aneb Dobrý nápad, katastrofální výsledky

Exotický Cejlon, kdysi kolonie Britského impéria a po roce 1948 nezávislá země, se v roce 1972 stal republikou v rámci Commonwealthu a změnil svůj název na Srí Lanka.

Jeho poloha v teplém Indickém oceánu z něj učinila ráj pro potápěče, kteří hledají ty nejlepší útesy. Tato vlastnost přitahovala vizionáře sci-fi sira Arthura C. Clarka, který si ze země udělal domov.

Stejně jako mnoho nově nezávislých britských kolonií trpěla tato země po mnoho let politickým rozdělením a nepokoji. 26letá občanská válka zahrnující tamilskou etnickou menšinu nakonec skončila v roce 2009.

S mírem přišla relativní prosperita, dokud nedostali „dobrý nápad“

Již nejméně 50 let jsou určité části světové populace nadšeny konceptem ekologického zemědělství. I když existuje mnoho různých definic ekologického zemědělství, základním konceptem je omezit nebo zcela vyloučit používání chemických hnojiv a pesticidů (herbicidy, insekticidy, fungicidy atd.). Obecně je to dobrý nápad – využívání přírodního prostředí k poskytování zemědělských vstupů a používání přirozenějších metod kontroly škůdců jsou čistá pozitiva, pokud je lze provést rozumným a praktickým způsobem.

Když jsme byli s manželkou ve fázi soběstačnosti, používali jsme základní ekologické metody na našich zahradách a se zvířaty, abychom produkovali asi 75–80 % vlastního jídla pro naši rostoucí rodinu, s malou částí, s kterou jsme mohl obchodovat. Naší výhodou samozřejmě bylo, že naše zdraví, živobytí a život nezávisely na úspěchu našeho zahradničení nebo chovu zvířat. Pokud se nám sklizeň salátu nepovede, mohli bychom si salát koupit nebo sníst něco jiného, ​​protože žijeme v jedné z nejbohatších zemí světa.

Srí Lanka není bohatý národ, ale není ani pozoruhodně chudý národ. Ekonomická situace se od konce občanské války (2009) výrazně zlepšila. Přesto velká část obyvatel žije z příjmů z drobného zemědělství.

V roce 2019 srílanský prezident Gotabaya Rajapaksa ve své volební kampani slíbil, že „do desti let převede zemědělce na ekologické zemědělství“. Loni v dubnu vláda Rajapaksa splnila svůj slib tím, že uložila celostátní zákaz dovozu a používání syntetických hnojiv a pesticidů a nařídila dvěma milionům zemědělců přejít na ekologické zemědělství.

Prezident Gotabaya Rajapaksa zjevně nerozuměl termínu „přechod“, který znamená „podstoupit nebo způsobit proces nebo období přechodu“ nebo přechod z jednoho stavu nebo stavu do druhého. Na Srí Lance nedošlo k žádnému hladkému nebo postupnému přechodu od desetiletí moderních zemědělských metod, které přinesly relativní prosperitu malým farmářům, ale k náhlému, vynucenému přechodu k novým, nevyzkoušeným a neznámým metodám.

Ted Nordhaus, výkonný ředitel Breakthrough Institute, a Saloni Shah, analytik pro potraviny a zemědělství z Breakthrough Institute, to popsali takto:

Následky byly brutální a přišly rychle. Na rozdíl od tvrzení, že organické metody mohou produkovat výnosy srovnatelné s konvenčním zemědělstvím, domácí produkce rýže klesla o 20 procent jen za prvních šest měsíců. Srí Lanka, která byla dlouho soběstačná, byla nucena dovézt rýži v hodnotě 450 milionů dolarů, i když domácí ceny hlavní suroviny vyletěly zhruba o 50 %. Zákaz také zničil úrodu čaje v zemi, jejíž je hlavním vývozním artiklem a zdrojem deviz .

