Když vloni na podzim zveřejnil ministr kultury Martin Baxa (ODS) parametry velké mediální novely, strhl se velký křik z mnoha stran. Nejvíce křičely soukromé televizní společnosti a obecně mediální domy, které varovaly před „destabilizací celého mediálního trhu“. A to kvůli konkurenci veřejnoprávních médií, přesněji „médií veřejné služby“. Nejlepší by prý podle nich bylo, kdyby internetové divize České televize a Českého rozhlasu byly vůbec zrušeny, tedy iVysilani a iRozhlas. Taková kravina!

Televize už dávno není jen televize, stejně jako rozhlas dávno není jen rozhlas. Ani noviny nejsou jen noviny. Doma na mne ze zdi zírá místo televizoru monitor cloudového počítače. Mohu si na něm pouštět (bez dalších příplatků) všechny pořady za celý uplynulý týden, takže se na ně dívám, když mám čas a ne, když se vysílají. Platím nějaký obolus kabelovce, která poskytuje internet s televizí levněji než internet bez televize. Na televizi se mohu dívat rovnou z počítače, zatímco na onom „televizoru“ si nakonec mohu pustit i internet, i když je to vopruz. Rádia vysílají krom zvuku i obraz ze studia, ať už na svých webech nebo sociálních sítích. A nejen rádia, ale i televize mají své podcasty. Protože už nemáme televizory, rádio, noviny, telefony, obecní vývěsky..., alébrž síť elektronických komunikací. Proto požadavek ministerstva, aby poplatky platili i majitelé všech přístrojů, umožňujících sledování rozhlasu a televize, dává smysl.

Ze sítě se totiž těžko vymotává jediný uzel. Pokus zakázat působení ČT a ČRo na internetu je nevkusný a mrzačící obě média. Jako uživatel těchto potřebných služeb proti němu protestuji.

Ano jsem uživatel obou médií a jsem rovněž poplatník jejich služeb. Platím rozhlasové poplatky, protože mám v autě nainstalovaný radiopřístroj (ještě ne DAB). Platím televizní poplatky, protože mám televizor - za jehož internetový provoz už platím kabelovce. Sleduji ale na svém noťasu také iVysílání, protože tam mám mnoho pořadů ČT uschováno jako v potřebné informační databázi, hlavně tedy zpravodajství. Vypnutím tohoto kanálu by došlo k cenzuře informací, vy lodyhy soukromovlastnické! O čem se lze bavit je zrušení reklamy v médiích veřejné služby. Stejně z nich třeba ČT nic nemá. Občas mi z obrazovky řekne, že ty peníze za reklamu jdou do fondu na podporu kultury.

Jenže tam by zase chyběly! Proto navrhuji takový drobný čenž: Ať ČT+ČRo nevysílají reklamy, ale ať mediální soukromovlastníci házejí do toho fondu procenta z příjmů ze svých reklam!

Avšak ani to by nemuselo mediálním magnátům stačit. Veřejnoprávní weby sice nemají reklamu, ovšem podle Sdružení pro internetový rozvoj prý „soutěží o pozornost“ uživatelů internetu a jejich kliknutí!?! Takže by se měly skutečně od internetu odstřihnout, aby nekazily kšefty???

Pan ministr Baxa si ovšem pěkně zavařil, když - jak je dnes už zvykem ministrů této vlády - připravil novelu za zády vysilatelů. Bouře byla však velká. Úměrná vlivu na veřejnou mínku oněch médií. Přičemž soukromá média se nemusejí držet „vyváženosti“ a když jim někdo šlápne na kuří oko, tak dokážou zařvat. Pročež vznikly na ministerstvu kultury hned dvě „pracovní skupiny“, do kterých se nahrnuli krom ministerských legislativců i zástupci různých mediálních asociací i Hospodářské komory. Za ČT+Čro nesmějí sekundovat vrcholoví manažeři, ale obě instituce mají dost svých podředitelů, kteří se jednání účastní. Pořádají se odborné semináře, hledají se cesty, jak zaplatit veřejnoprávní média a nepoškodit privátní trh. Soukromníci nenápadně hrozí Evropou. Evropská komise totiž už od roku 2009 žádá po členských státech, aby okruh toho, co mají a smějí dělat tato média byla co nejpřesněji vymezena. Což je v Česku dosti volně ložené.

Jinak, sice stejně silně, avšak bez možnosti použít mediálních zbraní hromadného nátlaku, křičí Hospodářská komora. Té vadí, že by se mělo platit nejen za televizory a rozhlasové přijímače, ale i za všechny počítače, tablety nebo chytré telefony s připojením k internetu. A hlavně za všechny zaměstnance! Vlastně by šlo o novou daň, která se sledováním těchto médií vůbec, ale vůbec nesouvisí. Ano, poslouchal jsem v práci při práci na počítači nahranou oblíbenou hudbu a občas i rozhlas - ale za něj už platím poplatky doma. Internet a intranet byly mé výrobní nástroje. Ale na koukání na televizní program jsem skutečně neměl čas. Stejně jako nemají čas ti, kteří v práci pracují. A jejichž práci jejich šéfové kontrolují. A v automobilkách, kde desítky tisíc lidí pracují na pásu, už vůbec ne! Podnikatelé křičí, že jde o „neracionální a skrytou změnu poplatku na diskriminační daň“. (Diskriminační proto, že se netýká zaměstnavatelů do pěti zaměstnanců.) Pokus o zvýšení příjmů by se neměl dít tímto nefér způsobem a myslím si, že by se měl zarazit dříve, než tak učiní Ústavní soud. (Bude pak stát vracet firmám ty prachy? I s úroky???)

