Naše škody

Padl balvan příliš velký do toho našeho proudu, než aby mohlo být již zase klidno a ticho..Ba ani k pravidelným kruhům to ještě v proudu nedošlo, vlny mocné valí se jedna přes druhou, s jekotem ženou se ke břehu, čeřeny jejich jsou žlutavou pěnou pokryty - ani ještě sami nevíme, jaké loď naše utrpí "havarie". Několik bledých obětí, několik mrtvol "modrých rtů a sychravých vlasů" jistě obroubí břehy leta 1867, ba budou i některá embrya mezi nimi, dosud nedozrálá a přece již dle jmena známá, - však každý ví, kterých plodů jsme čekali od sněmu s přirozenou českou většinou, kterých prací od zemského výboru. A kdyby bylo jen těch pod přísahou vzatých "regulateurs des avaries", tuť bychom mohli alespoň škodu řádně vypočítat, což vždy je již prospěchem; avšak mohou nás dostihnout i škody nepředvídané, spůsobené pobřežními lupiči, jací jižjiž čekají ozbrojeni bidly a provazy, kde které vzácnosti by urvati mohli....

Vídeňské journaly zuří již jakoby zběsily, od Dunaje hučí to k Vltavě pronikavým pískotem: "Užívejte nabyté většiny bezohledně", "terorisujte Čechy", "zdupejte je", "jen žádnou, žádnou spravedlnost!" "Palte je, zabte je!" sípá to refrainem Marcelovým, avšak bez svatého zápalu, bez puritanismu, sprostě, chroptivě, bídně! Ušetř nás, týraný a přec tak vznešený duchu svaté humanity, alespoň boje s touto mravní skleslostí!--

Na basových strunách

V Praze je ticho jak po smutném rozhodnutí. Jak kapelník Schmerling orchestr sestavil, tak nyní orchestr ten zahrál. Nebudem zde orchestr rozebírat, nebudem říkat, jaký se dával takt, zkrátka české hlasy utonuly ve spoustě hlasů německých, obsazených, začínaje nejvyšším diskantem, všude silně. A aby nescházel ani onen nejhlubší bas, o kterém se Beethovenu jenom zdálo a o němž hudebníci tvrdí, že ho není k dobré hudbě ani potřebí, stálo najednou v jistý den v časopisech pod rubrikou "divné náhody" psáno, že děla jsou zas navežena na Štěpánském i Staroměstském náměstí, na Letné, na Vyšehradě, ba snad i na jiných ještě, civilní noze nepřístupných místech. Co ta místa už všechno viděla!

Na Štěpánském náměstí stojí, jak známo, socha, kolem sochy stojí kašna, kolem kašny stojí andělíčkové, buclaté dítky karyatydytvorného sochaře Brokofa. A ti andělíčkové vidí také všechno a rozmlouvají o tom, - co mají také na kašně jiného dělat! V onen jistý den prál pak první andělíček, ten, který drží v ruce kytaru nebo koráb nebo co to je, k druhému andělíčku, tomu, který má kolem sebe předpotopní matraci nebo zkamenělý oblak nebo co to je: "Koukni se, už zase děla! V loni tam byla děla nenašich Prušákův, dnes jsou tu děla našich Rakušanů; jsou-li vždy proti nám, přece bych rád věděl, ku které tedy partaji vlastně my náležíme." Druhý se zaobalil a mlčel, šelť někdo kolem.

V Praze je ticho, nemohouť se Češi radovat a Němců je v Praze tak málo, že se vejdou do jediného kasina. Za to je radost a veselost jinde. Vídeň se raduje, že ty její "provincie" zas budou plnit vídeňské hotely, a Pešť se raduje, že Vídně už nepotřebuje...

Přáli bychom každému radost, ale rádi bychom sobě také tak trochu zavejskli, jen tak aby alespoň jednou zavejsknutí nekončilo palčivým povzdechem a bolestí u samého srdce! Nemohli bychom také as ve třech stoletích jednou jedinkrát býti šťastni?

Poprvé vyšlo v Národních Listech č. 90 z 31. III. 1867

******************************************************************************

Laskavému čtenářstvu jest obmyslně předložen (krácený) výňatek z právě 140 let aktuálního feuilletonu Jana Nerudy.

******************************************************************************

(Opsáno Šamanem, jenž ničehož jiného docíliti nechce, než tyto drobné drahokamy klasikovy opět uvésti v oběh.)

Dílo Jana Nerudy, spis XV, Léta persekuce I., kniha feuilletonů z r. 1867
Uspořádal Dr. Miloslav Novotný
Upravil V.H. Brunner
Vyšlo péčí nakladatelů Kvasnička a Hampl v Praze, 1925

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Pro zájemce o dobové souvislosti viz F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

Šaman tu jen vybírá, že po volbách 20. a 22. března ztratili čeští federalisté ve sněmu většinu (obdobně jako na moravském sněmu).