Česká národní banka zvýšila základní úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu, nyní je tedy na úrovni 1,5 procenta. Vypadá to, že po pondělním výroku premiéra Andreje Babiše, že by ČNB ve snaze o snížení inflace neměla zvyšovat úrokové sazby, ale počkat s tím, jako by chtěla ukázat, že nepodléhá politickému tlaku. Jak tento krok centrální banky hodnotíte?

Historický význam tohoto kroku ještě mnohem víc vynikne, když řeknu, že naposledy došlo k něčemu takovému v roce 1997. Tehdy začala Česká národní banka takzvaně cílovat inflaci; přijala tehdy ještě poměrně novou, dnes už zcela standardně používanou metodu přístupu k měnové politice, kdy její snahou je „strefit se“ s inflací do nějakého cíle. Jenomže – tohle cílování se centrální bance v poslední době krutě nedaří. Cílem ČNB je držet spotřebitelskou inflaci plus mínus jeden procentní kolem 2 procent; v srpnu ovšem inflace dosahovala 4,1 procenta. A je to ještě horší, protože jak už jsme na tomto místě mnohokrát opakovali, všechno nasvědčuje tomu, že vysoká inflace bude dlouhodobá, ačkoliv různé instituce, politici i centrální banky světa vehementně tvrdí opak. Nemají však pravdu.

Od dvoutýdenní reposazby se odvíjejí i další koncové úrokové sazby pro klienty – pro firmy i domácnosti, a to u úvěrů i depozit. Takový skok je sice dost šokem, ale musím konstatovat, že rozhodnutí je podle mého soudu správné. V podstatě se tím jenom úrokové sazby přibližují k jakési dlouhodobé normalitě. A stále na ní nejsou.

Je jejich výše, pokud se dá o výši vůbec hovořit, faktorem, který dost významně ovlivňuje stav ekonomiky?

Obrovský díl problémů světové a zejména evropské ekonomiky musíme připsat právě nepřirozeně nízkým úrokovým sazbám a tlačení peněz do oběhu, což je rubová strana téhož. Kdyby už někdy v roce 2002 po pádu amerických Dvojčat nesnížila americká centrální banka Fed prudce úrokové sazby a následně nezačala hrát s těmito úrokovými sazbami zmatenou hru, hospodářská krize z roku 2008 by měla úplně jiný charakter. Světové hospodářství by se od té doby vyvíjelo úplně jinak. Koronakrize by udeřila do jiné kondice světových ekonomik, ty by ji mnohem lépe ustály, dnes bychom nečelili krizi nabídky. Nečelili bychom inflaci.

Samozřejmě jedno prudké zvýšení úrokových sazeb jednou relativně malou centrální bankou v relativně malé středoevropské ekonomice světovou ekonomiku nespraví, ale minimálně českou ekonomiku to vrací ke zdravějším základům. Ano, některé firmy a domácnosti budou mít problémy splácet úvěry. Ale bezbolestná už léčba v tuto chvíli být nemůže.

A ještě jedna věc: Je to oficiální přiznání, že inflace bude dlouhodobá.

Premiér Andrej Babiš se vyslovil pro stanovení horní hranice ceny emisních povolenek s tím, že se bude snažit o to, aby o záležitosti jednala Evropská unie. Odkázal se na Studii Evropské komise z loňského roku, která uváděla, že cena povolenek v roce 2025 měla být 26 eur, v roce 2030 pak 30 eur a o pět let později 50 eur. Ale už dnes se obchodují za 60 eur. Není to ale v této fázi jen pláč nad rozlitým mlékem, protože zastropovat ceny nebo jakkoli zasahovat do obchodování s povolenkami prostě nelze ani z pozice EU?

Emisní povolenky jsou prostě špatně úplně od základů, principiálně. Špatně je ta samotná myšlenka. S emisními povolenkami se dá udělat jen jediná dobrá věc: zrušit je. My tu v Evropě brečíme, jak jsou energie, drahé, jak možná v zimě nebude dost plynu, média už píší o energetické krizi – ale vždyť co se komu nelíbí? Vždyť jsme jen dosáhli toho, po čem zelená Evropa neustále volá, tedy likvidace tradičních zdrojů energie! Na co si teď socialisté stěžují, když docílili svých záměrů? Že ty záměry byly idiotské? Nu – to měli ale vidět včas. Měli dřív myslet, než zakazovat.

