18.2.2020 | Svátek má Gizela


ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír v Gamle

27.7.2006

A zase nás autobus převezl přes Jordán a vyšplhal se s námi na náhorní planinu 500 metrů nad mořem (a 700 nad Kinneretem). Jedeme opět kolem Katzrinu, ale tentokrát necháváme továrnu na víno jiným turistům. Odbočujeme vpravo a pádíme povolenou devadesátkou na jih k přírodní rezervaci Gamla.

Průvodce nás právě přesvědčuje, jak je tady na Golanských výšinách klidno a jaký zde panuje mír, když vtom se kus před námi na nedaleké louce, kde se pasou krávy, vyvalí mohutný oblak modrého kouře. Uprostřed toho téměř biblického oblaku se náhle objeví tank a vyrazí k silnici. Projíždí stádem krav, elegantním smykem se vyhne jedné zatoulané, a pak vyráží souběžně s námi. Ještě stačím nastartovat digitál a vystřelit z něj jeden letmý pohled přes okno autobusu.

krávy na tankodromu

Je to mírový tank - nejspíš jde o předváděčku pro mládež, protože jede k malé tribunce, postavené uprostřed pastviny, před kterou zastavuje. Je to vůbec pastvina? Když po ní jezdí tanky (tank)? Izraelci využívají téměř každý centimetr čtvereční své země, takže je to asi tankodrom - na kterém se pasou krávy. Nějaký tank je nerozhází. Nerozbíhají se - asi jsou zvyklé.

Odbočujeme z hlavní silnice opět doprava a přijížíme k vstupní bráně přírodního parku. Jenže, jako všude v Izraeli, kde je chráněná příroda, najde se i nějaká historická památka, která si rovněž zaslouží ochranu. Tady projíždíme kolem dolmenů. Dolmeny jsou podlouhlé kameny, položené na dvou dalších kamenech. Ty se netyčí do výšky jako ve Stonehenge, přičapují při zemi. Proč a kdo zde tyto balvany vztyčil, to se neví. Vpravo se rozkládá pole dolmenů, vlevo zase pole min, ještě po Syřanech.

vodopádVystupujeme z autobusu a jdeme se podívat na vyhlídku nad kaňon, ve kterém sídlí orli. Kaňon je na severu uzavřen kolmou stěnou, ze které padá vodopád - nejvyšší v Izraeli. Má přes padesát metrů, ale pozorujeme ho jenom z dálky. Cesta k němu by v tomto vedru byla nad síly naší výpravy, jejímž některým členům je přes sedmdesát. Alespoň jsem si ho vyfotil. Na další kartě digitálního foťáčku už zbývá místo jen pro několik snímků. A tak dělám "multifotografie": na téhle zaznamenám blízkou květenu, uzávěr kaňonu s vodopádem, nad ním planinu s pasoucími se kravami, a daleko na obzoru zasněženou siluetu pohoří Hermon.

V údolí se krávy nepasou, zato na jeho strmých stěnách pobíhají horské gazely. Ty gazely, o kterých se zpívá v písni Šalamounově: "Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter."

Už je k polednímu, teplo stoupá podél skal vzhůru, v jeho proudech občas zakrouží nějaký pták. Ale protože jsme v Izraeli, nevím, který. Orel "Bonelliův"? Neboli jestřábí? Co když je to jestřáb? Orel, či přesněji "orlík" krátkoprstý? Největší orli jsou tu prý Giffoni, ale našel jsem si, že tito ptáčci, dosahující rozpětí křídel až 2,7 metrů, jsou ve skutečnosti supi bělohlaví. Přímo naproti vyhlídce sedí jeden z těchto ptáků, ale můj zoom na něj nestačí, přesto si ho vyfotím - v rámci "multifotografie" i s muškou pestřenkou nad bližším útesem. Muška se mi vyvedla!

