Ve čtvrtek večer se v německých médiích objevila zpráva o prohlášení spolkového účetního dvora (Bundesrechnungshof) (zde a zde). „Bezpečné dodávky jsou ohroženy, elektřina je drahá, zatímco spolková vláda nedokáže komplexně posoudit dopady energetického přechodu na krajinu, přírodu a prostředí,“ řekl jeho prezident Kay Scheller. Zákon o energetickém průmyslu přitom uvádí, že dodávky energie by měly být bezpečné, cenově dostupné a šetrné k životnímu prostředí. V důsledku se tedy dá říct, že německá vláda porušuje vlastní zákon.

Jak německá vláda přistupuje k zákonům spolkové republiky, je věcí Němců. Pro Česko a další státy v EU, je zásadní to, před čím ve své zprávě varuje německý účetní dvůr. Ten se obává ničeho menšího, než celkového neúspěchu Energiewende, ve které za více než 10 let zmizely stovky miliard euro. Proto kritizuje na jedné straně pomalý přírůstek občasných zdrojů energie (OZE) a na druhé současně pomalý přírůstek záložních řiditelných zdrojů energie. Nevyjadřuje se k tomu, zda je možné, aby německou energetiku táhly OZE, ale k tomu, že vláda nedělá dost proto, aby splnila vlastní energetické plány. Protože auditorům zkrátka nesedí čísla:

Silná nová vedení, která propojí větrné elektrárny na severu, s průmyslem na jihu stále nejsou. OZE nepřibývají potřebným tempem. Záložní elektrárny na plyn (posléze přecházející na vodík) nepřibývají taktéž. A ještě ke všemu není vláda schopná vyhodnotit, zda je celá Energiewende, potažmo prováděcí předpisy Green Dealu vůbec k něčemu. Čili není schopná obhájit své investice. To, že je elektřina v Německu zatraceně drahá a i podle předpokladů účetního dvora bude ještě dražší, jen dokresluje bizarnost situace. Situace, se kterou logicky auditoři nemůžou souhlasit.

Jak je již „dobrým“ zvykem, ministr průmyslu a klimatu Robert Habeck (Zelení) na věcnou kritiku reagoval tím, že cena elektřiny klesá. Jenže asi ne tak, aby to firmy, které hlásí odchod z Německa, přesvědčilo. Což uzavírá celý bludný zelený kruh: Ač je elektřina stále dražší, stále nejsou do budoucna zajištěny její stabilní dodávky. Aby tomu tak mohlo být, bude potřeba nejen ještě dražší elektřina, ale i další věci. Což bude snižovat kupní sílu obyvatel a vyhánět další a další firmy, které kvůli výrobním nákladům a regulacím ztrácejí konkurenceschopnost. Obé to povede ke snižování příjmů státu. Ten, aby měl na další zelené investice a splácení zelených dluhů, bude potřebovat ještě dražší elektřinu, více regulace a dalších poplatků a daní. A tak pořád dokola. Samozřejmě bez toho, že dokázal plnit literu výše uvedeného zákona.

To vše hrozí i dalším státům, které se nechaly donutit k tomu, aby zahájily „zelenou tranzici“, tedy perestrojku energetiky a vůbec celého života. Všem dohromady přitom zcela reálně hrozí to, že zanedlouho, za pár let, nebudou mít odkud dovážet elektřinu. Přitom s importem tak nějak počítají více méně všechny vlády. Takové Rakousko je na něm závislé dlouhodobě, Německo od loňského jara a Česko se k nim může přidat už příští rok. Jenže, při současném trendu – a nic nenasvědčuje jeho změně – nejpozději v roce 2040 už nebude kde brát. Reálně zřejmě dřív. A před tím před tím varuje německý účetní dvůr. Varuje i českou vládu, která v tichosti na dovoz spoléhá také.

Auditory zkrátka ideologie neoblafla.

Poskytl server iUhlí.cz