20.5.2024 | Svátek má Zbyšek


ŠAMANOVO DOUPĚ: Ohrožování míru konečně odstraněno

12.3.2022

Ve středu 15. března roku 1939 vydal Adolf Hitler provolání k německému lidu:

„Před několika měsíci bylo Německo nuceno vzít v ochranu své soukmenovce, žijící v uzavřených skupinách, proti nesnesitelnému teroristickému režimu Československa a v posledních týdnech se objevily se zvýšenou měrou stejné případy... Od neděle vznikaly na četných místech pusté výtržnosti, jimž znovu padly za oběť četní Němci. Každou hodinu se množí volání o pomoc pronásledovaných a postižených...

Další trvání tohoto stavu muselo by vést k porušení všeho pořádku na území, kde má Německo své životní zájmy, na území, které dokonce po tisíc let patřilo k německé říši. Abych konečně odstranil toto ohrožování míru a vytvořil předpoklady pro nutný nový řád v tomto životním prostoru, rozhodl jsem se poslat počínaje dneškem do Čech a na Moravu německé vojsko. Odzbrojí teroristické tlupy i české branné oddíly, které je kryjí, vezmou v ochranu život všech ohrožených a zajistí tím základ nového podstatného řešení, které bude odpovídat smyslu tisícileté historie i praktickým nezbytnostem německého a českého národa.“*

Skica německého vpádu do českých zemí.

Je třeba obdivovat Vůdceho intuici, jemuž Prozřetelnost nakukala už 21. října 1938 ve směrnici OKW L Ia č. 236/38, dát si za úkol „likvidaci zbytku Československa“. Prozřetelnost věděla více, než sám Hitler, který ještě 26. září 1938 prohlásil: „Až bude sudetoněmecká otázka vyřešena, nebudeme mít již žádných dalších územních nároků v Evropě“. Jenže Prozřetelnost nejspíše znala dopředu i úvodník Goebbelsova listu Angriff ze 13. března 1939:

„Vraždy a požáry vládnou zase v Československu... Slováci, Karpatoukrajinci a v neposlední řadě Němci zůstavší v českém státním útvaru jsou českou lůzou, četnictvem a soldateskou trýzněni a mučeni... Všichni, kdo jsme se domnívali spatřovat známky nadcházejícího pochopení, musíme dnes zjišťovat, že v Praze si jen nasadili masku. Za maskou se skrývá tatáž husitská ďábelská tvář, která nyní po odmaskování znovu s výsměchem shlíží na krev a teror.“

Hnusní husitští četníci zastřelili 13.3. 1939 ve Stonařově na Jihlavsku ubohého občana německé národnosti, který se společně s davem několika set spravedlivě rozhořčených soukmenovců vrhl na despotickou četnickou stanici, aby se zmocnil zbraní. Také v Jihlavě čeští teroristé upřeli místním Němcům právo na rozmlácení kiosku se štvavým českým tiskem a také právo vyvěsit tu krásnou rudou vlajku se svastikou na jihlavské radnici.

Pan Hitler byl nucen ochránit ubohé zbylé Němce, kteří v „druhé republice“ tak trpěli; poprvé přinesl nezávislost Slovákům i Podkarpatské Rusi. (Rusíni se moc neradovali - ostatně za další tři dny je zabrali Maďaři.) V německém tisku bylo plno rozhořčených tónů, zato v českém se Češi dozvěděli, že získali velkorysou „ochranu“. Protektorátní novináři i proněmečtí aktivisté později sami odhalili zrůdnost první republiky:

Šlo o „historický omyl“, o „nákladnou a zbytečnou hru,“ o „neštěstí“, kdy jsme se „kulturně rozplizli v politickém a obchodnickém kosmopolitismu“. Tento stát „nebyl vybojován na bojištích“. ČSR vznikla jako výsledek „šílenství Masarykovy a Benešovy politiky,“ jako „odměna za věrné služby válečné zrady a jeho kmotry byli politikové Dohody“. (Toto je idea K.H. Franka, přednesená 28.8.1940, aby nedošlo k mýlce.)

