Po třech dnech horečného jednání se zdá, že mrazivé dny bez ruského plynu budou zažehnány. Řešením by měli být mezinárodní pozorovatelé, kteří budou hlídat, aby ruský plyn protékal ukrajinskými tranzitními plynovody dále na západ a aby jej tato země neodčerpávala. Za této podmínky je Rusko ochotné dodávky plynu obnovit.

Několikadenní zastavení dodávek zemního plynu, ke kterému coby efektivnímu nátlakovému prostředku sáhl minulý týden ruský gigant Gazprom, spotřebitelé v České republice prakticky nepoznali, ale na Balkáně zůstaly desetitisíce lidí bez vytápění. V pondělí klesly dodávky plynovodem z Ukrajiny o deset procent, v úterý o osmdesát procent a ve středu byly na nule. Těch pár dnů přineslo čas a dost jasného světla k promyšlení některých plynových souvislostí. Ukázalo se, jak je Evropa závislá na ruských strategických surovinách, jak si mnoho politiků neuvědomuje důsledky této závislosti, jak Rusko velmi efektivně krok za krokem zesiluje svůj vliv, jak rozumné je držet vysoké rezervy zemního plynu a ropy, jak hloupá je myšlenka stavět plynové elektrárny a jak nutné je budovat další jaderné elektrárny a prolomit limity pro těžbu hnědého uhlí. Proberme tyto souvislosti jednu po druhé.

Dejte Barrosovi rolničky

Předseda Evropské komise José Barroso, stejně jako náměstek americké ministryně zahraničí Daniel Fried minulý týden opakovaně varovali Rusko, že ohrožuje svoji pověst spolehlivého dodavatele zemního plynu, že ztrácí důvěryhodnost. V Kremlu se tomu museli smát tak silně, až se v Bruselu houpaly úsporné žárovky. Proč by mělo Rusku záležet na tom, jakou pověst coby dodavatel plynu bude mít? Když jste jediný možný reálný dodavatel, když jsou navíc odběratelé na vašem zboží závislejší než narkomani na heroinu, tak vám na názoru klientů nezáleží. Důležité je, že jste dodavatel jediný. Zda jste nebo nejste spolehlivý a důvěryhodný, je otázkou vaší nálady nebo morálky, ale s výsledkem byznysu to nemá moc co dělat.

Na ruském plynu je Evropská unie, byť některé státy mnohem více než jiné, kriticky závislá. Dlouhá léta plánovaný plynovod Nabucco na tom nic nezmění, neboť nemá plyn, který by mohl přepravovat. I kdyby se nakonec nějaký našel, bude to plyn z ruské sféry vlivu. Na letním případu Gruzie bylo vidět, že v tyto kavkazské a podkavkazské republiky nelze vkládat příliš nadějí, neboť v nich silné a efektivně řízené Rusko prosadí, co bude potřebovat.

Moskvě se navíc daří ustavovat kartel vývozců plynu, takže její vliv na ostatní producentské země bude dále stoupat. Stejně jako se zřejmě bude zvyšovat cena této suroviny. Před Vánocemi se státy neformálního Fóra vývozců zemního plynu v Moskvě dohodly, že ustaví regulérní organizaci, jakýsi plynový OPEC. Ruský premiér Vladimir Putin na jednání varoval spotřebitele, že již nemohou počítat s levným plynem. Je zřejmé, že plynový OPEC ukončí odvozování ceny plynu z ceny ropy a bude nabízet plyn jako samostatnou komoditu na burze. Vzrůstající zájem o plyn, daný v posledních letech mimo jiné klimatickou horečkou mnohých politiků, která způsobuje přesun zájmu od uhelných k plynovým elektrárnám, tak povede k jeho zdražení bez ohledu na vývoj ceny ropy.

Vzpomeňme na Bursíka

Všimli jste si v této době plynové krize, že by se někde v médiích, či dokonce na veřejnosti objevil předseda Strany zelených Martin Bursík? Kdo ho uvidí jako první, měl by mu připomenout, že to byla (či stále je??) politika zelených, která prosazovala stavbu plynových elektráren. Tomuto politickému tlaku podlehl i ČEZ, který jejich výstavbu začal plánovat. Chceme dále prohlubovat svoji závislost na ruském plynu?

Rozumnou odpovědí na události posledního týdne je totiž nejen udržování vysokých zásob ropy a zemního plynu (ukázalo se, jak rozdílný dopad měla tato krize na balkánské země bez zásob a třeba na Českou republiku s rezervami kryjícími několikaměsíční spotřebu), ale také posílení vlastní elektroenergetiky. To prakticky znamená další jaderné elektrárny a prolomení územních limitů pro těžbu hnědého uhlí.

Plynová krize mimo jiné ukázala, jak škodlivé bylo pro Slovensko, že v rámci přístupových dohod do Evropské unie souhlasilo s uzavíráním jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Ostatně slovenský premiér Robert Fico minulý týden oznámil, že pokud nebudou dodávky plynu obnoveny do 48 hodin, dá příkaz ke spuštění druhého bloku této elektrárny, který byl kvůli požadavkům EU na přelomu roku odstaven.

ČEZ by neměl projektovat pouhou dostavbu dalších dvou bloků v Temelíně, ale zvažovat i vybudování nové jaderné elektrárny, jež by byla založena na neruských technologiích a neruském palivu.

Stejně tak je stále evidentnější, že dříve či později přijde den, kdy bude třeba začít těžit severočeské hnědé uhlí i za územními limity. Tímto rozhodnutím můžeme prodloužit dostupnost a využitelnost této vlastní energetické suroviny o několik desítek let.

Ruští vojáci na Ukrajině?

Vladimir Putin opakovaně ukazuje, jak dobrým prezidentem či předsedou vlády byl a je pro Rusko. S jasnou strategií a cílevědomě obnovuje sílu této velmoci. Postupně získal pod kontrolu Kremlu zdroje ropy, zemního plynu a dalších surovin a skrze jejich cenu a jejich dodávky ovlivňuje politiku v mnoha zemích. Jeho přístup vůči pobaltským zemím, Bělorusku, Ukrajině či Gruzii, ukazuje, jak Putin obnovuje v novém kontextu Sovětský svaz.

Jako docela pravděpodobný scénář pro příští rusko-ukrajinský plynový (ropný) konflikt se tedy jeví: Ukrajina nebude schopná Rusku platit za suroviny tržní cenu, a tak Kreml opět rozhodne o úplném uzavření kohoutků, neboť jinak bude Kyjev ukrádat z plynu či ropy pro Evropu. Tato nová krize náhodou nastane opět v době, kdy kontinent zasáhnou arktické mrazy, ale jednání se potáhnou déle. A v okamžiku, kdy první země Evropské unie začnou kolabovat (v případě Bulharska by to mohla být otázka dvou týdnů bez dodávek), Rusko vojensky obsadí ukrajinské tranzitní ropovody a plynovody, aby zachránilo Evropu a mohlo jí pustit životně důležité suroviny.

Euro 2/2009