Zákazníkům je předstíráno, ze služba je poskytována umělou inteligencí

Nejde zatím o často používaný trik, ale je zajímavé, proč a jak k němu dochází. Nejčastěji jde o prověření obchodní poptávky po službě v reálném prostředí (nikoliv jen pomocí akademické spekulace). Zákazníci jsou často nevyzpytatelní a běžné dotazníkové průzkumy nemusí odhalit skutečné zákazníkovy zájmy. Každý rozumný podnikatel proto dnes volí experimentální postup: nejdříve si vyrobí levný prototyp, s nímž si na trhu odzkouší, zda o tento konkrétní produkt budou mít zákazníci skutečně zájem. Když ano, rozjede pak podnikatel výrobu pořádně a ve velkém. Toto je podnikatelský postup, který je dnes uplatňován i v prostředí vývoje umělé inteligence. Jak?

Nejlevnější prototyp specializované umělé inteligence (UI) lze postavit z levně dostupných lidí (například z lidí z rozvojových zemí). Proč? Každý člověk má vyšší inteligenci než dnešní UI. Jenže člověk se po určitém čase unaví, zatímco UI nikoliv. UI spolehlivě pracuje 24 hodin denně, nestávkuje a nevyžaduje zvýšení platu. Proto se už dnes vyplatí místo zaměstnance vytvořit aplikaci UI jako počítačový program pro sdělování a vyřizování nudných, ale nutných každodenních záležitostí. Například aby digitální asistent ve vašem mobilním telefonu za vás zavolal do restaurace a zamluvil tam pro vás na dnešní večer stůl pro dva hosty.

Takovou funkci nabízí například specializovaný program UI, robot Duplex Assistant firmy Google. Nevím přesně, jakým postupem vytvořila firma Google takového digitálního asistenta či asistentku. Firma Google, si ale může dovolit eventuálně tržně neuspět. Jeden komerční neúspěch malého rozsahu tak velkou firmu jako Google určitě nepoloží. To ale neplatí pro začínající firmu, která chce v tomto oboru také podnikat. Proto se ta malá firma uchýlí k triku, že na své webové stránce ohlásí a začne nabízet nějaký produkt či službu své specializované UI, kterou ale zpočátku (než se potvrdí skutečný zájem zákazníků o tuto službu) vykonávají dočasně najatí, levní pracovníci (možná někde z druhého konce světa). Teprve pak je malá firma schopna investorovi doložit hmatatelnou tržní poptávku, sehnat financování jejich velkého projektu (komunikující UI - chatbot), vyvinout ten softwarový produkt a spustit ho naostro. Teprve pak testovací prototyp z levně dostupných lidí (z masa a krve) je nahrazen skutečnou digitální UI.

Motivů pro vytváření UI z živých lidí je více (například aby se programy učení UI mohly efektivně učit z činnosti lidí ve funkci UI prototypu, tj. aby se vytrénovaly na lidech), ale těm se zde věnovat nebudeme. Významnou otázkou je, zda výše popsaný podnikatelský přístup (tj. s využitím předstírajícího triku) je eticky přijatelný. Přijatelnost tohoto konkrétního triku nebyla dosud dotazníkovým šetřením testována (viz dotazníkové šetření triků z roku 2007 zde). Eticky přijatelný podnikatelský trik pro koho?

Občané (základ demokratického státu) většinou již vědí, že zdravá ekonomika nutně potřebuje podnikatelskou činnost, jinak by zákazníci kupovali své produkty a služby jen v zatuchlém rybníku stávajících firem (držitelů moci - incumbents). Velké zavedené firmy nejsou dostatečně motivovány k tomu, aby samy dostatečně inovovaly a uspokojovaly tak rostoucí potřeby občanů a zvyšovaly blahobyt celé lidské společnosti. Zavedené firmy nové malé inovátory určitě na trhu nevítají. Nikdo z nich si přece „blechu do kožichu“ dobrovolně nenasadí. Neviditelná ruka trhu (fungující sice spolehlivě, ale jen tupě ekonomicky) pro zdravou konkurenceschopnou ekonomiku 21. století nestačí. K tomu je třeba i inteligentní ruka inovátora podnikatele.

Takže občané/zákazníci sice vědí, že potřebují podnikatele (to je jedna strana mince), ale současně se zákazníkům nelíbí podnikatelské triky (to je ta druhá, nepříjemná strana mince). Když podnikatelský trik praskne, je vnímán jako podvod a šíří se nedůvěra mezi zákazníky a veřejností. Takový stav pak neprospívá nikomu.

A navíc se ve společnosti (ať kapitalistické, socialistické či feudální) rodí a vždy se najdou i vyložení podvodníci. Tzn. ti podnikatelé, kteří nemají zájem dočasně zaměstnané lidi (ve funkci prototypu budoucí UI) skutečně nahradit tou slibovanou budoucí UI. Tyto firmy používají levné pracovníky trvale od samého počátku navždy. Občany/zákazníky údajnou UI jen klamou. UI je pro ně jen vhodná módní záminka pro jejich osobní obohacení.

Historie zná takové případy. Prokazatelně funkční stroj specializovaný na hru v šachu, tj. specializovaná umělá inteligence na hru dle pevných pravidel, byl postaven až teprve nedávno. V roce 1996 a 1997 stroj překonal nejlepšího lidského šachistu světa - viz Gary Kasparov versus IBM počítač Deep Blue. To byl skutečný historický milník.

Nicméně již od roku 1770 do roku 1854 byl podvodně vystavován a provozován Automatický hráč šachu, Mechanický Turek, jehož sofistikovanému triku naletělo mnoho známých osobností tehdejší doby. Na obrázku je rekonstrukce (z 80. let minulého století) možné podoby Mechanického Turka, který byl zničen požárem:

Občané, tak funguje reálný svět (svět lidí, triků i umělé inteligence), v kterém žijete. Znáte postup, jak ten (možná neuspokojivý) stávající stav zlepšit?

Pomohl by například zákon o povinném představení se, který zvažují zavést v americké Kalifornii? Tj. povinným sdělením protějšku, zda my lidé hovoříme (nebo zda si dopisujeme) s člověkem nebo robotem.

Poznámka: Kalifornský návrh zákona o povinném představení se v kyberprostoru vznikl proto, že umělá inteligence (roboti, boti) v kyberprostoru klamavě předstírala, že je člověk, aby tak oklamala americké voliče. Celý článek výše je ale o opačném případu, tj. že zaměstnanci (či smluvní pracovníci) předstírali, že jsou umělou inteligencí, aby tak oklamali firemní zákazníky.

Autor užívá titul CSd (tj. celkem spokojený důchodce)