Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zdá se mi, že EU je na 2 věci : na nic a na houno. Docela mě děsí, že dřívější pravidla EU nedovolovala větší inflaci než 2% - a to bylo řevu a vyhrožování, když to Řekům ujelo k 3% A náhle se inflace před pár lety vyhoupla na daleko víc než na 20% a jede se dál jeko by se nechumelilo To máme tomu zmršenému nesmyslu v klidu věřit dál a nechat si od těch magorů v Bruseli diktovat co se smí i nesmí Jdu blejt velebnosti

Nepovolovala? Ale kdepak, velké státy si klidně "švihly" i větší deficit (ne inflaci) než 2%.

Prvotní příčina inflace je emise nekrytých peněz, což je věc vlády a centrálních bankéřů. Když to nastane, nastoupí chamtivost podnikatelů, zejména obchodníků, výrobců a různých překupníků. To je celé, furt dokola.

Akorát se to zamlžuje podivnými termíny, jako "expanse", "kvantitativní uvolňování" a další. Nebo nastoupí nějaký odborník a začne malovat barevné grafy a smíchá všechno dohromady : kurz koruny, ceny energií, schodek rozpočtů, válka někde, emise CO dvě, imigranti, pokles na burze v USA, činnost ECB atp.

Asi tak.

To máte prosté, když máte např. až příliš vysoký státní aparát, který je z podstaty (pochopitelně v rozumné míře) sice nutný, ale neproduktivní, a ještě mu dost výrazně navyšujete platy, tak jsou to inflační peníze.

Příliš vysoký státní aparát není hlavní příčina inflace.

Američané říkají, že krach už je za horizontem, žádných 5, 10 či 20 let. Že přijde, je jisté. Počítání nějakých desetin procent přestává mít smysl.

Pochopitelně, když se utrácí nad možností a dokonce kde komu rozdává, systém to nemůže vydržet. Krach ale spočívá jen a jen v inflaci, ta znehodnotí peníze a tím vše dorovná.

Autor se mýlí se svými údajnými důvody pro roční míru inflace 2 procenta jako cíl státních banek.

2 procenta nejsou žádným kouzelným číslem odvozeným od vědecké analýzy národních ekonomií. Zrovna tak by to mohlo být 1,5 procenta nebo 2,5 procenta.

2 procenta jako cíl se používají pouze proto aby se zabránilo katastrofální dezinflaci, kterou snad náš občan z ulice sice obdivuje a schvaluje, ale taková dezinflace vytváří velké problémy v národní ekonomii.

EU k tomu bylo nedávno blízko se svými "negativními" úroky na velké vklady.

V době dezinflace totiž ceny nekontrolovatelně klesají, výrobci nejsou schopni pokrýt výrobní náklady a nasleduje vlna bankrotů.

Přiznávám, že v českém národním hospodářství, které je dekadentní kombinací kapitalismu a socialismu, to většině voličů ani neleží na srdci ani se možnými následky katastrofální dezinflace vůbec nezabývají.

A následkem této skutečnosti nacházíme články jako je článek tohoto autora.

Průměrný volič, a ten český tím tuplem, se chce mít dobře, což je dobře, ale klidně na dluh, což dobře není.

Existuje jedno základní makroekonomické pravidlo, na které už bohužel dnešní ekonomové zapomněli. Vše, co se vyrobí, se musí prodat. I všechny poskytnuté služby musí být někým zaplaceny. Pokud je část vydělaných peněz uspořena, dochází k nerovnováze a k deflační krizi.

Po staletí byla míra úspor omezená a existovala možnost, jak tyto úspory rozumně investovat. V tomto století však došlo k novému jevu způsobenému globálním bohatnutím lidstva, k nadměrnému spoření. Čím je člověk bohatší, tím větší část svého příjmu uspoří a snaží se někam investovat. Problém nastane, když je těchto spořílků příliš mnoho a bijí se mezi sebou o omezené příležitosti investování. Moderní ekonomiky tento makroekonomický problém řeší tím, že státy vydávají dluhopisy, které mohou investoři nakupovat. Takže není to tak, že by státy utrácely příliš, ale státy se zadlužují, protože zoufalí investoři hledají nějaké dluhopisy, které by mohli nakoupit. A pokud by je nenašli, ekonomika by se zhroutila.

Do nedávna proudily nadměrné úspory z jedné země do druhé, zejména z celého světa do USA. USA vydávaly státní dluhopisy, byť s nízkým úrokem, a všichni byli spokojeni. USA však zpochybnily z politických důvodů vlastnictví těchto aktiv v procesu nazývaném militarizace dolaru. Místo recyklace nadměrných světových úspor USA začaly tyto úspory různě blokovat a zabavovat. Tím se celý mechanismus zastavil a nadměrné úspory zůstávají z velké části v zemích, kde vznikají. Po covidové krizi, kterou zaplatili majitelé dluhopisů, a po militarizaci západních měn se z politických důvodů staly investice do dluhopisů velmi rizikové a celý mechanismus recyklace nadměrných úspor se zastavil. Nadměrné úspory jsou přímo reinvestovány do ekonomiky v podstatně vyšší míře a tím automaticky vzniká dodatečný inflační tlak, který není možné makroekonomicky rozumně tlumit vyššími sazbami centrálních bank. V ekonomice je nyní chronický nadbytek peněz, neodčerpávaných dostatečně státními dluhopisy, a omezování množství peněz v ekonomice centrálními bankami nemůže fungovat. Inflace tedy bude vyšší a nikdo s tím nemůže nic dělat. Je to dlouhodobý důsledek politiky západních sankcí a covidové zkušenosti.