Dělat z česko-čínské spolupráce téma vnitropolitických bojů je krátkozraké

Prezident Zeman se vrátil z Číny. Tradiční, emocemi živená pěna dní v médiích a na sociálních sítích k jeho cestě již dobublala. Je tedy čas na pár pragmatických úvah k česko-čínským vztahům. Nová Hedvábná stezka je zcela nepochybně historicky nejambicióznější čínskou zahraničněpolitickou aktivitou se zřetelnými geopolitickými přesahy. Ví to celý svět. Na fóru One Belt, One Road (setkání účastníků projektu nové Hedvábné stezky) bylo zastoupeno přes 130 zemí z Evropy, Asie, Afriky, Ameriky, Pacifiku, celkem 29 hlav států a vlád. Z EU byli přítomni např. premiéři Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Řecka. Británii zastupoval ministr financí, Německo ministryně hospodářství. Pokud má Česká republika možnost „být u toho“, není proč váhat.

Podporujme ruskou konkurenci v Evropě

Stalo se zde v poslední době módou házet Čínu a Rusko do jednoho pytle a strašit se jimi. Je ale třeba rozlišovat. Lecjaké zájmy mají obě tyto země společné, ale zdaleka ne všechny. Souhlasím s těmi, kdo vidí ve vývoji v Rusku riziko pro náš region. I proto bychom měli podporovat projekty, které jsou ruským ambicím konkurencí, odvádějí ruskou pozornost od střední Evropy a oslabují obecně ruskou pozici. Nová Hedvábná stezka takovou roli může sehrát. Čína je dnes po USA druhou nejsilnější ekonomikou světa, tahá za několikanásobně delší konec provazu než Rusko. Ekonomická expanze Číny do jejího okolí z ní pomalu, ale jistě dělá minimálně regionálního lídra a také vytlačuje ruský vliv (třeba ve střední Asii). Čínský kapitál v Evropě je konkurencí tomu ruskému.

Obnova historických transportních koridorů západ–východ pomůže oboustranně obchodním tokům. Ano, Čína z toho bude profitovat a sleduje tím v první řadě svoje zájmy. Zřejmě si svými investicemi a půjčkami časem vytvoří v Asii pás více či méně závislých zemí, ale tím také zajistí stabilitu a předvídatelnost svého okolí. Nic z toho není v rozporu s našimi zájmy. Jsme země závislá na exportu. Jestliže hledáme možnosti, jak diverzifikovat naše obchodní portfolio a snížit naši přílišnou závislost (a tedy zranitelnost) na evropském trhu, tak toto je jedna (nikoliv jediná) z nich. Byznys s Čínou ani čínské investice z nás jejich provincii opravdu neudělají. Nebo si snad někdo myslí, že Číňané u nás zruší svobodné volby, obnoví cenzuru nebo zavedou vládu jedné strany? V tom případě ať si dá studený obklad na hlavu.

Geopolitická těžiště se mění

Stoupenci centralizované evropské integrace teď budou jistě namítat, že máme raději čekat na to, co vymyslí Brusel, Berlín nebo Paříž, a pak se přidat. Ale EU směřuje neodvratně k vícerychlostnímu modelu. Věřím, že ČR si v něm najde autonomní pozici, která nám umožní ne vždy a ne ve všem slepě kopírovat postupy „tvrdého jádra“ EU. Na tom není nic protievropského. Bude-li nutno ochránit domácí produkci před dumpingovou konkurencí, budeme samozřejmě postupovat společně v rámci celé EU. Na druhou stranu můžeme s klidem využívat formátu spolupráce „16 + 1“ (16 zemí střední a východní Evropy plus Čína), v němž jsou účastni jak členové, tak nečlenové EU a lze jej s jistou nadsázkou též považovat za jeden z výrazů vícerychlostní EU. Nebojme se toho.

A konečně je tady geopolitický rozměr. Nedokážeme dnes přesně odhadnout, jaká je budoucnost transatlantických vztahů. Ale vidíme, že zájem Ameriky o Evropu uvadá. Začalo to za Obamy, pokračuje za Trumpa. Na evropské straně Atlantiku zas rostou iluze o EU jako globálním politickém a možná i vojenském hráči (které nesdílím). V každém případě se geopolitická těžiště pomalu přesouvají a je nepochybné, že v těchto změnách bude hrát Čína nezanedbatelnou a rostoucí roli. Je dobře to sledovat pokud možno z bezprostřední blízkosti.

Česko-čínské vztahy jsou příliš důležitou relací na to, abychom z nich dělali rukojmí vnitropolitických sporů, volební téma nebo zrcadlo osobních sympatií či antipatií. Právě v tomto tématu bychom měli usilovat o širší vnitropolitický konsenzus. Ten však musí být oproštěn od sentimentu 90. let a přepjatého ideologizování a být založen čistě na střízlivém sledování vlastních zájmů a dobrém odhadu budoucího uspořádání systému mezinárodních vztahů.

Autor je europoslanec ODS

LN, 22.5.2017