Jak se vám líbí navržený státní rozpočet na letošní rok se schodkem ve výši 280 miliard korun?

Na webu ministerstva financí k předloženému návrhu zákona o státním rozpočtu čteme, že: Hlavními prioritami vlády je zodpovědné protiinflační hospodaření bez zvyšování daní. Pokud je to pravda, pak Fialova vláda svou prioritu prostě nesplnila.

Musíme si uvědomit, co je to vlastně státní rozpočet. V jedné rovině se jedná o nástroj prosazování vládního programu – tato politická rovina většinou zajímá nejen voliče a státní zaměstnance, ale také lobbisty. Z ní vyplývá, jak se budou nebo nebudou opravovat dálnice, kolik bude na důchody, kolik se dá na údržbu škol, ale v konečném důsledku také to, kolik půjde například na genderové audity ministerstev nebo na podporu Člověka v tísni.

Kromě politické roviny však máme také rovinu ekonomickou – a ta říká, jestli ministerstvo financí šlape na plyn nebo na brzdu pomyslného vozu českého hospodářství. Platí přitom, že deficitní rozpočet sice může - ale nemusí krátkodobě, nikoli dlouhodobě, napomáhat ekonomickému růstu, ale zároveň zvyšuje inflaci. Jinými slovy, pokud vláda předložila rozpočet s deficitem 280 miliard korun, pak se jedná o silně proinflační rozpočet, který urychlí všeobecné zdražování. Vláda se zaštiťuje tím, že rozpočet ministryně Schillerové měl ještě větší deficit, k tomu mohu říct jen tolik, že zatímco Fialova vláda dupe, co se zdražování cen týče, na plyn, vláda Babišova si na pedál hodila ještě cihlu.

Často jste kritizovala právě nehospodárnost českých politiků. Původní návrh rozpočtu minulé vlády byl téměř 380 miliard korun. Úspory se týkají jednotlivých ministerstev, zmrazení peněz státu do zdravotního pojištění, ale například i armády. Jdou úspory správným směrem? Případně proč ano, či nikoliv?

O žádné úspory se nejedná. Fialova vláda tvrdí, že schodek rozpočtu je o 96,6 miliard korun nižší, než byl rozpočet navržený Babišovou vládou. Ovšem kde se ta takzvaná úspora 96,6 miliard korun vzala? Ne, opravdu ministr financí neseškrtal výdaje státního rozpočtu skoro o sto miliard. Ani náhodou. Namísto toho se zasnil a řekl, že ekonomika poroste rychleji, než čekala ministryně Schillerová - už dnes přitom podle prognóz víme, že ve skutečnosti bychom měli čekat pomalejší růst - a že tedy příjmy rozpočtu vzrostou o 62,1 miliardy korun oproti očekávání Babišovy vlády. To jsou ovšem jen prázdné, ničím nepodložené sny a přání.

Co se těch slavných škrtů týče, pak ve skutečnosti budou výdaje ještě o skoro 8 miliard vyšší, než byly v loňském roce. Stejně jako Babiš chce Fiala přidat 63 milionů korun Poslanecké sněmovně a 17 milionů Senátu. A na rozdíl od Babiše musí pamatovat mnohem štědřeji na Úřad vlády, pod který spadají tři noví ministři – Bek, Langšádlová a pirát Šalomoun. Na Úřad vlády proto letos dáme skoro o půl miliardy korun více než loni. To jsou ty slibované úspory?

A tak nakonec škrty nalezneme tam, kde bychom je snad ani vidět nechtěli – ve zdravotnictví. Vámi zmiňovaná obrana sice dostane méně než u Babišova návrhu, ale pořád o skoro 13 miliard více než loni, což je při bojechtivosti ministryně Černochové skoro ještě nebezpečně moc prostředků na střílení a na vyvážení munice.

Naplňuje tedy vládní pětikoalice v tomto smyslu své sliby o lepším hospodaření?

Pětikoalice především prokazuje, že nemá ve vládě nikoho, kdo by rozuměl národnímu hospodářství. Deficitní rozpočet vydává za protiinflační, i když naopak zdražování podporuje. Chlubí se infografikou, že snižuje státní dluh, protože si plete dluh s deficitem. Nepochopili, že i sebemenší schodek státního rozpočtu dluh z podstaty věci zvyšuje – a oni nám nabízejí třetí největší schodek v historii České republiky. Dokonce ještě větší, než byl ten Kalouskův v době ekonomické krize.

Jaké úspory podle vás vláda naopak ignoruje? Kde by mohla ušetřit, ale nedělá to?

