Extrémní prostředí si vynucují radikálně nová technologická řešení. Přistání člověka na Měsíci si vynutilo významné technologické inovace, které následně byly použity i v pozemském prostředí.

Příklad pozemského extrémního prostředí. Například brzdy pro závodní auta musí být mnohem účinnější, než jaké vyžadují brzdy pro běžný provoz automobilů. Účinnější brzdy vyžadují novou architekturu výrobku, která je ale zpočátku vždy poměrně drahá, nicméně je ospravedlnitelná velmi specifickým použitím. Teprve v další fázi technologického vývoje je nový výrobek zlevněn, takže ho lze převést do hlavního proudu zákazníků. Takovým postupem se realizují mnohé významné inovace.

Vraťme se ale k tématu Měsíce. Projev 35. prezidenta USA, Johna F. Kennedyho, na Rice University ve městě Houston o národním vesmírném programu, známý podle klíčové výzvy „Rozhodli jsme se jít na Měsíc (We choose to go to the Moon)“, byl vysloven dne 12. září 1962. Představoval jeden z prvních Kennedyho projevů, které měly přesvědčit americké občany k podpoře národního programu přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečného návratu na Zemi, tak jak o to usiloval program Apollo (více zde).

Motivace? Prezident J. F. Kennedy se svým projevem nesnažil v USA proaktivně vyprovokovat budoucí (civilní) americké inovace a cíleně tak posílit budoucí americkou ekonomiku. J. F. Kennedy jen reagoval na tehdy existující sovětský technologický náskok v dobývání kosmu, který ve světě budil tolik politických sympatií a povrchně naznačoval, že by sovětský socialismus snad mohl i porazit americký kapitalismus. Negativní smýšlení ve světě bylo potřeba nějak korigovat. Byla to tedy vynucená reakce.

A jaká byla motivace někdejšího sovětského vedení? Byla to snad technologická pro-inovační prozíravost samotného Josifa Vissarionoviče Stalina k posílení socialistické ekonomiky? Nikoliv. Stalin sledoval jen vojenské využití vesmírné (raketové) technologie, která ale našla i civilní užití – a měla tak silný mezinárodní propagandistický účinek. A proto ji sovětské vedení následně podporovalo, ale důsledně podřizovalo politickým účelům, na což doplatil životem například kosmonaut Komarov (viz).

Cílené posílení tvořivosti občanů v Sovětském svazu? Vědec Genrich Altshuller (tvůrce metodiky TRIZ) napsal Stalinovi dopis, že je schopen ze sovětských lidí učinit tvůrčí osoby. Důsledkem byl jeho několikaletý pobyt v gulagu, než Stalin zemřel (v roce 1953). Jako zajímavost můžeme dodat, že ke svému přežití v sovětském gulagu musel Alshuller prokázat, že o tvořivosti něco praktického skutečně ví, nejen že je schopen hlásat jakousi novou teorii. V gulagu nedovolili Altshullerovi v noci spát, aby ho tak psychicky zničili. Altshuller si ale na svá oční víčka přilepil cigaretové papírky, na kterých byly namalovány otevřené oči. Usedl pak na židli čelem ke dveřím, kudy ho v noci strážci kontrolovali. Tímto je v šeru tábora oklamal - a přežil tak své věznění psychicky zdráv.

Hledání podpory užitečných projektů u tehdejší mocenské politické špičky nebylo nic výjimečného a v daném systému řízení i nevyhnutelného. Vždyť i v českých Dietlových seriálech se na místo konfliktu zpravidla dostaví moudrý stranický tajemník, který situaci vyřeší k uspokojení všech zúčastněných. Těmito mediálními prostředky se posilovalo přesvědčení prostých občanů o existenci moudré politické avantgardy, která ví a umí přivést lidi k jejich zářné budoucnosti.

Snad bychom zde mohli zmínit i relativně nedávné (2017) vyhlášení čínského komunistického vedení, že do roku 2030 by se Čína měla prakticky stát světovou jedničkou v oboru umělé inteligence. Pozoruhodné! Nelze asi předpokládat, že ve stanovách čínské komunistické strany již existuje explicitní strategie, jak se lze s pomocí budoucích technologií (a jejich předpokládaných silných společenských dopadů) dostat do budoucího technologického socialismu (tedy přes revoluci technologickou!). Spíše si vedení čínské komunistické strany zřejmě jen překvapivě uvědomilo, že jde skutečně o mocnou technologii. Proč? Ta technologie totiž dokázala (již v roce 2017) porazit nejlepšího čínského hráče v poměrně složité stolní hře Go (viz). A tou událostí byla i uražena čínská národní hrdost, když nejlepší čínský mozek porazil jakýsi americký počítačový systém (AlphaGo). Takže i v případě čínského vedení šlo o reaktivní počin, nikoliv prozíravě proaktivní.

A jakýsi názorový posun k proaktivní roli státu lze dnes uvidět i u vybraných ekonomů.

Od korekce trhů státem k jejich formování státem? (From market-fixing to market-shaping)

Marina Mazzucato, britská profesorka ekonomie inovace a veřejné hodnoty (public value), již dříve prezentovala své názory ohledně nové, silnější makroekonomické role státu, prostřednictvím spoluvytváření trhů (co-creation), nejen jejich korekce, například na prestižním Druckerově fóru ve Vídni. Napsala též zajímavý článek „Kdo skutečně vytváří hodnotu v ekonomice?“ (Who Really Creates Value in an Economy? Sep 11, 2018).

V květnu 2019 Mariana Mazzucato vydala pracovní materiál, ve kterém zdůvodňuje potřebu posunutí se za rámec doposud typické keynesiánské proti-cyklické role státu vůči trhům směrem k aktivnímu ztvárnění trhů státem. Jak konkrétně například? Mariana v závěru svého materiálu říká: „Vskutku, mnoho technologií … přišlo od misí-orientovaných investic, kde stát položil cestu – jít na Měsíc, nebo v současné době bojovat proti klimatickým změnám“. (Indeed, many of the technologies … came from ‘mission-oriented’ investments where the state laid down the path – to go to the Moon or in modern days to fight climate change (Mazzucato 2018)). (viz)

Jaká byla (v roce 1962) skutečná motivace americké vlády vyhlásit misi o vyslání člověka na Měsíc, jsem se pokusil vysvětlit výše. Ekonomka Mariana tedy motivaci prezidenta Kennedyho přecenila, i když pozitivní (nejen politické) dopady Kennedy skutečně inicioval.

Ekonomka Mariana zmiňuje i nutnost pochopení role podnikání státními úředníky a další aspekty. Veřejná hodnota (public value) by se měla zajímat o směr růstu ekonomiky (a jeho makroekonomické dopady) stejně jako se zajímá o mikro-ekonomické struktury vládních agentur.

Můžete sami posoudit možnou proaktivní roli současného českého státu a jeho současné priority. Dovedou nás snad ke světlým zítřkům?

Autor je CSd (celkem spokojený důchodce)