Mám kamaráda, "pojišťováka". Dělá pro známou pojišťovnu životní pojištění. Velmi často se mu stává, že mu zavolá u něho pojištěný klient a říká: "Máte teď prý novou službu a připojišťujete proti pracovní neschopnosti. No a mně už nějak zlobí záda, takže očekávám, kdy mě to skosí, tudíž bych se rád připojistil" Když mu kamarád vysvětlí, že právě touto informací přišel o možnost připojištění, tak to klient zprvu nechápe. "Myslíte si, milý kliente, že byste, třeba jako majitel pojišťovny, nechal své pracovníky uzavírat životní pojistky s klienty, kteří by byli jakkoliv nemocní? No vidíte a po mně to chcete!"

Nějakou takovou argumentací se většinou podaří klienta přesvědčit, že pojišťovna není zaopatřovací instituce. Jestli to pak klient zkouší znovu někde jinde, již bez uvedení inkriminované informace, to nevím. Ale vím, že když jsem já uzavíral u kamaráda životní pojištění, strávil jsem celý den u lékaře pojišťovny, i když jsem oběma tvrdil, že jsem zdravý. Naštěstí jsem tehdy byl, takže dnes již jsem mnoho let pojištěn. A jsem velmi rád, že podobné "fiškuntály" nejen můj přítel, ale doufám i každý jiný pracovník pojišťovny odmítá, byť na tom v tu chvíli finančně tratí, je totiž placen podle toho, kolik pojistek uzavře. Nerad bych se dočkal toho, že "moje pojišťovna" vyplácením podobných nesmyslných pojistek přijde o veškerý kapitál a na mne po dvaceti letech placení nezbude nic.

Protože tomu tak není, zůstávám v této pojišťovně a nadále platím pojištění.

My všichni, myslím tím občany tohoto státu, jsme také jaksi "životně pojištěni". Těm, kteří to nevědí, připomínám, že ta "naše pojišťovna" se jmenuje Česká republika. A tak jsem velmi rád, že pracovníci této instituce, mohu-li tak naši republiku nazvat, odmítají včlenit tu naši do skupiny jiných, které se takto odpovědně nechovají. Říkají tomu Bankovní unie a půjčují (si) peníze. A klidně půjčí i tomu, kdo už všechny své peníze utratil a chce zase.

Obzvláště vítám tuto neochotu u vědomí toho, že s tím včleněním je spojena solidarita se všemi. Jinými slovy budou-li některé instituce provádět kroky, které hraničí s pomateností (pro nechápavé: tak kolik tentokrát tomu Řecku zase půjčíme), a přijdou tak o peníze, jsou ti zodpovědnější povinni jim poskytnout půjčku. Aniž by jim však mohli bránit v pokračování jejich nezodpovědného chování (pro nechápavější: tak jsme něco dostali, tak kolik z toho teď tomu Řecku zase půjčíme).

Protože tomu (zatím) tak není, zůstávám v České republice a nadále platím daně.