Kolega Marek Hudema má na dnešní (páteční) titulní stránce tištěných Lidovek sloupek, věnovaný výročí republiky, jenž nese k optimizmu vyzývající titulek Neskuhrejme. Jsme na tom totiž „tak dobře, jako jsme většinou nebyli“. Přesto skuhráme. Proč?

***

„Patříme do klubu nejvyspělejším zemím světa, bohatstvím se vyrovnáváme státům jižní Evropy.“

Třeba k Řecku, které se tak tak vydrápalo z měnové krize, dané štědrým sociálním systémem a malou výkonností ekonomiky. A k největším evropským dluhům. (A to jen díky tisku stovek miliard eur, krytých sliby příští šťastné budoucnosti.) Nebo ke Španělsku, na které z evropských zemí dopadlo prasknutí hypotéční bubliny snad nejhůře. Anebo k Itálii, která dle některých studií dosahuje své životní úrovně i díky pašování cigaret a drog. A hospodářskými výsledky mafie, jejíž roční zisky se odhadují na 160 miliard eur. Přičemž hodnota jejího majetku může být až 1,6 biliónu eur.

Proč se spíše nesrovnáváme s naším západním sousedem, Německem, když z hospodářského hlediska tvoříme vlastně jeho 17. spolkovou zemi? A společnou autofabriku?

Také proto skuhráme.

„Máme slušný sociální systém a dobré zdravotnictví.“

Právě. Právě! Právě že je ten sociální systém pouze „slušný“, i když mnozí frustrovaní sociální zaměstnanci se chovají neslušně. A někteří dokonce záměrně nepřátelsky. Záchranná sociální síť má pro někoho zbytečně velká oka, kterými mnozí potřební propadnou – a mnozí nepotřební se na něm přiživují. „Jak před deseti lety, tak i dnes desetina Čechů a Češek žije v Česku pod hranicí chudoby“ praví se na stránkách projektu Chudé Česko. Tedy milion a 70 tisíc lidí.

Právě že to zdravotnictví je pouze „dobré“. Zemřely mně časem dvě ženy na různé druhy rakoviny, a tak vím, že medicína dokáže zázraky, i když ne vždy se jí podaří zachránit život pacienta. Ale také jsem zažil temné stránky našeho zdravotnictví, a každý, kdo s ním kdy přišel do styku, tedy každý, zná obě jeho tváře.

Společnými neslušnými a špatnými vlastnostmi obou systémů je nedostatek personálu a jeho přetěžování neúměrnou byrokracií. Zmarnění z frustrace s vysilujícím bojem s revizními lékaři, zdravotními pojišťovnami a nesmyslnými předpisy. Vede to jednak k útěku těch, kteří chtějí zachránit vlastní duši i život, případně ke smrtícímu stresu u těch, kteří zůstávají. Jemuž se brání zejména zlhostejněním, a ti, kteří si to dokážou přiznat, i vyhořením.

Několik vln epidemie covidu jsme sice „nezvládli moc dobře, ale nejsme nejhorší“.

Nejsme nejhorší? To má být úspěch??? Jeden čas jsme byli v Evropě třetí od konce. Ale ano, ozývají se i dobré zprávy , nicméně poslední vyjádření epidemiologů je jasné:

Současný vývoj pandemie se vymkl kontrole.

Také proto skuhráme.

A co problémy světového hospodářství a energetická krize? „Naše ekonomika funguje celkem dobře a máme šanci vše zvládnout.“ Šanci ano, ale nikoli, pokud se „dokážeme vyrovnat s požadavky na ochranu klimatu kvůli globálnímu oteplování“.

Fatálně do toho totiž zasahuje pseudoekologická politika Zelených Khmérů, do níž patří i zbožštění elektromobility. Připomínám zřejmou věc, která je panstvu v Bruseli zřejmě nezřejmá: K přechodnému přechodu na elektroauta nemáme v současnosti dostatek potřebných zdrojů. Ty současné jaderné dosluhují a nové je mají pouze nahradit. Ty uhelné mají být odstaveny a „dočasně“ nahrazeny plynovými. (Což aktuálně zní až výsměšně.) Odhlédnuv od ekonomiky, deformované zlořečenými dotacemi, upozorňuji, že celková ekologická zátěž provozu plynových elektráren je globálně stejná, jako u elektráren uhelných! (Když se do ní započítá samotná těžba, doprava a skladování.) A proč platit ztráty při výrobě elektřiny z plynu, při její transformaci a přenosu, zpětné transformaci a dobíjení – a proč nejezdit rovnou na plyn?! Vždyť tato technologie je už sdostatek prověřena praxí, a je pro ni už vybudována i infrastruktura!

S „požadavky“ na ochranu klimatu se vypořádat dokážeme – za náramného mrhání finančních prostředků, a zároveň poškozování klimatu a přírody jako celku.

Také proto skuhráme.

Ano, nemáme tu prvorepublikovou korupci. Protože ta současná ji zdaleka přesahuje. Nemáme tu ani nacistickou, ani sovětskou okupaci. Ale úřad nejvyššího vojenského velitele republiky okupují vlivoví agenti Ruska a Číny. V tomto (pouze v tomto) jsme na tom podobně jako za prezidentů Háchy a Husáka.

Také proto skuhráme.

„Neměli bychom skuhrat, tesknit po starých dobrých, leč neexistujících časech.“

Staré časy byly zlé po většinu 20. století, pouze se záblesky těch dobrých. Proto po nich neskuhráme. (Já neskuhrám.)

„Lepší je dívat se vpřed. Tohle výročí k tomu vyzývá.“

Kdo se dívá vpřed, ten vidí nejrychleji se zadlužující stát za celou dobu jeho existence.

Také proto skuhráme.

Tohle výročí mne vyzvalo, abych se podíval hlavně vzad. Na občanskou statečnost vojáků z legií dosud neexistujícího státu. Na vzmach občanské společnosti v dobách ohrožení v květnu a září roku 1938, v květnu 1945, v srpnu 1968, v listopadu 1989 i na jaře loňského roku. (Někdo k tomu přirovnává i nedávné vítězství Antibabiše.) Zatím vždycky byly tyto vzmachy národa vzápětí zničeny vedoucími politiky.

Také proto skuhráme. Ale mnozí z nás i pracují, abychom tolik skuhrat nemuseli.

Skuhráno – a přece i dnes znovu doufáno – v Praze na Lužinách v pátek 29. října 2021

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.