TV NOVA oslavila 4. února 30 let od fenomenálního začátku svého vysílání. Samozřejmě k tomu měla své pořady, včetně těch vzpomínkových. Vzpomněla si i Česká televize v nedělním publicistickém pořadu Newsroom, který se zabývá právě médii. Ani jeho redaktorka neopomněla popřát všechno nejlepší „na druhý břeh Vltavy“. Což považuji za profesionální. (Za neprofesionální a blbé naopak považuju nejmenování televizních konkurentů, když herecký host nemůže v nějakém kecacím pořadu prozradit jméno konkurenční stanice, ani jejího seriálu, v němž vystupuje jako důležitá persona.) To bylo pěkné.

Za hloupé naopak považuju, že se při této příležitosti nezmínilo, jak jednání dlouholetého zakladatele, ředitele a částečně i majitele této stanice Vladimíra Železného mělo za následek, že Česká republika byla nucena po dlouhém a složitém arbitrážním sporu vyplatit investorovi 10,4 miliardy korun. (Jak k tomu došlo a peripetii vlastnictví televize NOVA faktograficky popisuje příslušné heslo na Wikipedii. Hned vedle je na Wiki samostatné heslo, které popisuje strukturu současného majitele vysílací licence jíž je opět společnost CME.) Bez peněz amerického miliardáře a filantropa Ronalda Laudera, jenž v roce 1994 založil na Bermudách původní CME by TV NOVA nikdy nevznikla. A bez zapáleného vizionáře Vladimíra Železného už vůbec ne! Přesto se mi dnes při oslavném vzpomínání na vřící devadesátky na patro vracejí mnohé pachutě, které jsem pocítil už v tom vzpomínaném roce 1994, dávno před katastrofálně prohranou arbitráží.

Pachuť první se týká už samotného získání licence, kterou pro svého investora vybojoval Vladimír Železný. Vyboxoval ji svým úlisným a podvodným jednáním. Železný patřil do silného podhoubí disentu. Jako takový se stal nejdříve mluvčím Občanského fóra, po jeho rozpadu krátce mluvčím Občanského hnutí. Jeho mluvkovská kariéra pak vyvrcholila, když se stal mluvčím (a poradcem) premiéra Petra Pitharta (mj. i bývalého krátkodobého předsedy OF). A když se Železnému nepodařilo stát se prvním generálním ředitelem České televize, uzrál v něm plán projektu vlastní televize. V tom mu mělo pomoci i disentem ověřené jméno Fedora Gála.

Politik, spisovatel, novinář a bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek uvádí, že českou společnost CET 21, která nakonec získala licenci, založili režiséři Peter Kršák a Vlastimil Venclík, sociologové Fedor Gál a Jozef Alan a psychiatr Peter Hunčík. A že Vladimír Železný byl pouze přizván, aby projekt obhajoval při slyšeních před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. A podílníkem se stal až později. Vlastně za odměnu. Můj pohled je takový, že se sešly různé vize západních producentů a československých intelektuálů, které pro svůj účel sešil právě Vladimír Železný. Ten byl v té době veřejně znám jako redaktor naučných pořadů (mj. Okna vesmíru dokořán, na kterých spolupracoval s Jiřím Grygarem). I proto zněla vize jakési nové a rozšířené intelektuálně zaměřené Čé Té dvojky, plné dokumentárních, vzdělávacích a diskusních pořadů, důvěryhodně. Důvěryhodně pro intelektuály a kamarády kamarádů v tehdejší RRTV, proto taky tato Rada licenci společnosti CET21 poměrně překvapivě přiklepla.

Pachuť druhá vzlíná z toho, že reálný plán vysílání, který musel Železný investorovi předložit a který nakonec úspěšně realizoval byl jiný než ten, kterým získal RRTV. A to už od samotného počátku. Pachuť třetí to potvrzuje. Ta zase pochází z toho, že se Železný původních autorů (nerealizovatelného) záměru zbavil tím, že je (jistě bohatě) vyplatil. Čtvrtou pachuť mi pak způsobilo porušení zákona, jehož se Železný dopustil hned první den v prime time. Vysílal se tehdy v televizní premiéře první celovečerní film Jana Svěráka Obecná škola. A třebaže tehdejší zákony výslovně zakazovaly vkládat reklamní bloky dovnitř filmů, Železný je demonstrativně porušil. S mazanou výmluvou, že nejde o vložení do celistvého díla, avšak do přestávky mezi dvěma díly.

Laskaví diváci mu to odpustili, laskavou se nakonec ukázala i RRTV, ba i čeští zákonodárci. Aby TV NOVA neporušovala zákon, tak byl změněn onen zákon. Nebyla to jediná laskavost, kterou český stát Nově poskytl. Všichni dnes obdivují její mohutný start a úplně se zapomíná na tak podstatnou věc, jakou je vysílací frekvence. Mívali jsme tehdy na televizoru naladěno několikero programů. Na prvním kanálu Jedničku ČT, na druhém kanálu Dvojku ČT a na třetím kanálu OK3. Pak jsme ještě na Horách Lužních (350 m n.m. + pět pater + strojovna výtahu) přijímali na společnou anténu terestrický signál RTL z Mnichova a z druhé strany zase signál jakéhosi polského vysílače. Před třiceti lety se náhle na prvním kanálu objevila Nova, na druhý se posunula Jednička, na třetí Dvojka. Ó Ká Trojka, tato dědička šíření signálu sovětské televize z perestrojkové doby, zmizela úplně.

