ostatní příjmy

 

            Ostatními příjmy, pokud nejde o příjmy podle §6-9 jsou zejména:

a)      příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, které není provozována podnikatelem

b)      příjmy z prodeje nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru nebo spoluvlastnického podílu na nich

c)      příjmy z převodu účasti (majetkové podíly) na s.r.o., a.s. družstvu apod.

d)      příjmy ze zděděných práv …

e)      přijaté výživné a důchody s výjimkou osvobozených

f)        podíl společníka na likvidaci společnosti nebo družstva

g)      vypořádací podíly při zániku účasti společníka obchodní společnosti

h)      výhry v loteriích, sázkách, reklamních soutěží a slosování

i)        ceny z veřejných soutěží, ze sportovních soutěží …

 

Z výše uvedeného je nutné pochopit, že všechny tyto příjmy se daní v současnosti s daňovou progresí 15% až 32%.  Velmi časté jsou například případy, kdy fyzická osoba vlastní nemovitosti, které chce prodat, ale není osvobozena od povinnosti platit daň z příjmů z toho důvodu, že dané nemovitosti nevlastnila požadovaný počet let (např. získání nemovitosti v rámci dědického řízení, kde zůstavitel nesplnil časový test, získání nemovitosti darem apod.). Výhoda jedné daňové sazby 15% navrhované ODS je v takových případech zjevná a šetřila by plátci daně v daných případech až statisíce korun v případě prodeje pozemků, nebytových prostor a v některých případech i domů či bytů.

 

 

Daň z příjmů právnických osob

 

Poplatníky jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Tím se rozumí všechny společnosti a družstva vyjmenované v obchodním zákoníku včetně takzvaných neziskových organizací – nadace, fondy, obecně prospěšné společnosti. Poplatníky jsou i organizační složky státu a jimi zřízené příspěvkové organizace.

Předmětem daně jsou výnosy z veškeré činnosti a příjmy z nakládání s veškerým majetkem.

Základem daně je rozdíl, o který příjmy s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Úprava základu daně dle § 23 o částky, o které se zvyšuje nebo snižuje základ daně je pro jednoduché vysvětlení velmi složitá. Hlavně ale obsahuje omezení při neplacení odvodů zdravotního a sociálního pojištění za zaměstnance (příjmy ze závislé činnosti) Co odstavec to několik písmen, co písmeno to několik bodů. Odčitatelné položky v § 34 platí jak pro právnické tak pro fyzické osoby.

 

Příklad 5- Fyzická osoba je jediným vlastníkem společnosti s ručením omezeným a současně jejím zástupcem (jednatelem). Vyplácí si mzdu pro jednatele ve výši 18000 Kč  hrubého měsíčně a společnost dosahuje měsíčně hrubý zisk 22000 Kč. Tím tato fyzická osoba vlastnící společnost s ručením omezeným v podstatě dosahuje hrubého příjmu 40000 Kč měsíčně jako v příkladě 3 a 4.  Jak to tedy dopadne s daněmi a odvody?

 

Ze své hrubé mzdy 18000 Kč zaplatí vlastník a jednatel společnosti s ručením omezeným  ročně :

Za zdravotní pojištění ……………………………..29160,- Kč

Za sociální pojištění……………………………….73422,- 

Za daň……………………………………………   24780,- Kč

 

Čistý příjem  …………………………………..     164220,- Kč

 

Hrubý zisk společnosti s ručením omezeným ve výši 264000 Kč ročně se zdaní dnes platnou sazbou 26%, tj. daň z příjmu právnických osob(DPPO) bude pro danou společnost  68640 Kč.Rozdíl mezi hrubým ziskem a DPPO bude činit 195360 Kč-to je čistý zisk. Tuto částku si však majitel společnosti s ručením omezeným  nemůže vyplatit jinak než tím způsobem, že ji opět zdaní!!! Daň činí v tomto případě 15% a  to je 29304 Kč. Majitel si tak může ještě v daném zdaňovacím období ke své osobní spotřebě přidat  166056 Kč. Srovnejme nyní příklady 3 a 5, neboť v obou případech si jednou OSVĆ a v druhém případě majitel a jednatel společnosti s ručením omezeným( s.r.o.) vyplatí hrubý příjem 480000 Kč ročně.

 

  

Plátce daně    čistý příjem    zdravotní  pojištění  sociální pojištění   daň

 

OSVČ           295756 Kč              25 920,- Kč            56 448,- Kč     101 876,-Kč.

 s.r.o.             330276,- Kč           29 160,- Kč             73 422,-Kč     118 236,-Kč

 

Ve výše uvedené tabulce je odpověď na to, proč OSVČ nechtějí přecházet do režimu společnosti s ručením omezeným, neboť  je to zatím daňově velmi nevýhodné. V současném prostředí se tak otevírají různé možnosti daňových optimalizací, neboť v našem příkladě 5 získá sice osoba vlastnící s.r.o. větší příjem,ale za cenu vyšších plateb sociálního,zdravotního pojištění a vyšších celkových daní. Pokud by navíc osoba vlastnící s.r.o. využila veškerý čistý zisk společnosti jako svůj příjem,omezila by tím na nulu investiční možnosti s.r.o.Pomíjím zde jedinou „výhodu“ s.r.o., a tou je právě ručení omezené v případě bankrotu, která je hojně využívána „takypodnikateli“ zakládajícími s.r.o. jako na běžícím pásu s tím, že jejich eseróčka jako na běžícím páse nasekají dluhy a skončí bez jakéhokoliv majetku v bankrotu.

 

Co říci závěrem? Snažil jsem se čtenáři ukázat ,jak složitá je daňová problematika. Důležité je dle mého názoru toto sdělení. Daňové zákony jsou produktem lidí a je tudíž opět v silách lidí tyto daňové zákony upravit a výrazně zjednodušit. Příkladem budiž daňová reforma na Slovensku, která uzákonila z původních 21 jedinou  sazbu daně z příjmu ve výši 19%. Nový zákon o dani z příjmu byl výrazně redukován i co do počtu v něm užitých slov. Z 50000 slov klesl počet slov na cca 32000. Zvídavý čtenář může jeho znění nalézt na webových stránkách ministerstva  financí Slovenské republiky www.finance.gov.sk .  

 

Poděkování - autor děkuje daňové poradkyni paní Zdeňce Bohuslávkové za cenné připomínky při tvorbě „Malého daňového slovníčku“ .



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.