V listopadu 2021, když produkce čaje klesla, vláda částečně zrušila zákaz hnojiv pro klíčové exportní plodiny včetně čaje, kaučuku a kokosu. Uprostřed rozhněvaných protestů, rostoucí inflace a kolapsu srílanské měny vláda minulý měsíc pozastavila zákaz hnojiv pro několik klíčových plodin - včetně čaje, kaučuku a kokosu -, ačkoli některé další zůstávají v platnosti. Vláda také nabízí farmářům přímou kompenzaci ve výši 200 milionů dolarů a dalších 149 milionů dolarů v cenových dotacích pro pěstitele rýže, kteří utrpěli ztráty. To jen stěží vyrovnává škody a utrpení, které zákaz způsobil. Zemědělci bylo široce kritizováno, že platby jsou hrubě nedostatečné a nezahrnují mnoho farmářů, zejména výrobců čaje, kteří jsou jedním z hlavních zdrojů zaměstnanosti na venkově Srí Lanky. Samotný pokles produkce čaje se odhaduje na ekonomickou ztrátu 425 milionů dolarů.

Lidská cena byla ještě vyšší. Než vypukla pandemie, země hrdě dosáhla statutu země se středními příjmy. Dnes se půl milionu lidí vrátilo do chudoby. Rostoucí inflace a rychle se znehodnocující měna donutily obyvatele Srí Lanky omezit nákupy potravin a paliva, protože ceny stoupají. Ekonomové v zemi vyzvali vládu, aby nesplácela své dluhy, aby zajistila obyvatelstvu základní životní potřeby

Nordhaus a Shah to popisují jako „změť magického myšlení, technokratické arogance, ideologického pobláznění, sebeklamu a čiré krátkozrakosti“. A v tom mají jistě pravdu.

Zbytek světa je připravován k ještě většímu svržení, ještě větší katastrofě, zavádějícími nařízeními vlád, které slepě skočily do rozjetého vlaku NetZero s malým zájmem o to, kam jede a kam to povede jejich země. Podobně jako to udělala Srí Lanka se zemědělstvím, rozhodli o krátkodobém opuštění dlouhodobě úspěšných způsobů dopravy a zdrojů energie a nahradili je dosud neprokázanou dobrou myšlenkou čistě elektrických aut a obnovitelných zdrojů energie, jako je např. vítr a slunce. Teprve po několika katastrofách v rozvodné síti se nejhlasitější zastánci konečně shodli na nesporné skutečnosti, že jaderná energie musí být součástí jakéhokoli přechodu na výrobu méně znečišťující energie.

V Evropě a na čerpacích stanicích v Severní Americe je již příliš zřejmé, že rychlý přechod od fosilních paliv k obnovitelné energii vystavuje celé národy riziku energetického vydírání ze strany nepřátel (autor je Američan – poznámka překladatele). Hraniční spor ve starém Sovětském svazu, který přerostl v rozsáhlou invazi Ruska na Ukrajinu, masivně narušil zásobování Evropy energií. Evropské státy zjišťují, že jaderné a uhelné elektrárny, které udržovaly elektřinu v chodu, byly odstaveny a ohroženi jsou obyvatelé milionů domů vytápěných hojným ruským zemním plynem. Spojené království již sebevražedně nařídilo zabetonování svých domácích plynových vrtů navždy, čemuž jen těsně zabránil její premiér .

Šílenství NetZero, podporované běsnícími, misantropickými ekologickými skupinami, OSN a jejími četnými organizacemi, jako je IPCC a Evropská unie, hrozí zničením prosperity moderní společnosti.

Dovětek autora:

Přešlap v ekologickém zemědělství na Srí Lance vnímáme jako odstřašující příklad pro zbytek světa, který se slepě vrhl na politiku NetZero, bez sebemenšího přemýšlení nebo porozumění, jaké následky to pro lidi – jejich občany – ve skutečnosti představuje.

Ve Spojených státech se lidé s málo placeným zaměstnáním v obchodech s potravinami, večerkách a dalších malých obchodech již potýkají se zaplacením benzínu pro svá auta, která potřebují na dojíždění do práce – dávají týdně navíc 25 dolarů nebo více. Pro elitu, která způsobila problém, je 25 dolarů nic – pro ni jsou to jen náklady na návštěvu Starbucks, kterou zaplatí pomocí své kreditní karty Tap to Pay, aniž by se podívali na celkovou částku.

Ti, kteří znají nebezpečí NetZero, musí mluvit, a to mluvit nahlas. Válka na Ukrajině dává vám – nám – průlom v mraku, zvedne mlhu, která bránila veřejnosti vidět, co se děje a kam nás NetZero zavede.

Pramen: A Cautionary Tale: Good Idea, Disastrous Results

Z EIKE.de přeložil P. Zinga