„Dotace na e-auta moc netáhnou. První den přišlo pouhých 11 žádostí“

Dotace na elektroauta pro firmy a živnostníky je ve výši až 300 tisíc korun. To znamená, že někde někdo musí vydělat 300 tisíc korun, a stát mu to pak sebere, a dá to někomu jinému, velmi pravděpodobně bohatšímu, aby si koupil elektroauto.

Peníze jsou zvláštní věc. Umožňují lidem mezi sebou komunikovat telepaticky. Když si něco kupujeme, vůbec netušíme, kolik lidí se na tom podílelo. Jediné, co známe přesně, je cena. To je naprosto úžasné, protože to umožňuje kapitalismus. Tahle telepatie ale znamená i to, že pokud stát někomu sebere peníze, tak vůbec není vidět komu a kde. Stát má opět jen nějaké číslo.

Za každým číslem je ale člověk. Reálný, skutečný, dýchající, milující, nenávidící, veselý, smutný, prostě člověk. A někdo mu sebral 300 tisíc korun, a dal to někomu jinému. Na nóbl auto.

Smyslem ekonomie je tyhle okem neviditelné transfery objevovat, popisovat, vysvětlovat, a skrze to vše pak činit spravedlnost, tedy to, co člověk považuje za dobré pro lidi.

Bohužel však ekonomii učí převážně stát, takže výsledek je, jak to tak u státu bývá, přesně opačný. Většina ekonomů díky svému vzdělání ztratila smysl pro realitu. Myslí si, že činí dobro, ale přitom lidem ubližují. Jako Putin.

Třeba právě ty teď makáš na tom, aby někdo jiný měl nové auto, čas na hraní si, flákání se, ubližování lidem, skoro cokoliv.

Prezident NKÚ Miloslav Kala, socialista původně z ČSSD, už roky upozorňuje na absurdnost dotací, že třeba firma vyrábějící šicí stroje dostala na vědu a výzkum 460 miliónů, a pak zkrachovala. Kolik lidí stát finančně zotročil jen kvůli této jedné firmě? A to je jeden příklad z tisíce.

Kdo je tady blázen?

Daniel Steigerwald na Twitteru