No, jenže v zemi, kde se platí za parkovací místo, aniž byste měli zajištěno parkovací místo, je možné všelicos. I platba za něco, co nemáte. Třeba paušální platba za domácnost, což se také připravuje. Přes všechny oprávněné námitky jako že ta domácnost třeba dlí někde v lůně přírody bez elektromagnetického smogu a/nebo elektrických přístrojů, anebo že existují rodiny, praktikující televizní a rozhlasový detox atd., tak třeba v Německu je tato platba součástí daně z nemovitosti, máš-nemáš TV. I v Rakousku letos za televizi platí i ten, kdo ji nemá. Rakouský Ústavní soud dokonce v roce 2022 rozhodl, že když někdo televizor nemá a na veřejně služebnou ORF se dívá (může dívat) třeba na telefonu, tak že tento způsob platby, jaký máme i my, je protiústavní!

Takže od nového roku 2024 Rakušané platí všichni - ale nižší poplatky!!!

V Česku domácnosti mají platit vždy za jeden přístroj - „jako dosud“. S novelou se prý pro domácnosti „nic nemění“. Ovšem mezi „televizní přístroje“ se dostaly i chytré mobily a počítače. To jsem sám žádostiv, kdo a jak bude chodit po bytech a kontrolovat jejich vlastnictví! U těch hříšníků, kteří se k platbě nepřihlásí do patnácti dnů od účinnosti zákona. Když už dnes tisíce, spíše statisíce domácností neplatí, ač by měly. To už je opravdu jednodušší a spravedlivější vyžadovat příspěvek podle rakouského Ústavního soudu ode všech domácností!

Ministerstvo by přípravu novely chtělo ukončit „co nejdříve“. Avšak slíbilo vyčkat ukončení jednání poradních skupin, přičemž Hospodářská komora by chtěla diskutovat do května. Jenže zapracovat do novely připomínky, připravit ji v paragrafovaném znění, protáhnout přes obstrukce Sněmovnou, projednat v Senátu, nechat podepsat(?) prezidentem a vydat ji tak, aby byla platná od 1. ledna příštího roku by mohlo být dost těsné. Není jasné na jakou stranu. Situaci neulehčuje ani souběh s evropskými volbami, kdy politici budou marnit čas zbytečnou kampaní. Ani to, že letos došlo k faktickému snížení mezd. A aby to nebylo tak jednoduché, začíná se uvažovat o vzniku „charty médií veřejné služby“, podle níž by se ta novela měla šít, a to by se už opravdu nestihlo.

A pokud se to nestihne, budou muset obě instituce omezovat provoz, omezovat výrobu, slučovat nebo rušit stanice, propouštět lidi. Externisti je kvůli nekonkurenčním honorářům opustí sami. Přičemž nemovitosti ČT zvolna, ale nepřetržitě chátrají. Přitom televizní poplatky by měly dle připravované velké novely vzrůst ze 135 na 160 Kč, tedy o 25 Kč, rozhlasové pak ze 45 na 55 Kč, tedy o 10 Kč. Dohromady o 35 Kč měsíčně, což v zemi, kde prohrála volby vláda, která zavedla zdravotnické registrační poplatky ve výši 30 vočí, je důvod, aby se současná vláda zamyslela. Nejspíš se zamyslely vlády minulé, když tyto poplatky 15 let u ČT, u ČRo dokonce 18 let nezvyšovaly! Takže se jejich reálná hodnota snížila na polovinu.

Vládě se teď zase jako obvykle povedlo nasířit všechny: Mediální magnáty, Hospodářskou komoru i prostý platící lid. Ministerstvo kultury by se mělo vykvajznout na mediální barony s poukazem na to, že ony poplatky se fakticky dvakrát snížily a navrhnout jen malou mediální novelu, která by:

1. Zvýšila ty poplatky na onu navrhovanou úroveň 160 + 55,
2. stanovila inflační doložku,
3. vyhlásila povinnou platbu za domácnost podle rakouského ústavního vzoru (bez nákladné, prakticky neproveditelné a zákonně sporné kontroly domácností),
4. ustoupila od nových plateb ve firmách, na nichž by mohla právně i mediálně prohrát, ztratit zbytečně čas a hlavně ztratit samotnou podporu HK
5. a konečně by se měl pro rok 2026 najít způsob, jak definovat média veřejné služby, jejich možnosti a povinnosti.

Obě instituce tak včas získají nezbytné minimum financí do doby, než je nová vláda začne financovat podle současného slovenského vzoru.

Psáno, kompilováno, uvažováno a předpovídáno v Praze na Lužinách v úterý 2. dubna 2024

V textu bylo krom uvedených odkazů též použito informací z článku Filipa Rožánka „Vznikne charta médií veřejné služby? Rozhodnou návrhy pracovních skupin“, zveřejněném ve zpravodaji Syndikátu novinářů ČR mediažurnál 1/2024.