15.4.2024 | Svátek má Anastázie


MINISTR SÍKELA: Procitnutí z elektrického šoku

7.3.2024

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) chce do poloviny roku 2025 připravit zákon, který zajistí řízený odchod od uhlí v energetice do státem plánovaného roku 2033. Řekl to v debatě České televize. Ministr o řízeném odchodu mluvil v souvislosti s výrokem majitele skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače, že zvažuje uzavření elektráren Počerady a Chvaletice a svých dvou uhelných lomů na jaře 2025.

Není to zdaleka poprvé, co Pavel Tykač varuje nejen vládu, ale celou tuzemskou veřejnost, že za stávajících podmínek nebude schopen své uhelné elektrárny do roku 2033 udržet v chodu. Už za to také získal ocenění různých kukulínů nejen ze sociálních sítí, že uhlobaroni vydírají stát. Nelze podobné zprávy uvádět bez poznámek, že Tykač je miliardář a třetí nejbohatší v Česku. Básnický pojem „uhlobaron“ už od Petra Bezruče převzala do svého zpravodajství většina seriózních novin a webů. No, tak dobrá…

Zpět k tématu. Skutečnost je taková, že stát si ty uhelné zdroje pozhasíná vlastnoručně. Že ne, že je to soukromý podnik? Tak si to shrňme, jak říkával major Kalaš. Majitelé elektráren argumentují, že budou ztrátové a jako takové nemají nejmenší důvod je dále provozovat. Zelení se radují, protože to dokazuje, že uhelná energetika je ekonomicky konkurence neschopná. Jenže uhelná energetika (a řada dalších průmyslových oborů) je zatížena uhlíkovými sankcemi, zvanými emisní povolenky. To není ekonomický úkaz, to je rozhodnutí vlády, že si je jako odpustky musejí emitenti uhlíku kupovat. Naproti tomu občasné zdroje energie (OZE) jsou zahrnuty bezbřehými dotacemi (nestačí miliardy, musejí se vydat biliony eur, slibuje Ursula z Leyenů). V tom není ekonomie za mák. Celé je to konstrukt státní řízené politiky.

Druhý fiškus je zapikolován v tom, že platby za systémové služby, dnes častěji se říká zálohové kapacity, byly Evropskou komisí prohlášeny za nepovolenou státní podporu. I když řada států ji povolenou má. Podpůrné služby, které slouží k udržování spolehlivé a kvalitní dodávky elektřiny, nakupuje ČEPS od chvíle svého vzniku a převzetí záruky za fungování české elektroenergetické soustavy. Téměř od samého počátku tyto služby nakupovala ve veřejné aukci, tedy docela tržním způsobem. Až do nástupu nynější zelené Evropské komise to nikomu nevadilo a nepřipadalo nemravné. Protože elektroenergetická soustava takové služby nutně potřebuje. A potřebuje je tím více, čím více je v ní nadbytečných a neřiditelných obnovitelných zdrojů. Pro evropskou jednotnou elektroenergetickou soustavu UCPTE, jíž jsme členem, platí pravidlo, že za energetický mix a stabilitu zásobování elektřinou je si sám odpovědný každý členský stát. Ustanovení o nepovolené státní podpoře je tedy opět jen ideologický konstrukt, dokonce odporující této zásadě. V neposlední řadě funguje opět politické rozhodnutí, že zálohy mají dočasně poskytovat plynové elektrárny, které těch povolenek potřebují méně, ačkoliv v celém palivovém cyklu škodí klimatu stejně vydatně, jako uhelné. Plynové elektrárny mají tu výhodu, že je lze nastartovat nebo odstavit během několika minut. Ale ani tak nelze očekávat, že si budou jen tak postávat a zadarmo čekat, až zajde sluníčko.

Lze se na to dívat tak, že uhlobaroni jsou prostřednictvím státobaronů vydíráni sluncebarony, kteří vlastní dotované kapacity, vyrábějící někdy zbytečně mnoho energie, jindy skoro žádnou, a přetěžují přenosovou a distribuční soustavy. S ekonomií to nemá nic společného. Uhelné elektrárny budou vypínány na základě plánovací státní politiky, z důvodů vládních rozhodnutí. Že se to stane patrně dříve, než v plánovaném roce 2033, ba dokonce dříve, než v roce 2030, už naznačil také skoromožnástátouhlobaron ČEZ.

Podle ministra Síkely se to zvládne. Je nyní potřeba připravit legislativní návrh konce uhlí a nástroje veřejné podpory, které je nutné notifikovat na evropské úrovni (proč zase tam, himlhergot?!). „To, čeho chci dosáhnout (…), je řízený odchod od uhlí na základě uzákonění konečného termínu tohoto odchodu,“ řekl Síkela. I nejčernější scénář, kdy by se elektrárny Sev.en zastavily, Česká republika zvládne, citovala ČTK ministra Síkelu. „My jsme schopni to zvládnout, ale co chybí, je výkonová rezerva,“ řekl ministr. Takže opět: proti záměrům soukromých uhlobaronů ministrvládobaron sepíše a prosadí zákon. A za druhé, výpadek těch elektráren se nezvládne. Nedejme se ukecat Jiřím Koželouhem z Hnutí Duha, když vypočítává, že se výpadek zhruba rovná českému exportu, loni zhruba 9 TWh, takže v podstatě jen vypadne ten vývoz. Číslo udává celoroční bilanci mezi vývozem a dovozem, nezohledňuje denní či jiné zátěžové grafy.

Nezvládne, protože o výkonovou rezervu tady jde především. Že prý se potřebná elektřina doveze. Neví se, kdo ji vyrobí, za kolik nám ji prodá, zda nám ji vůbec prodá ve chvíli, kdy elektřiny bude málo v celé Evropě. Vzhledem ke kapacitním omezením přeshraničních propojení je také důležité, odkud si ji dovezeme. V krajním případě může být nastolena otázka, kdo ji nakoupí a doveze. Soukromé distributobarony k tomu nic nenutí a může se stát, že nabídka energie na evropském trhu, případně podmínky importu pro ně nebudou přitažlivé. Co když původ té elektřiny bude natolik vadný, že by dovozci pokazil hodnocení ESG?

Ministr Síkela právě jednal o poplatcích za dovoz plynu z Německa. Poplatek dosáhl toho, že v lednu 63 % plynu bylo dovezeno z Ruska, ačkoliv nejsme na ruském plynu závislí. Přičemž ministr nemá tušení, kdo ten ruský plyn u nás kupuje. Státního nákupčího elektřiny nemáme. Nic z toho v žádném zákoně nebude, Síkela na tyto otázky nedokáže pravdivě odpovědět.

Pavel Tykač zaměstnává v hnědouhelných lomech Vršany a ČSA a v elektrárnách Počerady a Chvaletice 3000 lidí a pokrývá skoro 15 procent domácí spotřeby proudu. V zákoně se asi objeví, co s těmi lidmi bude, pokud to ovšem Evropská komise schválí.

Poskytl servet Svět hospodářství