Přebytek státního rozpočtu více než 81 miliard korun, který ohlásilo pro konec srpna ministerstvo financí, není způsoben nějakým zásadním růstem daňových příjmů a jen částečně jde na vrub zlepšení výběru daní.

Konec konců v podstatě nejlepší důkaz je tisková zpráva ministerstva a analýza vývoje rozpočtu (zde).

On totiž ten mimořádně vysoký přebytek dokládá především nevelkou schopnost uskutečnit investiční akce, které byly naplánované.

Čímž opravdu nechci říci, že by zde nebyly jasné dopady oživení ekonomiky v podobě významného růstu příjmů. Spotřeba domácností se konečně opravdu významně pohnula a to se odráží do daně z přidané hodnoty i do spotřební daně. Významný růst mezd přináší státu inkaso z daně z příjmů, pozitivní je pak logicky i vývoj inkasa z pojištění jak sociálního, tak i zdravotního.

Nakolik je to celé zásluhou „kvalitnějšího výběru daní“, jak naznačuje analýza ministerstva financí, to je otázka. Meziroční inkaso u DPH, tedy daně, u které je výběr a správě největší oříšek, je vyšší o 1,3 procenta. Kdybychom zohlednili změnu rozpočtového určení daní, bylo by toto číslo lepší, ale nikoliv zásadně (2,9 procenta). Zvláště v porovnání s dalšími daty se výběr DPH stále jeví jako klíčový problém – přes optimistické tvrzení úřadu, že problém vratek se daří zvládnout. Jenže u spotřební daně vidíme meziroční nárůst sedm procent, u daně z příjmu právnických osob přes jedenáct procent a u daně z příjmu osob fyzických dokonce třináct procent. Samozřejmě není tak jednoduché porovnávat jednotlivé typy daní a dynamika jejich vývoje může být velmi odlišná – tedy ekonomický růst se do různých daní odráží odlišně. Nicméně ty rozdíly jsou tak velké, že na sebechválu o zkvalitnění správy daní je zatím čas.

Že na tom DPH není nijak zvlášť dobře, to ukazuje možná lépe ještě jedno srovnání. Technicky vzato by průměrné plnění příjmů mělo dosahovat cca 8,3 procenta měsíčně. Ve skutečnosti jsou mezi měsíci samozřejmě často významné rozdíly, ale to nechme nyní stranou. Na konci osmého měsíce by tedy měl příjem nějaké daně dosahovat asi 66,6 procenta z plánovaného objemu. U DPH je to letos necelých 62 procent plánu. K tomu se dá pochopitelně říci, že listopad a prosinec jako měsíce spotřebitelských orgií zajistí dohnání zpoždění, ale ono to není tak jednoduché. Loni touto dobou byl plán příjmů z DPH splněn na 66 procent a předloni na skoro sedmdesát procent. Proti tomu se opravdu nezdá, že by inkaso z DPH bylo nějaké nekonečně skvělé.

Ne, ne – co se zvýšených příjmů týká, tak zásluhu má česká ekonomika a její kondice, nikoliv prozřetelná opatření ministerstva financí. Ukazuje se, že podpora hospodářského růstu a spotřeby, jak ji nastavila svými kurzovými opatřeními Česká národní banka, se zdařila. Tlak na mzdy, větší sebejistota spotřebitelů, kteří začali více utrácet, to jsou ty změny, které byly určující.

Ale samy o sobě by nikdy nedokázaly zajistit onen úžasný přebytek státního rozpočtu. Celkově přinesly příjmy navíc oproti loňskému roku cca 43 miliard korun. S tím rozpočet částečně počítal, ale zvýšení je daleko větší, než kolik bylo v plánu. Příjmy celkově jsou naplněny již nyní na 72,6 procenta, to je proti lineárnímu plnění náskok šesti procentních bodů. Loni byl stejný údaj necelých 71 procent. Ale pozor! Co se výdajů týká, tak ty jsou dvacet miliard pod plánem, z hlediska již vynaložených peněz k celkovým výdajům rozpočtu je čerpání 62,1 procenta (loni stejnou dobou 63,7 procenta).

Pročpak nám jdou výdaje tak pomalu, když utrácet je snadné? Nu, v běžných výdajích problém opravdu není. Tam stát dokázal vyplatit o více než jedenáct miliard více než loni. Ale ty kapitálové výdaje (nazvěme je „investicemi“ – to je sice brutální zjednodušení, ale jádro věci je zachováno)!

Tak, jak jde státu skvěle utrácení za platy a běžné výdaje, tak má problém zajistit investiční akce. Oproti loňsku nebylo „prostavěno“ (další, ještě větší zjednodušení) více než 30 miliard korun. Státní fondy včetně Státního fondu dopravní infrastruktury mají u rozpočtu 5,5 miliardy korun. Místním rozpočtům je zaparkováno přes šest miliard korun na investice, které se nedaří uskutečnit. Různé státní instituce: to stejné za 4 miliardy. A tak dále. Vzhledem k celkovému plánu investic dokázal stát do konce srpna utratit pouze 55,9 procenta peněz.

Někdo by mohl optimisticky prohodit: To se dožene!

Nedožene. Loni bylo plnění plánu ve stejné chvíli podstatně lepší (68,9 procenta) a stejně měl stát potíže s tím, že se utrácely peníze (jako obvykle) na poslední chvíli. Některé resorty dokonce vyplácely zálohy na projekty a na svoje investiční nákupy plánované až na letošek či na příští rok, což je minimálně na hraně zákona. Zvlášť pikantní to je při nákupech pro armádu. Ta sice nemá munici na cvičení a tankisté si svoje stroje prohlížejí povětšinou zvenku, ale za to jsou již zaplacené části nákupů na rok 2017.

Nebuďme ale negativističtí. Přebytek na konci srpna je znamením, že konec tohoto roku přinese vyrovnaný rozpočet. Státní finance, navzdory nespornému faktu, že byly pro tento rok naplánovány jako poněkud „rozhazovačné“, budou v kondici nevídané a neslýchané. Ministrovi financí je čestně potřeba pogratulovat. Ale hlavní zásluhu na tomto úspěchu mají čeští občané, kteří si vymohli vyšší mzdy, otevřeli peněženky a utrácejí. Hned za nimi je třeba děkovat podnikatelským subjektům odvádějícím velké daně z příjmu. A samozřejmě také ministrům a úředníkům na všech vládních i regionálních úrovních, kteří společným úsilím dosáhli toho, že nebylo možné proinvestovat třicet miliard korun.