Tendr na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech má za sebou „vítězství“ protiruské lobby. V jejím čele je mimo jiné i Dana Drábová, která o Rusku nechce ani slyšet.

Dostavba Dukovan je podle minoritního akcionáře ČEZ Michala Šnobra absolutně mimo realitu. Stále platí, že jak Francouzi, tak Korejci nesplňují požadavky české vlády na reaktor o výkonu 1200 megawattů. Nikdo z nich ho v tuhle chvíli nemá. Říkají, že ho mohou ze stávajících odvodit, což je hezké, ale takový reaktor nemá licenci, natož referenční stavbu. Šlo by o prototyp. A je otázka, jestli by to byl rovnocenný tendr, když nabízejí něco, co nemají v ruce. A poslední ze zájemců, americký Westinghouse, zase prokazatelně není v kondici stavět jaderný reaktor. V roce 2017 zbankrotoval, a to i kvůli dvěma stavbám na domácí půdě. Šlo o stejnou cenu, za kterou nabízeli i v roce 2013 dostavbu Temelína v ČR, a ukázala se jako nereálná. Projekt v Jižní Karolíně tak zkrachoval poté, co se prostavělo devět miliard dolarů. Ukázalo se, že namísto dvanácti bude stát šestadvacet miliard dolarů, a tak soukromý investor projekt zastavil.

Politikaření s dostavbou Dukovan má tedy jedinou oběť. Je jím samotný tendr na dostavbu Dukovan. Zástupce ODS Zbyněk Stanjura sice v Událostech 2.5.2021 tvrdil, že tendr má vypsat ještě současná vláda Andreje Babiše, ale té chce současně ODS a další partaje SPOLU vyslovit nedůvěru a pak budou říkat, že tendr byl vyhlášen „vládou bez důvěry“, a proto to nemohlo dopadnout jinak než špatně.

Je vůbec pozoruhodné, jak moc se v případě Dukovan vsadilo na geopolitiku a jak málo se ti, co rozhodují (politici), opírají o technické argumenty. Jestliže se tvrdí, že Westinghouse již postavil ve světě přes 100 reaktorů (ano, ale je to už hodně dávno!) a přitom je dnes v bankrotu kvůli tomu, že jeho projekt by stál místo plánovaných 300 miliard korun 650 miliard korun a investor stavbu vzdal, je to „tvrdá realita“. Jestliže se odhad ceny dostavby dnes pohybuje na 170 miliardách korun, bude to zřejmě po vyloučení Rosatomu mnohem více a s nejistým výsledkem.

Pokud silová energie dnes stojí na burze 61,82 EUR/MWh, je to při stávajícím kurzu asi 1600 Kč/MWh. Je jistě pozoruhodné, pokud se náklady na výrobu jedné MWh pohybovaly v Česku podle tohoto zdroje na úrovni 80-100 USD/MWh. Silová energie by tak musela zdražit právě k těmto hodnotám, aby se vůbec pokryly náklady na výrobu. Již dnes se diskutuje otázka, zda se při současném odhadu investičních nákladů nový blok v Dukovanech vůbec zaplatí. Pokud by se investice dále prodražila, asi by se nový blok elektrárny v Dukovanech do doby životnosti vůbec nezaplatil. V našich podmínkách, kdy ČEZ vyrábí i distribuuje, si vlastně ČEZ distribucí „dohání“ příjmy, které ztratí na výrobě.

Geopolitika je moc hezká věc, která ale leze do našich peněženek. Z nového bloku v Dukovanech by tak mohl být stejný problém jako z fotovoltaiky na polích, které stát slíbil v roce 2010 přes 12 000 Kč/MWh, tj. asi osmkrát více než je dnešní cena silové energie na burze. ČEZ by musel výrazně zdražit silovou energii, aby se mu Dukovany zaplatily. Pokud by to stát postavil z našich daní, stálo by nás to na hlavu bratru 20 000 Kč, a to jen v případě „ruské varianty“. Pokud by to stavěli Francouzi nebo Američané, možná ještě dva- až třikrát tolik. I z tohoto důvodu je možné, že dostavba Dukovan spadne „pod stůl“.