Vláda měla možnost provést plošné škrty ve všech rozpočtových kapitolách. Spravedlivě o 10 až 15 procent. To by se vůbec nemuselo dotknout života občanů, ublížilo by to spíše těm, kdo se na našich daních přiživují. Podívejme se, kolik ministerstva vydávají na vlastní propagaci, reklamu, placené novinové články nebo na absurdní kuriozity jako jsou genderové audity nebo poplatky České republiky za členství v mezinárodních organizacích typu Mezinárodní velrybářská komise. Pravidelně se těmto nesmyslným a pro naši zemi v důsledku i škodlivým výdajům věnujeme v našem pořadu s názvem Aby bylo jasno.

Druhým místem k šetření je rušení celých zbytečných rozpočtových kapitol a také některých ministerstev. Připomínám, že my jsme navrhovali zrušení šesti ministerstev, zatímco Fialova Vláda zavedla čtyři nové ministerské agendy pro tři ministry. Vláda dále z našich peněz rozmařile platí chod zcela nefunkčního Úřadu Národní rozpočtové rady, který při první příležitosti flagrantně selhal, Ústavu pro studium totalitních režimů, o kterém i jeho zakladatel, poslanec ODS Pavel Žáček tvrdí, že se zabývá, cituji: Ptákovinami. Nebo Národní sportovní agenturu, která se prozatím proslavila především svými kauzami.

Kdyby to vláda s úsporami myslela vážně, mohla připravit přebytkový rozpočet. Pravděpodobně na tom však nemá zájem. Koneckonců, čím více stran v koalici, tím více lobbistů, sponzorů a zainteresovaných našeptávačů.

Byly to nynější vládní strany, které ve volbách slibovaly zásah proti úniku financí do takzvaných daňových rájů. Pak přišly na transparentní účet Starostů zhruba tři miliony korun z kyperské firmy, jež je provázána s jejich místopředsedou Věslavem Michalikem. Chvíli trvalo, než strana peníze vrátila, Vít Rakušan čelil silné kritice. O čem to vypovídá?

Nejedná se jen o Kypr, ale o celou řadu daňových rájů v čele s Nizozemskem, Panenskými ostrovy nebo Panamou. Bohužel, zdá se, že naši představitelé nemají na boji s kyperskými větrnými mlýny sebemenší zájem, protože při podrobnějším pohledu zjistíte, že v teple daňových rájů končí majetky celé řady veřejně činných osob. Ne všem jde patrně o daňovou optimalizaci či dokonce daňové úniky, mnozí jen chtějí skrýt svůj majetek před zraky veřejnosti a úřadů.

Vzpomeňme si na pod koberec zametenou kauzu generálního ředitele Petra Dvořáka, který opakovaně lhal ohledně své firmy v daňových rájích, kterou spoluvlastnil s ředitelem a spolumajitelem PPF Ladislavem Bartoníčkem. Politici jeho kauzu řešit nechtěli, média sebemenší zmínku o společnosti Globe Invest buď cíleně cenzurovala, nebo alespoň relativizovala a Poslanecká sněmovna nakonec Petra Dvořáka hlasováním o obsazení Rady České televize zachránila.

Jak se skutečně bránit odlivu financí do daňových rájů?

Stát má řadu prostředků, jak vykonávat kontrolu. Má evidenci skutečných vlastníků, kterou ovšem právě lidé jako je Petr Dvořák setrvale ignorují a u některých svých firem navzdory zákonné povinnosti údaje nevyplňují. Má zákon o střetu zájmu, má Finanční analytický úřad, má daňovou kobru. A samozřejmě má i moc zjednodušit daňový systém. Co nemá, je ochota, vůle a zájem něco dělat. Je snazší popotahovat malého živnostníka za to, že nemá uvedeny správně informace na své provozovně, než se pustit do boje s těmi, kdo skutečně drží vládu u moci – tedy propletenec některých médií a byznysu s politikou.

Účty za energie rostou. Pokud se bavíme o elektřině, největším problémem zůstává, že elektrickou energii vyrobenou v České republice stát prodává na burze v Německu a pak si ji zase zpátky kupuje za násobně vyšší cenu. Proč podle vás nedochází ke změně v tomto ohledu? Proč si Češi nemohou koupit českou energii přímo?

Mimo jiné to souvisí s vlastností energie jako zboží – nelze ji totiž skladovat, a tak je rozdíl mezi okamžikem výroby a okamžikem spotřeby. Protože my vyrábíme stále ještě výrazně více, než kolik spotřebujeme, neumíme si zatím těch skoro deset procent přebytku uložit na později. Zároveň je naše nadvýroba příliš nízká na to, aby pohnula celoevropskými cenami energie. Jsme příjemci, nikoli tvůrci ceny.

Druhým problémem jsou takzvané emisní povolenky – jakási paralelní zelená měna Evropské unie, kterou mají velmi rádi spekulanti a investoři, ale která nám, lidem, energii výrazně prodražuje.

