Ale vy to víte, a proto mluvíte. Mluvíte, a abyste si pojistili, že řečené bude publikováno, řeknete ještě "tohle nepište". Jistě, existují různé etické kodexy, které nařizují informace "off-the-record" nezveřejňovat. Avšak krom "výjimečných situací, kdy se jedná o informaci nejvyšší priority", čímž je vždy míněn "veřejný zájem". A tak, pakli vyřknete slova o korupci anebo nezákonném odposlouchávání, pak se nedivte, že budete citováni - i označeni za zdroje informace.

Existují "etické kodexy", ale také existují jisté zvyklosti. I bez etických kodexů člověk jaksi cítí, pokud je dobře vychován, že se něco hodí a něco nehodí. Bohužel, právě to, co se "nehodí" je nejvíce "sexy" a nejvíce láká čtenáře, diváky - a inzerenty.

Sám jsem se setkal s různými způsoby, jak mi byly předkládány informace ze strany politiků či podnikatelů. Zejména tedy ty off-the-record informace. Jednou se jednalo o informaci, kterou mohl příslušný informační zdroj klidně vypustit sám na tiskovce. Tak proč ji sám neuveřejnil? Proč mi to říkal a přitom mne zapřísahal, ať ho neprásknu? Nejspíš proto, aby ta informace byla zveřejněna a zároveň nebyl znám její zdroj - a její možná účelovost. Děkuji, hlavičkou hřebíčku pod cizím kladívkem jsem se už párkát stal, o vícekrát o to nestojím. Informaci jsem nezveřejnil - a neobjevila se ani nikde jinde. Nešlo nejspíš o "informaci", ale o nějakou mystifikaci.

Jindy jsem telefonoval s jistým člověkem v jednom podniku a on mi začal vykládat jakési vtipné firemní intimnosti. Pro jistotu jsem ho upozornil: Víte, že mluvíte s novinářem a ne se zaměstnancem? A on řekl - vím. Jeho informace zapadaly do kontextu, který jsem znal. Takže večer byly intimnosti v Neviditelném psu - bez udání zdroje, pochopitelně. Ačkoliv jsem o to nebyl požádán. Na něco člověk nepotřebuje etický kodex.

Pro mě nejkurióznější byla jedna přednáška, na které se novinářům poskytoval souhrn informací, které jsme, jak nám bylo předem řečeno, neměli použít přímo. Dostávali jsme "background", základní informace, které ozřejmovaly nezřejmé technické problémy určitého problému, jenž měl i politický dopad. Zeptal jsem se, jestli si mohu nahrávat - a mohl jsem! Takže jsem si ty "off-the-record" informace zaznamenal na svůj magnetofon. Kolegové ostatně taky. V žádných novinách tyto informace nebyly pak zpracovány jako článek. Ale naši partneři na druhé straně stolu věděli, že je známe. A že je máme od nich. A my jsme je zabudovali do té sítě informací, které jsme už měli. A přiměřeně použili - v kontextu s dalšími informacemi. Nikoli jako Pí Ár.

Ono to "off-the-record" je stejně nesmysl. K čemu nahrávky, k čemu videa? Leda tak pro televizní vyšetřovatelskou službu nebo raději jako důkazy pro policii. Případně jako podklad, nástroj verifikace. V tom případě budiž záznamník položen na stole s rozsvíceným červeným světýlkem, oznamujícím veřejnosti, že se nahrává. Novinář i bez toho zaznamenává řečené do paměti. Do své paměti. A posléze zapíše. Načež publikuje. Čtenáře novin nezajímají hodinové zašumnělé nahrávky, rozostřené záběry, na nichž by mohli být třeba mimozemšťani. Čtenáře nezajímají většinou ani stenopisné záznamy! Je zajímá štěpná informace, která v půlhodinové hlušině zazvoní jako čistý kov:

"Dostávám úplatky, abych mlčel."

"Mám nahrávky z vaší schůzky."

Milí i nemilí naši politici: Pokud snažně prosíte, aby byl vypnut technický záznam, a on vypnut není a nelíbí se vám to - příště s takovým novinářem nehovořte jinde než na tiskovce. (Vylučovat konkrétní novinářské potvory z tiskovek je věcí hodící se spíše do dnešního Běloruska.) Když vám šéfredaktor toho kterého média vzkáže, že ho "vaše pravda" nezajímá, už těm novinám příště nepředávejte "exkluzivní" informace.

A obecně: Kdykoli mluvíte s novinářem, voličem, občanem, dávejte si pozor na zobák. Přesněji: Jednejte a myslete tak, abyste mohli mluvit otevřeně!

Někdy mám dojem, že by se měl na politiky užít ten paragraf etických kodexů, který přikazuje nezpovídat děti a "osoby, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí".

Nakonec: Osoby, které nejsou s to pochopit následky svých řečí a svých činů, by neměly být politiky, ani manažery, ani řidiči a snad by se ani neměly ženit. Ani o sobě tvrdit, že jsou mystifikátory.

Psáno v Praze dne 5. dubna 2011, dopsáno v době, kdy Jaroslav Škárka vyhlásil úmysl odstoupil ze svých politických funkcí, a zároveň ještě před tím, než totéž prohlásil jiný mystifikátor, Miroslav Kalousek.

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.