Rady, které našim agrárníkům věnoval redaktor Agrárního kalendáře na rok 1914 J.K. Táborský jsem jen opsal (a podstatně zkrátil). Tehdy, v době po ukončení obou balkánských válek, byl tak milý čas - a červen se zrovna hodil k uspořádání parádních manévrů u hranic se Srbskem. A rostly houby!

Šaman opravuje JKT a varuje: Nesbírejte neznámé houby, jediná přehlédnutá muchomůrka bílá dokáže vyvraždit celou vaši rodinu! To by bylo horší, než "sedm kulí v Sarajevu". Tam se také před sto lety ujaly ze sedmi pouhá "nepatrná jich část", totiž jen dvě - učinily však z dětí následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a hraběnky Žofie Chotkové siroty. A o měsíc později začala řada sirotků povážlivě narůstat...

******************************

Píše redaktor Agrárního kalendáře J.K. Táborský

Dokazovati našemu venkovanu, že houby jsou dobré, že z nich možno upraviti chutné pokrmy, nebo že jimi jiným pokrmům, zejména polévkám a omáčkám dodá se znamenitá chuť, bylo by zbytečno, neboť to ví skoro každý z vlastní zkušenosti. Méně známo však jest, že houby, jsou-li dobře upraveny, poskytují pokrm velice výživný a mnozí nedají si vymluviti, že houby jsou sice dobrou pochoutkou, ale "síly nedají".

Věda nás učí, že houby obsahují značné procento výživných látek, zejména bílkovin, a velice mnoho solí, jež podporují trávení. Ovšem že ne všechny tyto látky nacházejí se v houbách v takovém stavu, aby jich naše zažívací ústrojí mohlo využitkovati, ale přes to jsou houby potravinou skutečně cennou, a to tím více, že si je můžeme snadno a lacino opatřiti.

Nejméně pak známo jest, že v našich lesích roste daleko více druhů jedlých, než jedovatých a že i ty nečetné druhy podezřelých nebo skutečně nebezpečných hub vyskytují se namnoze poskrovnu(+), kdežto mnohých dobrých hub po každém dešti vyrojí se tolik, že jich možno nasbírati plné nůše.

Nepřeháníme, tvrdíce, že kde je kus lesa, možno za léto a podzim počítati až na padesát druhů dobrých jedlých hub.

Naši venkované ovšem po většině holdují jen hříbku, myslíce, že to je nejlepší houba a tou že nemožno se otráviti(++), a tak nechávají celé ty spousty dobrých hub v lese shníti nebo je dopřávají "hloupým Pražákům", již namnoze dovedou využitkovati těch několik neděl svého pobytu na zdravém vzduchu tak, že pak po celou zimu mají dost hub sušených, nakládaných, jakož i houbího prášku a extraktu do polévek a omáček.

Účelem těchto řádků jest upozorniti čtenáře aspoň na některé nejhustěji se vyskytující druhy, jichž skoro nikdo nesbírá, jimiž každý pohrdá nebo si jich nevšímá, leda že mimochodem zcela zbytečně je rozkopne. Volili jsme úmyslně jen takové druhy, jež skoro nemožno je zaměniti za houby nebezpečné a uvádíme jen houby, jež pisatel, sám horlivý houbař a o prázdninách i dovedný kuchař (Proč bychom ho nepochválili, toho dobrého muže?), nesčetněkrát na sobě i na své rodině vyzkoušel.

Přes to však doporučujeme každému, aby, sbírá-li některý druh po prvé, dobře si povšiml všech jeho znaků, a aby napoprvé - mnoho se nenajedl(+). Není radno vůbec se přejídati, neboť i nejlepší pokrm(+++) může nám způsobiti značné potíže a houby jsou vždy a pro některý žaludek zvláště pokrm dosti těžce stravitelný, vedle toho pak jsou "zrádné plemeno"(+), že je vždy radno dbáti jisté opatrnosti a - střídmosti.
********************************

Střídmost se cení, přesto zde Šaman rady horlivého houbaře Táborského již dále nepřepisuje. Ano,

pýchavky jsou chutné,

kuřátka jsou ceněná do dršťkových polévek,

stroček je hojný a dobrý nadrobno nasekaný jako husí krev,

lošák jelení je sice nahořklý a tuhý, ale nakonec taky jedlý,

choroš je tužší a vhodný jako guláš,

hřib žlutomasý je hojně rozšířený, i když někdy (vždycky, když ho rozříznu) červavý,

pestřec je jedovatý jen ve větším množství (průjmy, zvracení, bolesti hlavy, poruchy dýchání apod.), zato v množství jeden až dva plátky na osobu dodá omáčce příjemné kořenné chuti,

slizák mazlavý se podle popisu příliš podobá pavučinci plyšovému, který je sice v podstatě jedlý, ale při mnohaletém požívání spolehlivě likviduje ledviny...

Dnes si snad už nikdo nesplete panem Táborským doporučované růžovky, klouzky, holubinky a bedly(+). Sbírejte si je. Když je znáte. Nejlepší je být poučen zkušeným houbařem na společném sběru, než-li dbáti rad stoletého kalendáře. Kde se vyskytuje i rada:

"Na poprvé si každou houbu, již dosud neznáme, řádně si prohlédnout a - jísti střídmě."(+)

(Opsáno z agrárního hospodářského kalendáře na rok 1914)

Šamanovy poznámky:

(+) Nesbírejte neznámé houby, jediná přehlédnutá muchomůrka bílá ve smaženici (často i jen část plodnice!), dokáže vyvraždit celou vaši rodinu!!! "Lze ji zaměnit za různé druhy žampiónů a bedel, zejména není-li houbař o její existenci informován" (jak píše Miroslav Smotlacha v Atlase tržních a jedovatých hub, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1983).

A jsou i jiné jedovaté houby: Muchomůrky zelená, jarní, jízlivá, panterová - tygrovitá, závojenka olovová (spletli si ji s jedlou závojenkou podtrnkou, nebo dokonce s mladými hříbky, považte!), vláknice začervenalá (Patouillardova)- (mladé plodnice vláknice zaměnili za čirůvku májovku, nepozorové), pavučinec plyšový... a asi sto dalších druhů. Opravdu, oproti jedlým houbám je jich poměrně málo.

Někdy stačí jedna.

(++) I hříbky mohou být jedovaté, pokud jsou to vzácné "hříbky" satan či hřib nachový (nikoli hořké žlučník či kříšť!).

(+++) Kdo jí nejlíp, jí naposled.

Otravy rozeznáváme: muskarinové, psychotropní, halucinogenní, mykoatropinové, ledvinové. Otravy jsou pravidelné, ale i nepravidelné (někteří lidé se otrávili i dobře opečenou holubinkou vrhavkou, staršími pestřci, někdy i václavkou obecnou! Otravy způsobí někomu i čirůvky...)

Není lepší místo "divých hub" sbírat podborováky a křemenáče?

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.