20.5.2024 | Svátek má Zbyšek


Diskuse k článku

ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír u Zdi

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Chava 12.10.2006 9:19

Hakotel

Clanek se mi moc nelibil - tak trochu na efekt jako do komercniho casopisu, pricemz autori casto zapominaji, ze ctenari mohou misto a souvislosti znat lepe nez oni.... Muzi se modli vice, a maji vice povinnosti nez zeny, protoze zena coby darkyne zivota je Bohu blize. Tedy ne, ze se muzi museji vice modlit, protoze vice hresi..... I kdyz mozna hresi vic nez my :-D

Antonín Hrbek 12.10.2006 9:02

Zeď nářků

je, alespoň z části, jednou z dochovaných památek začátku našeho letopočtu. Byla vybudována Herodem Velikým jako podpůrná zeď  prostranství, na kterém dal vybudovat nádherný druhý chrám. Po dobytí Jerusalema Římany v letech 70 a 135 byla silně pobořena (chrám byl úplně zničen) a obnovil ji až Omar (obnovená část je jsně patrna), který pak na plošině postavil  mešitu. Ta se nedochovala a na plošině je nyní mešita Skalní dóm (Omarova mešita) s imponující kopulí pokrytou 50 kg zlata.

Zeď nářků je skutečně imponující místo, i když některé věci v jejím okolí s ní příliš neladí. Od plazy je oddělena kovovým plotem vymezujícím dva vchody do dvou oddělení- pravý pro muže a levý pro ženy. Určitým anachronismem jsou plastové židle, které jsou sice dobré pro posezení, ale s posvátným místem (zejména ve štosech) příliš neladí. Jako turistovi mi byl umožněn vstup a jako "bílý žid" jsem byl dokonce obdarován tefilimi, abych se při otloukání čela o zeď a opíráním se o ni rukama příliš nepodřel.  Ačkoliv i zeď nářků je pouze připomínkou dávných dob, má svou nepopiratelnou atmosféru, které jsem i já podlehl. Opíráte se o očazený kámen ve kterém je ukryta historie, po kterém často tekla krev a který v sobě chová dotyky miliónu lidí. A naříkat potichu či nahlas má každý jistě mnoho důvodů. Je to chvilka, kterých je v životě málo. Někteří ortodoxní židé, podobně jako jinde jiní ortodoxní věřící upadají skoro do transu, jiní roztáhnou na stolečku toru a nahlas čtou. A kdo má nějaké vroucí přání, tak je napíše na papírek a snaží se jej vecpat do přeplněných štěrbin mezi kameny. Z nich to šámesové občas vybírají a v pytlích pochovávají na židovském hřbitově. Zeď nářků je vnějším, viditelným symbolem a místem pro modlitbu. Většina modliteb, ale i obchodů se pak odehrává v pokračující chodbě kam většině turistů není povolen přístup.

Po návratu do Čech jsem zjistil, že jsem asi nad Neviditelným psem málo naříkal, nebo můj nářek nebyl vyslyšen.