EKONOMIKA: Proč nás postihla národní máselná katastrofa
Obchod je věda, napadne každého, kdo nedokáže pochopit, proč se tak najednou zvýšily ceny některých mléčných výrobků. Jinými slovy: proč došlo k národní katastrofě se zdražením másla.
Od počátku roku zvýšily mlékárny cenu mléka o tři procenta, máslo však zdražilo o 24 procent. Za tím musí být něco divného, co ale nikdo nechápe.
Marně obviňujeme zemědělce, mlékaře i obchodní řetězce, stejně musíme připustit, že vstupujeme do prostoru, který je hrou nepochopitelných tržních sil, a zaplatit za kostku másla 55 korun. Přesto je možné aspoň zpětně zjistit, proč ke zdražení másla došlo.
Nesouvisí to nějak výrazně s cenou mléka, to je první zajímavé zjištění. Je pravda, že zemědělci dnes prodávají litr mléka za 8,50, což je o dvě koruny víc než před rokem. Ovšem loňská cena byla stlačena dolů nadprodukcí, k níž došlo po uvolnění mléčných kvót v Evropské unii, a tak tedy chovatelům krav nejde nic vyčítat.
Koneckonců mlékárny výkyvy v cenách dodávek od zemědělců vyrovnávají. Cena, za kterou mlékárny prodávají mléko obchodníkům, se pohybuje už druhý rok mezi jedenácti a dvanácti korunami za litr a žádné velké drama v tom odhalit nejde. Tříprocentní zdražení mléka od začátku roku vlastně ani nejde za zdražení označit.
Pak ale přicházíme k ceně, za jakou mlékárny dodávají do obchodních řetězců máslo. Tady se cena zvýšila od počátku roku do srpna o čtvrtinu, proti loňskému roku je dokonce o dvě třetiny vyšší. Vydělávají na tom i obchodní řetězce, nutno ovšem uznat, že podíl jejich marže se zvyšováním ceny klesá. To znamená, že jádro problému je v mlékárnách. Kdo je vlastně nutí, aby zdražovaly?
Ke všemu se zdá, že jsou mlékárny hodné a zlé. Ty, které prodávají mléko, nechtějí víc peněz než před rokem, výrobci másla ale požadují horentní sumy. Tato zdánlivě nesmyslná úvaha ve skutečnosti odhaluje jádro celého problému.
Zatímco mezi producenty mléka panuje dostatečná konkurence, která se postará, aby ceny nerostly, výrobců másla je málo a po krku si nejdou. Proč by také chodili. V Česku bylo dříve máslo levnější než v Evropě, proto se produkce omezovala, až zbyly jen čtyři firmy, které vyrábějí máslo ve větším objemu.
Záhy se tedy zjistilo, že máslo bude nutné dovážet, velcí výrobci z Německa i Polska ho dokázali dodávat za srovnatelné ceny. Teď však cena másla vyrostla také v sousedství, dovoz zdražil na úroveň německého trhu a tuzemští producenti se tohoto procesu rádi zúčastnili.
Proč by nemohli prodávat za německé ceny? Je třeba podotknout, že dnes se už v Německu sežene máslo za nižší cenu než v Česku, což je přirozený důsledek faktu, že Němci operují na větším trhu.
S máslem tedy zažíváme něco podobného jako před deseti lety s elektřinou. Naše ceny se vyrovnávají těm německým a je to bolestný proces, když příjmy obyvatelstva jsou o tolik nižší. Skutečnou příčinou je ovšem fakt, že v zemi existují jen čtyři firmy vyrábějící máslo ve velkém, a neexistuje tedy konkurence, která by cenu srazila, jako se děje u mléka.
Teoreticky by mohla pomoci podpora výroby másla v malých mlékárnách prostřednictvím zemědělských dotací, velké koncerny si ovšem dokážou ohlídat, aby nikdo nepomáhal jejich menší konkurenci. Obchod je věda, kterou někdo používá proti nám, napadne běžného občana. Takový pocit není daleko od pravdy.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus