Německo snižuje (dočasně) obě sazby daně z přidané hodnoty. Standardní z 19 na 16 procent, sníženou ze sedmi na pět procent. Angela Merkel jde znovu – pokolikáté již? – proti proudu. Krizi řeší (mimo jiné) snížením daní.

Německá kancléřka je u části Evropanů mimořádně nepopulární. Střídavě je označovaná za arogantní a pak zase slabou, neschopnou a pak pro změnu za všeho schopnou, záludnou a potom zas naivní... Jsem hodně zvědavý, jak si její notoričtí kritici poradí s tímhle krokem.

Když se podíváme na německé protikrizové balíčky, musíme s úžasem pozvednout obočí. Objem prostředků nasměrovaných do ekonomiky je enormní. Tak enormní, že nedávno dokonce kdosi tvrdil, že Německo podpoří v důsledku svoje hospodářství větší sumou, než všechny ostatní evropské země dohromady. Je to možné – ekonomika našich západních sousedů je obrovská a neuvěřitelně efektivní. Rezervy německého státu byly před krizí značné, dluh lehce financovatelný, a je proto kam sáhnout. Dosud byla přijata opatření v celkové hodnotě skoro 25 bilionů korun. To je pro ilustraci více než čtyři hrubé domácí produkty České republiky.

Jen na okraj – i to je výsledek dlouhých let vlády CDU/CSU a v neposlední řadě je to zásluha oné tak často haněné Angely Merkel. V posledních letech podíl dluhu na HDP výrazně klesal. Německo si tedy vedle utracení rezerv může dovolit skokové zvýšení dluhu prakticky o stovky milionů eur.

Dočasné (do konce roku) snížení daně z přidané hodnoty o tři a dva procentní body se zdá jako drobnost. A tak to možná leckdo také vyhodnotí – jako populistický krok, který ničemu nepomůže, ceny nesníží a tak dále, a tak dále.

Nemyslím.

Naopak – ceny v Německu skoro jistě poslušně poklesnou. Jde o vysoce konkurenční trh. Nepůjdou dolů o celý pokles daně, ale klesnou. Benefit bude trhem distribuován mezi spotřebitele a prodejce. A tento benefit představuje 20 miliard eur (čili nějakých 540 miliard korun, jenom toto opatření je větší než objem české pomoci ekonomice a dopadů krize na daňové příjmy).

Ve skutečnosti ale těch 20 miliard eur není klíčový aspekt věci.

To opravdu důležité je, že německý stát vyslal signál spotřebitelům. Říká jim: Snižujeme daň, buďte v pohodě, využijte nižších cen, dokud to jde, jděte nakupovat – do konce roku je skvělá příležitost, roztáčejte kola hospodářství a všechno bude OK. Hlavně se neobávejte budoucnosti, protože ono to půjde, zvládneme to, jako jsme to zvládli v minulosti.

Ten signál je daleko podstatnější než všechno ostatní.

Dnešní krize není strukturální. Nemá hluboké příčiny, jaké vedly ke zhroucení finanční ekonomiky v roce 2007 a pak ke krizi 2008 až 2010. Tato krize je důsledkem dříve neznámé události, na kterou celý svět reagoval tak, jak uměl. A ta reakce znamenala „vypnutí“ ekonomiky. Je třeba ji znovu nahodit, znovu rozeběhnout. Německý stát lije obrovské sumy do podpory likvidity malých a středních podniků, desítky miliard eur směřují k živnostníkům, zaměstnancům... Pokud se ale nezvýší spotřeba, pokud zavládnou obavy z budoucnosti a nálada šetřit, tak se ekonomika nemůže resuscitovat.

Krok německé koaliční vlády CDU/CSU – SPD je rozumný a spolu s obrovskou podporou podnikatelů má velkou šanci na úspěch. A zrovna my bychom si ten úspěch měli skutečně silně přát. Protože reálně jsme z hlediska hospodářské provázanosti sedmnáctou spolkovou zemí a pokud se velký podpůrný experiment kabinetu Angely Merkel podaří, bude to pro českou ekonomiku daleko větší podnět, než všechny vládní balíčky dohromady.

Převzato z blogu Luboš Smrčka s autorovým souhlasem