Zmínila jste energetickou krizi. Takové Maďarsko se pojistilo a podepsalo s Ruskem novou dlouhodobou smlouvu o dodávkách zemního plynu, které mají do země proudit přes Srbsko a Rakousko, ale obejdou Ukrajinu. Ta se chce obrátit na Evropskou komisi, neboť podle ní smlouva ohrožuje energetickou bezpečnost Evropy. Čekáte, že v nejbližších měsících – a v případě tuhé zimy o to víc – půjde každé zemi hlavně o to vybojovat si pro sebe co nejlepší podmínky v souvislosti s dodávkami energie, nebo převáží „vyšší princip“ a solidarita s Ukrajinou, která už tak tratí dokončením plynovodu Nord Stream 2?

Myslím, že stejně jako se v případě covidu ukázalo, že nakonec když šlo do tuhého, každá země jednala zase sama za sebe, ukáže se to i tentokrát. A je to tak dobře. Aspoň to demaskuje jalovost Evropské unie.

Nevím, co je to v obchodě „vyšší princip“. Já v obchodě znám a uznávám jen jediný princip: zisk. Obchod je dobrovolnou směnou dvou stran za účelem dosažení zisku jedné strany a uspokojení potřeb druhé strany. Když do toho začneme tahat pohádky o vyšších principech, má to vždy jen zamaskovat, že taková transakce se děje proti vůli jedné ze stran, tedy je pro jednu ze stran nevýhodná. A transakce nevýhodná pro jednu stranu, docílená vynucením skrze pohádky o vyšších principech, není obchodem, nýbrž je nemorální.

Dá se vůbec – ve světle toho, že ceny plynu za poslední rok stouply o téměř 500 procent a ještě před začátkem zimní topné sezony trhají rekordy, že dochází k odchodu od uhlí, ale „zelenější” zdroje energie i kvůli klidnějšímu počasí a nižší produkci elektřiny z větrných turbín je nedokáží nahradit, že se stárnoucí evropské jaderné elektrárny postupně odstavují z provozu a v Německu do konce příštího roku odpojí veškeré jaderné zdroje – vyhnout velké energetické a s ní související ekonomické krizi, nebo si Evropská unie nějak poradí?

Dalo by se vyhnout problémům, kdyby si celá Evropa v každých dalších volbách zvolila pragmatiky, kteří chápou fyzikální zákonitosti. Ale zatím to moc nevypadá. Musíme si uvědomit, že energetická krize je skutečně pouze politická záležitost, pouze důsledek nesmyslné regulace. Kdyby každý stát a firma byly dál jako za starých časů poháněné touhou po zisku, tak by k takové krizi nemohlo dojít, protože tradiční energie by bylo dost. Můžete namítnout, že k tomu přispěla i pandemie – ale to je opět totéž: Cožpak vypínání průmyslu a omezování zahraničního obchodu v roce 2020 nebylo opět politickým regulatorním rozhodnutím?

S mottem „Nechceme zvyšovat daně, stát už má peněz dost“ šli do voleb v Německu liberální svobodní demokraté (FDP) a byli s ním úspěšní, protože s výjimkou málo pravděpodobné velké koalice se bez jejich účasti nová německá vláda neobejde. Trochu stranou pozornosti zůstalo souběžně s volbami probíhající referendum, v němž se 56,4 procenta obyvatel Berlína vyslovilo pro vyvlastnění bytů velkých pronajímatelů. Co se dá z těchto dvou výsledků o náladách v zemi našeho západního souseda, respektive v Berlíně, vyvozovat?

Čistě politologicky vnímáno, společnost se polarizuje. Část jde víc doleva, část jde víc doprava. Je to vcelku logické, protože reakcí na větší levičáctví je i rostoucí pravicovost mnohem menší části obyvatel. Pochopitelně, pokud se skutečně začne vyvlastňovat, podnikatelé se budou bouřit ještě víc a FDP získá větší sílu.

Příští týden touto dobou už budeme vědět, jaké je povolební rozložení sil v naší zemi. Zajímalo by mě, jaká rýsující se vláda by z vašeho pohledu byla pro Česko nejméně vhodná a proč?

Největším nebezpečím pro ČR jsou Piráti, kteří jsou největší neomarxisté, nicméně obrovská část jejich voličů to ještě neprohlédla. Pod nepodstatnými hesly typu „větší transparentnost“ se skrývá ohromný díl liberálně levicové ideologie a minimum znalostí, což k vyvlastňování také nemá daleko. Pod vedením Pirátů by šla ekonomika od deseti k pěti. Pokud by získali ve vládě silnou pozici, vážně by mě to znepokojilo, protože pak bychom se začali mílovými kroky posouvat ke stavu, v jakém Řecko zbankrotovalo.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 3.10.2010

*****************************

Do důchodu s plnou kapsou

aneb Poodhalená budoucnost

Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová

Objednat za zvýhodněnou cenuZDE