Podpořte velké zemědělské podniky. Za takovým heslem je něco divného, to je slyšet už na první poslech. Proč bych měl vůbec podporovat podniky, napadne každého.

Možná podnikatel víc pracuje než běžný člověk, rozhodně však vydělá o dost víc peněz. Nedává tedy smysl, aby chudí pomáhali bohatým.

Ještě větší nesmysl se skrývá ve slově „velké“. V zemědělství existují pro celou Evropskou unii dotační programy, které mají udržet zaměstnanost na venkově a motivovat k péči o krajinu. Možná s tím někdo nesouhlasí, přesto jde přinejmenším o racionální důvod.

Přesto proč podporovat velké agrokombináty, které hospodaří na tisícovkách hektarů, používají těžkou techniku a tuny hnojiv i pesticidů? Svou aktivitou přírodě neprospívají ani v nejmenším. Pěstování řepky, pšenice a kukuřice na rozlehlých lánech venkovskou krajinu naopak ničí.

Nedá se hovořit o podpoře zaměstnanosti, když na sto hektarů statku, který provozuje pouze rostlinnou výrobu, připadá jeden pracovník. A když někdo dokáže vybudovat velký podnik, pak je přece úspěšnější než ostatní. Proč právě jeho podporovat, to už je otázka pro delfskou věštírnu.

Přesto český stát dosud z evropských peněz podporoval prioritně velké podniky. Teď míří na vládu z ministerstva zemědělství materiál, který doporučuje, aby se v tom pokračovalo i po roce 2020. Snaží se ostatní ministry přesvědčit zvlášť naléhavě, protože podpora pro velké firmy to bude mít v příštích letech v Evropě zvlášť těžké.

Většina zemí ani dosud zemědělské koncerny nepodporovala, pokud na tom však měl někdo zájem, tak jim peníze posílat mohl. Napříště se však mají podmínky zpřísnit, a tak musí česká vláda nasadit všechny síly, aby v Bruselu získala pro Českou republiku výjimku.

Hlavní argument z ministerského materiálu zní jako z Marsu. Pokud přistoupíme na to, že na dotaci v plné výši mají nárok jen malé podniky, pak nedokážeme tolik čerpat. Malých rodinných farem je u nás na rozdíl od jiných zemí příliš málo.

Není třeba si dělat iluze, že vláda rozhodne podle zdravého rozumu. Přece jen je důležitou součástí koalice hnutí založené největším zemědělským podnikatelem v Česku. Přesto by bylo dobře, aby zazněl názor, který upozorní na důsledky této politiky.

Průmyslové zemědělství založené na státní podpoře vzniklo v socialistických dobách a mělo za účel zajistit potravinovou soběstačnost. I když socialistický model přežil privatizaci, dnes už potravinovou soběstačnost zajistit nedokáže. Češi ročně dovážejí potraviny v ceně o 30 miliard korun vyšší, než vyvezou.

Dovážet se musí prakticky všechny důležité potraviny od mléčných výrobků až po brambory a zeleninu. Namísto toho vyvážíme základní komodity, tedy nezpracovanou pšenici a mléko. Zároveň jde značná část zemědělské produkce na energetické účely, protože při prodeji řepky na výrobu bionafty, nebo kukuřice na výrobu biolihu a pro spalování v bioplynových stanicích se vydělá víc peněz.

Obchodní bilance se přitom průběžně zhoršuje a lze předpokládat, že s pokračující podporou neefektivních velkých firem bude úpadek pokračovat. Třeba by se měli členové vlády přece jen zamyslet, jestli je úplně správné, aby dotace v důsledku podporovaly českou závislost na potravinách z dovozu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus