Jako právní pedagog, jsem si povšiml, že česká „fialová pravicová“ vláda minulý týden povolila zkrácení doby oddlužení pro všechny dlužníky na pouhopouhé tři roky. K věci mám několik stručných výhrad překračujících mantinely odborného tisku.

Nutno se kriticky zamyslet, že zmíněné zkrácení je zcela plošné, tedy neberoucí na zřetel individuální možnosti dlužníků. Připomeňme, že insolvenční zákon je v Česku platný a účinný přes patnáct roků. Za tu dobu se ledacos usadilo a vyjasnilo. Dále je pravda, a jistí politici a odborníci z některých pro-dlužnických neziskovek to neradi uslyší – za citovaných 15 let se legislativa krůček za krůčkem změkčovala ve prospěch dlužníků a dlužnic.

Shoduji se například s předním českým právníkem Bohumilem Havlem, že zmíněné vládní rozhodnutí o plošném zkrácení doby oddlužení je čistě politická záležitost, protože odborná grémia byla a jsou proti tomu!

Nutno si odpovědně uvědomit, že délka doby oddlužení není jen akademická
či odborná otázka, o které se píší diplomky, ale má reálné dopady do vlastnických práv osob. Pakliže někomu část dluhů odpustíme, tak je jiný musí holt zaplatit.

Laik si možná představí špatně česky mluvícího lichváře, který ždíme chudáky dlužníky. Nicméně v praxi je věřitelem, třeba obyčejný člověk pronajímající dvoupokojový byt po babičce, který na svoje náklady předtím opravil nebo matka samoživitelka.

Ostatně, i když se odpustí část dluhů u veřejných zdravotních pojišťoven (nejčastěji u VZP), tak ty se následně sanují z peněz ostatních řádně platících klientů. A paradoxně někdy chudší poctivější pojištěnci platí více než různí „vykukové“, kteří se v tom naučili v posledních letech dobře chodit. Toť dnešní paradox.

Čtenář si také pravděpodobně neuvědomuje, pakliže skutečně dojde k snížení doby trvání oddlužení , tak zákonitě i vzroste míra rizikovosti pro věřitele. Banky a nebankovní společnosti prostě zvýšené riziko promítnou do výše veškerých úvěrů. Takže se půjčky prostě zdraží všem, včetně těch, kteří nikdy nic nedlužili po splatnosti.

Dle statistik tři čtvrtiny z celkového počtu dlužníků jsou lidé v produktivním věku bez zdravotního omezení. Člověk nemusí být rovnou pruským filozofem Imanuelem Kantem, aby si položil otázku – je mravné dále ulehčovat často vykutáleným rozhazovačným dlužníkům jejich břímě, a jak k tomu přijdou lidé, kteří poctivě šetří každou korunu?

Na závěr na odlehčenou – kdysi mi jeden kavárník vypravoval, že k němu do podniku chodil jeden všudezdejší dlužník, který si Kantova slova poupravil - Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a čtyři Becherovky ve mně.

Pakliže chce dnešní vláda napomáhat svými kroky takovým existencím,
to již nechávám na ni…..

Zkráceně vyšlo v deníku Právo, 12.7.2023

autor je právník a publicista