Minulý týden se v Bruselu hlavy států a vlád členských států dohodly na novém víceletém rozpočtu EU. Dohoda přichází sice pozdě, ale přece jen, a to je nutné přivítat. V dnešní době hospodářské nejistoty je téměř jakákoliv dohoda pozitivní zprávou. Varovné je ovšem to, že to, že věc tím zdaleka ještě není rozhodnuta. To je naopak špatnou zprávou. Podívejme se tedy na to, co je obsahem dohody a co nás ještě čeká.

EU si dle Lisabonské smlouvy má sestavovat tzv. víceleté finanční rámce. Ten současný, ve kterém nyní žijeme, pokrývá časový úsek let 2007-2013. Prakticky tedy jsme v posledním roce současného systému. Platí přitom ještě pravidlo, že peníze z tohoto období se mohou dočerpávat ještě další dva roky, t.j. do 31.12.2015. Z toho vyplývá současné "šturmování" české i některých dalších vlád, které se snaží "dočerpat" to, co mají přiděleno.

Dohoda z minulého týdne se týká objemu a rozdělení finančního rámce pro období 2014-2020. Toto období by mělo správně začít již 1.1.2014, což je už za necelých 11 měsíců, ale je zřejmé, že to nebude možné. Čas je neúprosný a připravit všechny dohody a legislativu na úrovni EU i na úrovni národní trvá řadu měsíců. Začít čerpat peníze z nového finančního rámce bude tedy možné až s nějakým časovým odkladem. O to, jak bude dlouhý, se právě nyní hraje. Dohodu Rady totiž musí schválit také Komise a Parlament a ti se k tomu příliš nemají, respektive parlamentní většina dala najevo, že se jí dohoda nelíbí (je příliš úsporná, a tedy protievropská:-)). A právě tady nastává problém boje s časem.

Evropský parlament dostane dohodu z Rady k projednání na své zasedání v březnu. Zde dojde k zajímavému hlasování, kdy se ukáže, zda europoslanci podpoří své hlavy států a vlád v jejich dohodě nebo podlehnou masáži svých eurofederalistických náčelníků, kteří chtějí dohodu potopit. Já budu samozřejmě hlasovat pro dohodu z Rady stejně jako ostatní kolegové z frakce EKR. Jak se zachovají lidovci, socialisté, zelení nebo liberálové, bude zajímavé sledovat. Každopádně ovšem platí, že pokud parlament dohodu zamítne, tak se celý proces schvalování fatálně prodlouží o další měsíce. V takovém případě by muselo dojít k jednání Komise, Rady a Parlamentu o nějakém dalším novém "kompromisu", což bude při rozdílnosti pozic těchto aktérů velmi složité. V takovém případě by EU prakticky jistě dospěla do situace rozpočtového provizoria v roce 2014.

Rozpočtové provizorium by bylo pro hospodářství v celé EU velmi nepříjemnou zprávou. Znamenalo by to v praxi to, že by nejméně po celý rok 2014 nebylo možné financovat jakékoliv nové projekty ze strukturálních fondů a také by se úplně zastavilo financování v programu rozvoje venkova. Velká část investičních peněz, které veřejná sféra investuje, by prostě nejméně jeden rok nebyla k dispozici, což by se negativně projevilo přinejmenším ve stavebnictví a návazných sektorech. To by mělo rozhodně negativní dopad na zaměstnanost i na hospodářský růst.

Jak všichni víme, právě stavebnictví nyní potřebuje veřejné peníze nejvíce a nejrychleji. Proto považuji snahu eurofederalistů o vydírání Rady prostřednictvím rozpočtového provizoria za zhoubnou a nebezpečnou. Je smutné, že tento absurdní postoj aktivně zastávají i čeští sociální demokraté v EP.

Autor je historik a politik, poslanec Evropského parlamentu za ODS

Převzato z Fajmon.blog.idnes.cz se souhlasem autora