Nova totiž dostala už jako nemluvně do pusy pozlacenou stříbrnou lžičku! V té době se program ČT1 šířil na frekvencích bývalého federálního programu F1 s celoplošným pokrytím. Když o něj veřejnoprávní ČT přišla ve prospěch komerční Novy, musela převést svůj první program na druhý, který v té době pokrýval zhruba jen 80 % území České republiky. Ze zákona měla povinnost pokrývat prakticky celé území, což musela urychleně napravit. Ovšemže za peníze nikoli akcionářů, avšak koncesionářů! Druhý program se pak budoval na solitérních vysílačích OK3, ze kterých mohla sledovat pořady jen asi polovina diváků. Takže Dvojka se musela vybudovat téměř od samých začátků. Opět se tak dělo za peníze koncesionářů. Jako bonus získala Nova i kmen diváků, kteří na frekvencích Jedničky náhle bez přelaďování měli automaticky naladěnu Novu. K této tajné privatizaci České televize došlo v rámci zavádění tzv. „duálního vysílání“.

Pokud se toto vše nehodilo zmínit při samotných oslavách ani na Nově, ani na ČT, pak to musí připomenout alespoň Šaman.

Přes všechny pachutě a Železného kličkování, když ke svým plánům využil a zneužil „Divokých Devadesátek“, je osobnost Vladimíra Železného při vzniku televize Nova nezpochybnitelná. A vzbuzuje další pachuť, že se mu pak český stát i mediální veřejnost nespravedlivě mstily v následných trestních a soudních stíháních. České státní orgány se k tomu náhle odhodlaly až po tom, co se Železný ve svém sebeoslavném pořadu Volejte řediteli vyjádřil 30.12. 2000 k tehdejší krizi v ČT. Postavil se tehdy za neoblíbeného ředitele ČT Hodače, tedy proti vzbouřencům, které masivními demoškami podporoval jak prostý televizní lid, tak i tehdejší Poslanecká sněmovna. A rovněž profesionální organizace, tedy Syndikát novinářů ČR a návazně na něj i Mezinárodní federace novinářů. Teprve pak se vzbudili všichni najednou - celníci, finanční úřad, soud, kontrarozvědka (možná i nejen ta finanční), Tvrdím, že následující dění bylo vyvoláno politickou objednávkou:

„Na Zelený čtvrtek 2001 (19.4.) ekonomická kontrarozvědka „zatkla“, „předvedla k výslechu“, „požádala o podání vyjádření“ (nehodící se škrtni) mediálního mága Vladimíra Železného. Trvalo to 10 hodin, přičemž první tři hodiny bez přítomnosti právníka. Policejní vyšetřovatel vznesl obvinění z trestného činu poškozování věřitele. Věřitelem je firma CME, které má Železný podle mezinárodní arbitráže vrátit 27 milionů dolarů, z čehož se snaží vyvléknout pomocí vydání podezřelé směnky pofiderní lichtenštejnské nadaci Astrona Foundation.
Zároveň soud „zakázal využívat“, „zabavil“, „zajistil“, „obstavil“ (nehodící se škrtni či vynalezni jiný výraz) Železného podíl na společnosti CET, která drží licenci k vysílání Novy kvůli podezření, že dluží 50 milionů korun na daních.
O Velkém pátku vyšetřovatel vznesl na popud Generálního ředitelství cel Železnému obvinění z krácení cla za obrazy, které mu převezl přes hranice v roce 1998 americký občan George Novotny. George nedodržel roční lhůtu, po které by Vláďa už nemusel platit asi šest Mega za clo. V úterý po velikonočních svátcích výslechy podezřelého pacholka pokračovaly.
Premiér vlády Zeman odtušil, že trestní stíhání Železného je důkazem platnosti hesla „padni komu padni“. Předseda vládní strany Špidla vylučuje, že by Železný byl stíhán na politickou objednávku.“

(Cituji ze svého dobového psího článku, odkaz na něj viz níže.)

Místo, abychom byli vděčni za uměleckou sbírku významných děl českého moderního umění, dostal pacholek Železný nakonec až v roce 2010 dvouletou podmínku a pětimilionovou, tedy maximálně možnou pokutu za to, že v roce 1998 "nezdanil“ dovezené obrazy. (Nezdanil je obchodník s obrazy nejspíš naschvál, více viz níže.) Ostatní zločiny Železnému soudy nedokázaly. Psí kolega Moby Dick tehdy dokonce vyslovil domněnku, že v tom mohl mít pracky i nějaký agent. (Nikoli umělecký.) A navíc ještě Železného rozvedená žena si dovolila na veřejnosti chodit v kožichu...

Jsem přesvědčen, že právě tímto soustředěným útokem na Železného si český stát střelil během různých arbitráží do vlastní nohy a proto pak musel platit (my museli platit) to nehorázné desetimiliardové odškodné.

Jako senátor a poslanec Evropského parlamentu pak už nikdy Vladimír Železný nezářil tak, jako když měl svou půlhodinku Volejte řediteli. Tedy tu na Nově. Nikoli na propastné televizi Barrandov.

Někdy příště, až bude nějaké oslavné výročí, si připomeneme, jakým podvodem vznikla televize Prima.

Psáno, vzpomínáno a šklíbeno v Praze na Lužinách v úterý 6. února 2024

Slíbený původní článek, který na NP vyšel 19.4. 2001, jsem z archivního záznamu obnovil na svém blogu Šamanovo doupě: Zničit pacholka Železného!

Pro případné internetové archeology uvádím i adresu tohoto článku.