29.3.2020 | Svátek má Taťána


ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír v Cesarei

29.8.2006

Z Haify jedeme na jih po Via Maris (tedy zhruba místy, kudy tato římská cesta vedla), ke své další zastávce jen asi třicet kilometrů. Což byl svého času jeden den pochodu zdatných legionářů. Na břehu moře tu stávala římská stanice Stratos. Ale dříve, někdy v mínus šestém Akvaduktstoletí, se tu nacházel fénický přístav. Nechat to jenom na moři, měl by historický Izrael snad jen dva přístavy: Haifu a Akko (Acro, Akkon). Ale bystří Féničané se rozhlédli po rovném pobřeží a řekli si - tady se nám to hodí. I zbudovali mola a postavili přístav. 

Uplynul čas, moře umělou zátoku zaneslo a zbyl jen opevněný bod, kde si Římané odpočinuli cestou z Říma do Jeruzaléma. Tam to měli už jen dva dny cesty - šedesát kilometrů. Až přišel čas Heroda Velikého, který dávný přístav obnovil. Nevím, jestli znal fénickou historii toho místa nebo mu jen přišlo, že je tady na přístav dobrý flek. V roce 29 až 22 před začátkem našeho letopočtu zde nechal vybudovat přístav nový. Mola byla vytvořena svržením obrovských kamenných bloků do vody. Dosud jsou vidět na leteckých snímcích, i když jsou jinak schovány pod hladinou stále se dmoucího moře.

Přístav patřil ovšem k velkému městu, které bylo vybaveno jak paláci, tak amfiteátry, Konec jahodové sezónyviaduktem a dokonce i dvěma hippodromy. Jeden se otevíral jen jednou za čtyři roky. Město bylo pochopitelně obehnáno hradbami. Herodes je nazval Cesarea Augusta na počest císaře Augusta. Po Herodovi se tady stavoval svatý Petr, mnohem později křižáci a Saracéni - prostě všichni, jak už je v Izraeli zvykem. Tady měli křižáci svůj poslední opěrný bod ve Svaté zemi, než se stáhli na Kypr. V dalších dobách město zaniklo a na jeho místě živořila pouze arabská rybářská vesnice. Ale protože je toto místo skutečně příhodně položeno, přistávaly tu lodě, i když zde žádný přístav nefungoval. Šlo o lodě zubožených židovských "bezdomovců", kteří po druhé světové válce utíkali z Evropy. Měli pro to své důvody. Ovšem protektoři tohoto území, Britové, to neradi viděli. Uprchlíky, kterým se podařilo dostat přes blokádu až třeba do Haify, zavřeli a přesunuli do sběrných táborů na blízký Kypr. Když jejich lodě přistály u Haify. Pokud přistála loď na dno poblíž neznámé arabské vesnice, stačili uprchlíci vyskákat do mělké vody a utéci do bezpečné náruče Hagany, která se o ně už postarala. Ovšem pro lodě, které je přivezly do země zaslíbené šlo o přístav poslední...

Dorazili jsme k hradbám Cesaree ve stopách všech dobyvatelů i obyvatelů už nějaký čas po poledni. Svůj hlad jsme zahnali výbornými jahodami, které zde na parkovišti turistům prodával usměvavý obchodník rovnou z dodávky. Ano, duben je zde koncem jahodové sezóny. Sladké a šťavnaté jahody, tolik odlišné od studených skleníkových evropských umělotin nás zachránily, takže jsme mohli věnovat i určitou pozornost Herodova mikvedalšímu výkladu. Ale toto není archeologická příručka, takže vám mohu poskytnout jen dojmy unaveného turisty - jako obvykle.