Vznik ČSR byl pouze „náhodou“, nebyl podmíněn ani „geopoliticky, demograficky a sociálně psychologicky, postrádal logické zdůvodnění svého vzniku“. Tento stát byl pouze „nezaslouženým darem“ Čechům a Slovákům, za svůj vznik vděčil pouze existenci versailleského systému a sám byl jeho „bezprecedentním výtvorem“. Šlo o nezdařený pokus o český stát, „jehož roky byly sečteny již v okamžiku jeho zrodu“ „vinou Čechů samotných“. Neúspěch tohoto „pokusu“ byl zaviněn hlavně špatnou vnitřní i zahraniční politikou ČSR. Na tu měl zejména „neblahý vliv výsadní monopol jediné osoby, Masarykova chráněnce Edvarda Beneše“. Místo, abychom se rozešli s „duchem Versailles“ a revidovali „českou státní ideologii“, místo abychom se „zkusmo a pozvolna“ sbližovali s Německem, nasadili jsme si „brýle francouzského mámení“. Československo nepochopilo nutnost příklonu k Německu a Rakousku, tuto nutnost, bez níž nemohlo dojít k „integraci střední Evropy v ústrojný celek“ daný její geopolitickou podstatou.

Toto jsou zase citáty z knihy autora s pseudonymem PODIVEN: „Češi v dějinách nové doby, Pokus o zrcadlo“, která vyšla jako samizdat před listopadovou revolucí. Nově vydána byla v roce 1991. Tehdy byl odhalen pseudonym: Pod toto dílo se podepsali právník a politolog Petr Pithart, psychiatr a psychoanalytik Petr Příhoda a historik Milan Otáhal.

Podiven tvrdí např. i to, že Československo nedokázalo „prakticky nikde kolem sebe vytvořit dobré sousedské vztahy“. Přitom dobré vztahy se sousedy jsme měli do té doby, dokud oni sami se nepřiklonili k nacismu. Tuto lež Podiven opakuje po Emanuelovi Moravcovi. (“Naše demokratická domýšlivost a nevraživost“ odpuzovala prý nejen Německo a Itálii, ale i Polsko.)

„I Češi mají na událostech roku 1938 svůj vlastní podíl viny“, neboť v roce 1918 bylo právo na sebeurčení „upřeno českým Němcům“... (Aktivista Bohumil Doležal v MfD 29.9. 1998) „...připojení(?) německého(!) pohraničí [v roce 1918] se dálo násilím, na které Němci nikdy nezapomněli...“ (Aktivista Emanuel Mandler v MfD 27.10.1998)

Za všechno mohla zejména „katastrofální Benešova zahraničně politická koncepce, „která nás přivedla do marného soupeření s Německem“. Až po 15.3.1939 kynou světlé zítřky: „Německý národ nás nebude germanizovat, ale europeisovat.“ (Aktivista Lažnovský 1941) „Český národ v rámci Německé Říše musí být šťastnější, spokojenější a zámožnější, než byl pod vládou doktora Beneše a jeho Židů.“ (Emanuel Moravec 1941). Jen je třeba zapomenout na „neblahou“ (demokratickou) minulost a aktivně spolupracovat s novým režimem.

Beneš byl krvavý pes. „Bluthund Beneš,“ skandoval předzvěstně sál v berlínském Sportovním paláci při Hitlerově projevu v září 1938. Ukázalo se to zejména potom, kdy zosnoval vraždu pana zastupujícího říšského protektora a SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Tehdy pan státní prezident Hácha odhalil ve svém rozhlasovém projevu tohoto lžiprezidenta jednoznačně jako veřejného nepřítele českého národa číslo jedna. Tento „žoldnéř nepřátelských mocností... vždy stavěl zájmy demokraticko-židovského kapitálu před potřeby naší budoucnosti“. Další členové protektorátní české vlády našli pro Beneše jiná příhodná označení: „Placený britský agent“, „ješitný zaprodanec vydržovaný Anglií a světovým Židovstvem“, „Beneš krvavý“, „lotr Beneš“, „zločinec Beneš a jeho židovská smečka“.