Griffoni tu prý mají největší populaci na světě. Nad Izraelem létají už dost dlouhou dobu. Uvádí se, že jsou osmadvacetkrát zmíněni v bibli; nevím, čárky jsem si nedělal. Ale vím, že podle nich byl nazván bájný Gyf, neboli pták Noh. Tedy - buďto Gyf podle giffonů, anebo naopak. A abyste to měli úplně nejpřesnější, prozradím, že jménem "giffon" se označuje i jedno psí plemeno - ale ti psi nejspíš nemají křídla. I když, kdyby to bylo izraelské plemeno, kdo ví...

A pak je tu také spousta jiného stěhovavého ptactva, aby měli orlíci i orlosupi zajištěný bohatý jídelníček. Každý rok touto oblastí protáhne jeden a půl miliardy ptáků na své cestě z Afriky do Evropy a naopak. Proč nelétají kratší trasou, přímo nad pobřežím Středozemního moře? Inu, létávali. Jenže v Libanonu byli po generace stříleni. Nu a Izrael ptáky na Golanských výšinách už téměř čtyřicet let přísně chrání. Ptáci nejsou blbí. Vědí, že tady, na Gamle, je mír.

Ale je lepší si předem zjistit, kdy ten mír má otvírací hodiny. Na protější straně gamelského údolí jsou rozsáhlé pláně, které izraelská armáda využívá o víkendech občas jako střelnici.

Ostatně v těchto místech se kdysi krutě bojovalo. Nemyslím teď sedmašedesátý rok, tedy dobu šestidenní války. Mnohem dříve tu stávalo na styku dvou údolí a dvou potoků, Gamly a Daliotu (Daliyot) na pahorku nad jejich soutoky staré židovské město Gamla. Pravděpodobně ho navštívil i Ježíš. Stávala zde staroslavná synagoga, poblíž s rituální lázní. Město bylo vybaveno i nezbytným akvaduktem a mnoha veřejnými budovami, a pak hradbami, jak jinak. Jejich základy tu zůstaly dodnes, stejně jako místo, na kterém si Římané postavili katapult. Josef Flavius popisuje, jak zuřivě obránci města bojovali. Tehdy, někdy kolem sedmdesátého roku (nula nula sedmdesát) prohráli a byli pobyti.

pevnost GamlaMožná jste slyšeli, jak si Izraelci váží obránců z pevnosti Masada nad Mrtvým mořem, kteří Římanům vzdorovali tři roky, a když nakonec nebylo zbytí, všichni, i se svými rodinami, se zasebevraždili. Na masadské stolové hoře se konaly přísahy izraelských vojáků. Jenže Židé neustále přemýšlejí a nenechají se odbýt už jednou přijatou představou. Současná (snad většinová - řekněme, že existuje tento pohled) izraelská představa je tato: Tři roky se obránci Masady povalovali na vršku, a když k nim Římané (židovští otroci) nasypali val, po kterém začali útočit, v okamžiku, kdy Židé mohli začít konečně bojovat, se na to nakonec vyflákli! Toho bohdá nebude, abychom ty sraby oslavovali. Hrdinové z Gamly - ti si zaslouží obdiv a úctu!

Nevím, jak tomu je v době, když toto čtete, ale takový jsme v Gamle alespoň slyšeli výklad od místního průvodce na konci dubna 2006. V dálavě sem ze severu shlížely sněhy Hermonu, dole na jihozápadě se za pahorkem se zříceninami hrdinné Gamly blyštělo jezero Kinneret.

A všude vůkol se vznášeli supi a mír.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 27. dubna 2006, zapsáno v Praze 26. července 2006

Příště: Mír na Kinneretu

Foto autor

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

9.5. 2006: Mír v Izraeli
18.5. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.5. 2006: Mír v Akku
26.5. 2006: Mír v Galilei
30.5. 2006: Mír v dešti
6.6. 2006: Mír pod hřebenem
15.6. 2006: Mír na severu
22.6. 2006: Mír pod Hermonem
15.7. 2006: Mír na Golanech
18.7. 2006: Mír v Tel Hai
20.7. 2006: Mír v Safedu
25.7. 2006: Mír v Kafarnau








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.