Europoslanec Mikuláš Peksa v rozhovoru pro server seznamzpravy.cz řekl, že elektrárny se v Česku v podstatě ekonomicky nevyplatí a lepší by ji bylo dovážet. Co vy na to?

Energie je strategická surovina, žádná rozumná země se dobrovolně nevzdá své energetické suverenity a nevydá se do rukou těch, kdo ji po většinu dějin tak či onak ohrožovali. Dovážení energie by navíc takřka jistě znamenalo další zdražení.

„V Česku je třeba si v první řadě připustit, že energie je celoevropské téma. Naše strategie musí vznikat společně s ostatními. Nemá smysl si vybrat nějaké protežované odvětví a to předotovat k zbláznění. Hrozí pak, že dotace, které vyplatíme, se nevrátí do kapes českých spotřebitelů, ale rozpustí se na celém trhu,“ řekl ve zmíněném rozhovoru Peksa. Je energie celoevropské téma nutné řešit jednotně v rámci Evropské unie? Nebo by si každý stát měl zajišťovat v tomto ohledu vlastní soběstačnost?

A proč jen celoevropské, a ne třeba rovnou celosvětové? Jedná se o typický pohled člověka, který již nepočítá s tím, že v Evropě budou existovat národní státy – což je krátkozraké. Unie vznikají a zanikají a každá integrace je od počátku předurčena k dezintegraci. A mimochodem, není největší zemí Evropy Rusko, které se snaží právě pan europoslanec Peksa z celé diskuse vyloučit? Nerozumím tomu, jak může hovořit například o snižování evropské závislosti na Rusku, když Rusko tvoří zhruba 20 procent populace Evropy a největším evropským městem je Moskva, která má 65krát více obyvatel než Brusel.

Další kapitolou je plyn a jeho dodávky vzhledem k dění na Ukrajině. Spojené státy americké prohlásily, že pokud Rusko vojensky zasáhne na Ukrajině, Nord Stream 2, který čeká na spuštění, nebude. Umírněnější ve vyjádření je Německo, do kterého plynovod míří. Spojené státy americké také začaly vyjednávat o dodávkách plynu do Evropy z Kataru. Jak vnímáte, že USA se pouští do takových výroků a domlouvání bez Evropy samotné?

Vysvětlení nalezneme už v padesátých letech, kdy velkolepý projekt míru, dnes známý jako Evropská unie, vznikal. Pro Spojené státy americké byla evropská integrace nástrojem prosazování vlastních zájmů v bilaterální politice během studené války. Spojené státy americké budou hájit vždy zájmy Spojených států amerických, nikoli zájmy Němců nebo Čechů. A my bychom proto měli jednat úplně stejně. Nezapomínejme na Henryho Kissingera, který říkal: Amerika nemá žádné stálé přátele, ani nepřátele, Amerika má zájmy. Zbavme se sentimentů a naivity. O své zájmy se můžeme starat jen my sami.

Nakolik je podle vás ohrožena dodávka plynu z Ruska současnými vypjatými vztahy? A jak spolehlivé je naopak Rusko? Dá se říci, že Putin nebude v budoucnu plyn používat jako rukojmí?

Zdá se, že na rozdíl od takzvaného Západu jedná Putinovo Rusko pragmaticky a s chladným racionalismem. Pak je pro Putina samozřejmě vždy lepší obchodovat než neobchodovat, protože obchod vede k bohatnutí obou stran, které se jej účastní. Jak říkal velký francouzský ekonom 19. století Frederic Bastiat: Kde nepřekračuje hranice zboží, překračují jej armády.

Jakkoli je v tomto ohledu Rusko racionálnější, jistě si není možné idealizovat ani Rusko, ani Západ. Na obou stranách je byznys se svými tvrdými zájmy, které se snaží prostřednictvím státu prosadit. Rusové ovšem nezahalují pragmatický byznys do zástěrky nejrůznějších ideologií a neziskových organizací, nezatahují do obchodu a mezinárodních vztahů pseudohodnoty liberální demokracie a nevnucují Západu svůj způsob života. Právě to budí v očích mnoha lidí na Západě, kteří jsou lidskoprávními aktivisty a fanatickým vynucováním nejrozmanitějších -ismů právem znechucení, sympatie k putinovskému Rusku.

Ovšem upnout slepé naděje k Východu je stejně naivní jako klanět se Západu. Nespasí nás ani Moskva, ani Brusel, naším ochráncem nemá být ani Putin, ani Biden, o své věci se musíme starat sami. Věřit máme v Českou republiku a v naše hodnoty, pracovat máme na naší budoucnosti. A k Východu i k Západu přistupujme pragmaticky – pokud máme v tom či onom společné zájmy, využijme je maximálně. Ale nebuďme věrnými vazaly nikoho jiného než naší vlastní země.

Ptala se Zuzana Koulová, 15.2.2022