Vláda vzala na vědomí doporučení Uhelné komise ukončit v Česku využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla v roce 2038. Termín neschválila, naopak doporučila, aby byly v rámci komise dále podrobněji rozpracovány a vyhodnoceny podmínky, nástroje a dopady dřívějšího ukončení využití uhlí v energetice ČR. Předloženy mají být do konce letošního roku.

Možná se tak místo nesmyslných hádek o termínu uhelného konce začne konečně řešit podstata věci. A tou je náhrada uhlí nízkoemisními zdroji. Musíme totiž nahradit zdroj, ze kterého se vyrábí téměř polovina tuzemské elektřiny a více než polovina tepla. A musíme jej nahradit tak, aby byly zajištěny stabilní a spolehlivé dodávky elektřiny i tepla po celý rok, a to vše bez toho, že ztratíme energetickou soběstačnost a ceny energií vyletí do nebes. To nebude žádná legrace. Jde o skutečně složitý úkol, protože nás tlačí čas a naše možnosti jsou z různých důvodů omezené.

V roli tahouna českého energetického mixu má být uhlí nahrazeno jádrem. Problém ovšem je, že stále nebyl ani zahájen výběr dodavatele nového bloku v Dukovanech. Už dnes je prakticky jisté, že nebude uveden do provozu dříve, než kolem roku 2040. Nový blok v Dukovanech navíc nenahradí uhelné elektrárny, ale pouze stávající jaderné bloky, kterým bude končit životnost. Považuji tak za nutné, aby se urychleně začala řešit rovněž výstavba nových bloků v Temelíně. Lze říci, že už včera bylo pozdě, protože výstavba jaderné energetiky je časově i technologicky náročná.

Jádro je třeba v maximální možné míře doplnit obnovitelným zdroji. Zatím je poněkud problém najít onu míru. Zastánci zelené energetiky tvrdí, že by na obnovitelných zdrojích mohla naše energetika dokonce stát. Odborníci ale varují, že to v našich podmínkách možné není. Chybí nám zejména možnost zvýšit kapacitu vodních elektráren, které jsou schopné produkovat dostatek elektřiny i v zimě. Právě zima je totiž kritické období pro fotovoltaické i větrné elektrárny. V mrazivém počasí často nevyrábějí prakticky vůbec, což je problém, který zatím není vyřešen. Proto musíme energetický mix budovat tak, aby byly tyto výpadky v produkci obnovitelných zdrojů vykryty zdroji stabilními.

V rámci jednání Uhelné komise se ukázalo, že čistě teoreticky by nejrychleji bylo možné uhlí nahradit plynovými zdroji. Tato „výměna“ se však jeví velmi problematicky hned z několika důvodů. Uhlí se odstavuje primárně kvůli emisím skleníkových plynů, které mají vliv na změnu klimatu. Nebýt emisních povolenek, byl by to totiž stále velice levný a spolehlivý zdroj ještě na desítky let. Samotné spalování zemního plynu je z emisního hlediska oproti uhlí šetrnější. Jenže když se započítají emise při těžbě a přepravě plynu, tak se klimatická zátěž uhlí a plynu vyrovnává. To je také důvodem, proč výstavbu ani provoz plynových zdrojů nejspíš nebude chtít financovat Evropská unie. Bez dotací přitom plynové elektrárny nikdo stavět nebude. Výsledkem nahrazení uhlí plynem by tak bylo, že stát zaplatí miliardové odškodnění vlastníkům zavřených uhelných dolů a elektráren, následně bude platit miliardové dotace někomu, kdo bude stavět plynové elektrárny a související infrastrukturu, aby se z klimatického hlediska nic k lepšímu nezměnilo. To zkrátka nedává žádný smysl, zejména když na rozdíl od uhlí plyn zkrátka nemáme a museli bychom ho kupovat a dovážet ze zahraničí.

Když vezmeme v úvahu všechny výše popsané problémy a výzvy, je myslím jasné, že situace není právě jednoduchá. Je nutné rychle nalézt klíč k řešení. A potom začít urychleně stavět náhradní zdroje. Čím rychleji je postavíme, tím rychleji budeme moci odstavovat uhelné elektrárny.