Dávné byzantské hradby jsou nahrazeny plotem. A za nimi jsme se seznámili s několika antickými zlomky či úlomky, jak je po svém zásahu zanechali obrazoborci. Tvář ani podoba nesmí býti zobrazena. A tak tu jde mramorový pastevec s uraženým obličejem a na zádech nese beránka, který má uraženu rovnou celou hlavu... A pak už vcházíme do amfiteátru, který byl v Herodově době za hradbami. Vešlo se sem kdysi 4.000 diváků. Vlastně vejde se i dnes, protože aréna prošla rekonstrukcí a konají se zde různá představení i koncerty pod širým nebem. Také jsme si sedli na ty stupně, poslouchali výklad a nechali se ovívat vytrvalým větrem od moře. Amfiteátr byl postaven přímo proti pobřeží právě kvůli tomu. Tento přírodní aircondition funguje spolehlivě i po několika tisících letech.

Pak už procházíme kolem zlomku Herodových hradeb ke zbytkům Herodova paláce. Stojí tu antické sloupy, do moře vybíhá čtverec základů dávné věže. V jejím suterénu bývala rituální lázeň, kde se onen král koupával. Voda je tu i dnes příhodná - mořská, tedy proudící, čili vhodná pro správnou mikve. Ale zde se nikdo nekoupe, jen rybář ze zbytku antického paláce hází do věčně čerstvé vody svou udici.

A na jižním obzoru rámuje antické sloupy nové sloupořadí - komíny elektrárny v Hadeře. Jde o jednu z uhelných izraelských elektráren, pro kterou se vozí dovozové uhlí loděmi. Elektrárna má svůj vlastní přístavní terminál, vzdálený jeden a půl Před startemkilometru od pobřeží. Až tam je hloubka pro dnešní velké nákladní lodě. Od terminálu až do elektrárny běží nad mořem pásový dopravník. Tak takhle to Féničané neuměli. Ani nepotřebovali.

Procházíme se hippodromem. Na jeho severním konci je postaven kovový obrys koňského spřežení se závodním vozem, aby turisté dostali představu o rozměrech. Muselo to být kolosální, když tady vířil písek pod kopyty a řev rozvášněných diváků pobízel závodníky k nejvyššímu výkonu. V roce nula nula sedmdesát se tu ozýval jiný křik: to když sem Římané po porážce tehdejšího povstání zahnali několik tisíc místních Židů a povraždili je tu. Nebylo to naposledy, kdy byl nějaký stadión použit pro podobné účely.

I zde se rekreoval římský místodržící Pilát. Adalší místodržící, jak ukazuje osmihranný bazének z kararského mramoru. Tady si mohli umýt Římané více, než jen ruce.

Mušličkový písekJeště si prohlédneme křižácké hradby - ty zabírají opět menší území, než hradby z doby Herodovy. Shlížíme na dávný přístav, který byl v době vykopávek vyčištěný, ale opět je zanesený pískem. Na nábřeží leží kotvy, vylovené z písčitého dna, kovové i ještě kamenné. A kameny tady mají také své osudy. Setkává se zde italský mramor i asuánské žuly. Když pak přišli křižáci, použili bezejmenné balvany i antické sloupy jako stavebního materiálu pro své hradby. Zanechali tu po sobě nepančovanou rannou gotiku a taky dosti mrtvých.

Na co si vzpomenu, když zavřu oči a řeknu "Cesarea"? Na kterého panovníka, na kterou architekturu anebo jaký osud? Na nic takového. Cítím věčný vítr, slyším šumění moře a vidím písek mořské pláže, který se skládá ze samých drobných mušliček.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 30. dubna 2006, zapsáno v Praze dne 28. srpna 2006 v době, kdy OSN stlouká trapných několik tisíc vojáků k posílení vojsk UNIFIL k tomu, aby na jihu Libanonu vytvořili - tak leda živé štíty Hizballáhu...

Příště: Mír v Netanji

Foto autor (nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě



Otestováno: Jak vašim nejmenším chutnalo organické mléko a kaše Kendamil?
Otestováno: Jak vašim nejmenším chutnalo organické mléko a kaše Kendamil?

Dvacet testerek mělo možnost vyzkoušet organické kaše a mléka Kendamil. Ty jsou vyrobeny z kvalitního plnotučného mléka a obsahují důležité vitamíny a minerály, které děťátko potřebuje pro správný vývoj a růst. Jak v testu dopadly?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.