Před volbami jsme se dostali do divokého proudu kauz a pseudokauz, ostatně podle očekávání. Přitom zapadla zpráva, která má zásadní důležitost pro budoucnost zdejší přírody, společnosti a České republiky obecně.

V kritickém stavu jsou české lesy, jak svědčí údaje o nejvážnější kalamitě posledních desetiletí. Způsobily ji kůrovec a vichřice a přiblížit její rozsah je možné srovnáním s kůrovcovou kalamitou, která zasáhla především Šumavu v letech 2008 a 2009 v důsledku orkánu Kyrill.

Tehdy bylo během dvou let napadeno kůrovcem téměř pět milionů metrů krychlových smrkového dřeva. Loni, tedy během dvanácti měsíců, to bylo čtyři a půl milionu kubíků. Letos je stejná situace už po pouhých devíti měsících.

Hlavní zásah tentokrát utrpěly Jeseníky. Situace je o to vážnější, že vichřice i kůrovec řádí i v sousedním Německu, Rakousku a Polsku. Dříví je tedy nutno vytěžit a to snižuje jeho cenu. Není tedy zřejmé, jak se bude odklízení škod financovat.

Vypadá to na první pohled jako technický problém, který by měl jít vyřešit běžnými manažerskými metodami a možná také určitou částkou ze státního rozpočtu. Situace je ovšem horší. Zhroutil se totiž manažerský systém státních lesů, které mají na starost polovinu tuzemských lesních porostů.

Svědčí o tom poslední údaje, které samy Lesy České republiky publikovaly. Stát spravuje své lesy prostřednictvím této státní organizace, která ovšem pronajímá jednotlivá polesí, celkem jich je skoro 170, lesnickým firmám. Lesní společnosti mají kromě pěstování nových stromů na starost právě těžbu a prodej.

Mechanismus pro rozmnožování peněz

Právě tento systém zkolaboval, protože téměř sto zakázek na jednotlivá polesí firmy vypověděly. Ani neměly jinou možnost, protože při poklesu cen dřeva by jinak zkrachovaly. Tady něco očividně nefunguje.

Tím, co nefunguje, je model, který vznikl v roce 2012. Lesy České republiky od té doby každoročně vypisují velkou lesnickou soutěž, při které se rozdělují pětileté smlouvy na správu lesa v pětině polesí. Soutěže probíhaly na první pohled uspokojivě, protože firmy byly ochotny za pětileté pronájmy platit vysoké ceny, u větších polesí v řádu stovek milionů.

Od začátku však bylo jasné, že takové hospodaření má stinné stránky. V soutěžích byly přirozeně zvýhodněny finančně silné firmy, které si mohly dovolit i dumpingovou cenu. Samotnou těžbu pak nechaly dělat za ještě nižší cenu místní firmy a samy si stahovaly zisk do svých vzdálených centrál. Lesní bohatství se tak realizovalo jinde než ve venkovských krajích, kde bylo vytvořeno.

Tato válka velkých proti malým vedla k tomu, že šest velkých firem – Uniles, Petra, Kloboucká lesní, Stora Enso, Progles a Lesní společnost Ledeč - spravovalo pro Lesy České republiky skoro dvě třetiny polesí.

Větší potíže přinesl kůrovec. Ani velké společnosti už neutáhly boj s kalamitou za podseknuté ceny z minulých soutěží a státu nezbylo než připustit, že bude nutné většinu zakázek přesoutěžit. To může - i když nutně nemusí - opět posílit roli silné šestky. Možnosti hospodařit se státními lesy se státním manažerům významně zúžily ve prospěch několika velkých koncernů, na jejichž kapacitách je státní podnik závislý.

Les je pro Čechy součástí identity. Při návštěvě lesa opět prožíváme prostor své minulosti, ožívají stíny dávných slovanských předků a tím i dějinný rozměr našeho bytí. Správa lesů v posledních letech umožnila katastrofu, když je změnila na mechanismus pro rozmnožování peněz a učinila tak bezbrannými proti vlivům podnebí. Vyřešit hlubokou lesní krizi bude jedním z klíčových úkolů pro první měsíce nové vlády.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus