Nedávno proběhla v televizi CNN Prima News debata o odměnách osmičlenného představenstva energetické společnosti ČEZ, mezi které bylo rozděleno 135 milonů korun. Mnozí byli pobouřeni takovou výší odměn v době, kdy většina občanů se kvůli stoupajícím cenám energií dostává do potíží.

Ekonomický expert ODS Jan Skopeček obhajoval tyto odměny poukazem na platné manažerské smlouvy a potřebou špičkových manažerů do špičkové firmy, kteří zajistí generování vyšších zisků a tím vyšších odvodů státu. A bylo by podle něj dobré, na téma odměn pro příští rok otevřít debatu.

Položme si tedy otázky: Jsou ty manažerské smlouvy správně nastavené? Jsou ti manažeři špičkoví? Je ČEZ špičková firma? Neboli zajišťují současné manažerské smlouvy funkční vazbu mezi výsledky podniku a odměnami představenstva?

V roce 2021, za který byly odměny vyplaceny vzrostl zisk o 81 procent, a kurz akcií ČEZu spoupl o přibližně 60 procent. Kurz akcií reflektuje výši zisků, výši vyplácených dividend, rizika v konkrétním podniku včetně rizik politických, odhadovaný výhled do budoucnosti. Tyto všechny hodnoty jsou ovlivněny jednak schopností představenstva podnik efektivně vést a za druhé exogenními faktory a politickými událostmi, na které představenstvo vliv nemá. A zde je ten háček při určování odměn vedení akciové společnosti.

K hlavním exogenním faktorům, které vedly k růstu cen elektřiny v roce 2021, byl drastický nárůst cen komodit - černého uhlí a plynu na světových trzích a ceny emisních emisních povolenek a od podzimu 2021 rostoucí napětí kolem Ukrajiny. Tento růst cen, na které management nemá žádný vliv vedl k růstu zisku podniku, který je reflektován v růstu kurzu podniku na burze, od kterého se pak podle smluv odvíjí výše odměn managementu. Tedy management dostal vysoké odměny díky skutečnostem, na které neměl vliv.

Podíváme-li se na celé období, kdy je ve vedení podniku Daniel Beneš, tedy od listopadu 2011, vidíme, že se tržní ocenění podniku vyjádřeného kurzem akcie nezměnilo. Hodnota ČEZu nevzrostla. Na konci roku 2021 byla skoro přesně tam, jako když Beneš před deseti roky do vedení přišel. V reálných hodnotách, po odečtení inflace tedy klesla. Po celou dlouhou dobu deseti let, ležela dokonce pod hodnotou jakou měla, když Beneš vedení podniku převzal.

Ještě zajímavější pro posouzení oprávněnosti výše odměn managementu je, porovnat vývoj kurzu ČEZu s indexy energetického sektoru ve světě ve stejném desetiletém období. Euro Stoxx Utilities Index, který zobrazuje vývoj hodnot evropských podniků v energetickém sektoru vyjádřených v kurzech vzrostl ve stejném období přibližně o 52 procent. Tedy výsledky ČEZu v období, kdy ho vede Daniel Beneš byly v porovnání se srovnatelnými podniky v Evropě dost podprůměrné. Z části to lze vysvětlit katastrofálními akvizicemi v Bulharsku za předsednictví Martina Romana. Těch se ČEZ nyní konečně zbavil. Roman ostatně dostal na odměnách ve formě opcí cca jednu miliardu.

Je tedy zřejmé, že dnešní způsob odměňování v ČEZu nemá správnou vazbu s úspěšností podniku. Smlouvy by měly být změněny.

Jedním ze způsobů, jak odměňovat management za jejich osobní výkon a redukovat ve výsledku vliv externích faktorů, které působí na celý obor a neovlivňují ho manažeři, je porovnat kurz podniku s oborovým indexem a odměnit pak manažery jen o to, o kolik byli lepší nebo horší než index. Po finanční krizi 2008 přešlo také mnoho podniků na odměňování s pětiletým zpožděním. Tedy až když čas prověří, zda strategie představenstva byla správná a vedla k trvalému růstu podniku. Kdyby měl smlouvu, obsahující tyto dvě uvedené klauzule Roman, nevyhodily by vlastníci ČEZu z okna miliardu na opcích.

Když se tedy podíváme na vývoj tržní hodnoty ČEZu v minulých deseti letech tak se zdá, že odměny představenstva byly po celou dobu nepřiměřeně vysoké. Je vhodné zvážit jak je změnit.

Evžen Hlinovský