Tento příběh začíná v roce 2000, kdy se tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder rozhodl rozvíjet strategické vztahy mezi Berlínem a Moskvou. Šel tak daleko, že Rusku nabídl partnerství v EADS – nadnárodní evropské společnosti, dnes známé jako Airbus. V listopadu 2004 nazval Gerhard Schröder ruského prezidenta Vladimíra Putina „perfektním demokratem“ a v roce 2004 nazval tureckého islamistického autokrata, tehdejšího premiéra (nynějšího prezidenta) Recepa Tayyipa Erdoğana „velkým reformátorem“.

9. prosince 2005 večer, sedmnáct dní poté, co Gerhard Schröder opustil úřad kancléře, mu zavolal jeho přítel Vladimir Putin. Od svého odchodu z veřejné funkce pracoval Schröder pro ruské státní energetické společnosti, včetně Nord Stream AG, Rosněfť a Gazprom, za což dostával plat 1 milion dolarů ročně. 8. března 2022 zahájil německý státní prokurátor soudní řízení související s obviněním Schrödera ze spoluúčasti na zločinech proti lidskosti během jeho působení v ruských státních společnostech.

V roce 2008 "perfektní demokrat“ Putin napadl Gruzii. Západ byl šokován. Putinovi kritici, včetně autora tohoto článku, byli šokováni tím, že Západ byl šokován. V roce 2014 Putin obsadil Krymský poloostrov, svrchované ukrajinské území. A Západ byl stále „šokován“.

V únoru 2022 Putin vtrhl na Ukrajinu a anektoval rozsáhlá území suverénního státu. Byl Západ stále „šokován“? Už neměl být.

V roce 1972 pokrýval vývoz zemního plynu ze Sovětského svazu přibližně 4 % evropské spotřeby a v roce 2021 Rusko dodávalo Evropě již téměř 40 % její spotřeby. Jak postupně rostl podíl Moskvy na evropském trhu s plynem, rostla i její schopnost manipulovat s cenami a vyvolávat krize. Většina Evropanů nyní přichází na to, že tato závislost na Rusku je velkou strategickou chybou. Ale je už příliš pozdě. Evropský „přechod na zelenou energii“ má jednu zásadní chybu – je závislý na dovozu ruského zemního plynu.

Ale zpět do budoucnosti. Letošní zima bude pro všechny Evropany nesmírně náročná, ať už se budou potýkat s výpadky elektřiny, problémy s vytápěním a nebývale vysokými účty za energie. „Perfektní demokrat“ Putin zřejmě doufá, že zimu použije jako zbraň a donutí Evropu kapitulovat. Ustoupit Kremlu by však byla katastrofa.

Vraťme se zpět do minulosti. V roce 2017 podepsaly vlády Itálie, Řecka, Kypru a Izraele deklaraci, v níž potvrdily svou podporu stavbě plynovodu EastMed (East Mediterranean Pipeline), plynovodu o délce 1900 km s předpokládanými náklady na výstavbu ve výši 6,7 miliardy dolarů, který má propojit naleziště zemního plynu v Izraeli a na Kypru s Řeckem, odkud bude pokračovat dále do Evropy. Plynovod by měl mít počáteční přepravní kapacitu 10 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně do Řecka, Itálie a dalších zemí jihovýchodní Evropy. Ve druhé fázi by se pak přepravní kapacita tohoto plynovodu zvýšila na maximální hodnotu 20 miliard metrů krychlových ročně. Projekt byl evropskými vládami potvrzen jako „Projekt společného zájmu“ (Project of Common Interest, PCI).

Plynovod EastMed měl zlepšit energetickou bezpečnost Evropy diverzifikací tras a zdrojů a zajistit přímé propojení s těžebními poli. Zároveň měl snížit závislost na dodávkách ruského plynu. Pro členský stát Evropské unie, Kypr, by to znamenalo možnost napojení na evropskou síť plynovodů, což by posílilo obchodování se zemním plynem v jihovýchodní Evropě.

Turecko, které bylo po několika diplomatických krizích s Izraelem za trest v mezinárodní izolaci, tehdy pohrozilo, že bude na EastMed vojensky reagovat. Naproti tomu další země v regionu, jako Egypt, Jordánsko, Libanon a státy Perského zálivu, nově vznikající skupinu EastMed podpořily stejně jako EU a Spojené státy. Zatím to vypadá dobře. Ale počkejte.

V posledních několika letech se východní Středomoří změnilo v časovanou bombu tikající nad bohatými nalezišti uhlovodíků, jež si sporně nárokuje Turecko jako samostatná regionální mocnost stojící proti alianci Řecka, Kypru a Izraele. Americký prezident Joe Biden zasáhl do této situace historickým strategickým přehmatem, jehož důsledkem byla strategická ztráta: ustupování Turecku – proputinovskému členovi NATO a spojenci na částečný úvazek – a ohrožení energetické bezpečnosti Evropy.

Jen několik týdnů před únorovou invazí Ruska na Ukrajinu Biden překvapil partnery EastMedu tím, že náhle zrušil americkou podporu tohoto plynovodu, čímž tento projekt fakticky zničil, zabránil diverzifikaci dodávek energie do Evropy a tím zajistil energetické vydírání Evropy Putinem.

Bílý dům prohlásil, že projekt v hodnotě 6,7 miliardy dolarů je v rozporu s jeho „klimatickými cíli“. Biden pravděpodobně doufá, že v roce 2025, kdy má být ropovod EastMed dokončen, už nikdo nebude používat fosilní paliva. Bidenova administrativa se rovněž odvolávala na údajnou nedostatečnou ekonomickou a obchodní životaschopnost, ačkoliv studie z roku 2019, financovaná EU potvrdila, že „projekt EastMed je technicky proveditelný, ekonomicky životaschopný a obchodně konkurenceschopný.“

Biden se přepočítal a jeho špatné rozhodnutí muselo v Kremlu vyvolat značné veselí a konzumaci šampaňského. „Vítejte v Překrásném novém světě, kde Evropané budou brzy platit 2 000 eur za 1 000 metrů krychlových zemního plynu!“ napsal 22. února 2022 na Twitteru Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské Bezpečnostní rady a bývalý prezident a premiér země.

Když Putin v lednu 2022 váhal, jestli na Ukrajinu zaútočí, tak Bidenův přehmat ho utvrdil v tom, že jeho rozhodnutí je správné. Až budou Evropané tuto zimu mrznout a budou muset platit nebetyčně vysoké účty za energie, budou za to vděčit politikům jako Schröder a Biden.

Burak Bekdil je jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin za to, že psal pro Gatestone Institute o dění v Turecku. Je spolupracovníkem think tanku Middle East Forum.

Překlad původního textu: A Cold Winter for Europe: Blame Strategic Blindness
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Poskytl Gatestone Institute