Po válce nadto Beneš zosnoval u nás nacionálně-socialistickou revoluci, aby ve spolupráci se Stalinem likvidoval nevinné Němce i demokracii najednou. Vypomáhal si svými ohyzdnými „degrety“: „Právě ony spolu s prohlášeními čelných pražských představitelů utvrdily národ v přesvědčení, že to, co Češi provedli sudetským Němcům, je prolnuto duchem vítězné demokracie. Vedly národ k tomu, aby se s touto etnickou čistkou, s tímto nepochybným zločinem identifikoval jako s aktem dějinné spravedlnosti.“ (Aktivista Emanuel Mandler, články na Neviditelném psu během našeho hádání o sudeťácích z roku 2001, zvýrazněno Š.)

„Beneš byl genius zla,“ uvedla v sobotu 9. března 2002 předsedkyně strany Svobodných Susanne Riessová-Passerová a vicekancléřka současné rakouské vlády na setkání rakouských sudeťáků, kteří vzpomínali teroru, jenž byl na nich spáchán v březnu 1919, kdy Československo přistoupilo ke kolkování peněz na ochranu čs. měny. (To platilo samozřejmě pro všechny, nejen pro Němce.) Tehdy po stávkách a demonstracích napadli němečtí radikálové čs. státní orgány střelbou, což nezůstalo bez rozhodné odpovědi. 4. 3. 1919 pronesl také poprvé pověstné „Es kommt der Tag“ aktivista Josef Seliger k demonstrantům v Teplicích: „Přijde den, kdy po boku svých bratří v Německé říši vtáhneme do velké volné socialistické republiky...“ (Pravil ten hodný sociální demokrat Seliger, jehož jménem je pokřtěno i sdružení hodných sudetoněmeckých sociálních demokratů založené v roce 1951 v Mnichově...)

Zakladatel a význačný činitel „ultrapravicové“ (já tvrdím, že neonacistické) vládní strany Svobodných pan Haider byl nedávno** (2002) s humanitární pomocí v Iráku, kde byl přijat i samotným Vůdcem Arabské socialistické strany panem prezidentem Saddámem Husajnem. Pan Husajn byl velice rád této podpoře. Tisíc náklaďáků, které získal v předchozích mezinárodních humanitárních pomocích, již přestavěl na nosiče raket. Zatím rakety nepotřebuje - levnější je platit palestinským teroristům. Snad částečně i díky Haiderově humanitární pomoci zvyšuje Irák prémii pro rodiny sebevrahů za donesení (zatím pouze klasické) výbušniny do izraelské pizzérie z původních deseti tisíc na pětadvacet tisíc dolarů. Světové Židovstvo, podporované pohrobky krvavého psa, nepochybného zločince a génia zla Beneše, musí být zničeno. Tedy - podle soudobé Evropy - musí přistoupit na palestinské mírové návrhy (nechat se zahnat do moře). Pak snad konečně na Blízkém Východě bude „odstraněno ohrožování míru“...

Češi jsou nepoučitelní. Místo, aby přiznali svůj dějinný zločin genocidy Němců a oslavovali výročí vstupu do civilizované Evropy, snímají masku, odhalují svoji husitskou ďábelskou tvář a dráždí tu civilizovanou Evropu dalšími štvavými výroky. To Izraelci*** se už poučili.

Spoléhají se pouze na sebe.

Ke smutnému výročí psáno v Praze dne 13. března 2002, opravdu před 20 lety**, zveřejněno na Neviditelném psu o den později.

Poznámky 2022:

* Putin teď tu Hitlerovu řeč v úvodu prakticky opsal.

*** Poučili se i Ukrajinci.

Prameny:

Komu sluší omluva, kolektiv autorů, nakladatelství Erika, Praha 1992

Manipulace s dějinami první republiky, Věra Olivová, vydala Společnost Edvarda Beneše v Praze 2001

Hospodářské noviny 11.3.2002

HN 12.3. 2002

Archiv autora

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.