Přicházíme podruhé na náměstí u Západní zdi. Dnes jenom projdeme. Ráno jsme vyjeli z Netanje, večer už se sklání, ale ještě nejsme ubytovaní. Takže hurá zase Hnojnou branou k autobusu, který nás doveze k našemu poslednímu izraelskému hotelu na Kikar Zion.

Vybraný hotel se protentokrát nenacházel zrovna v excelentním stavu. Původní majitel prý zemřel a dědička, jak se zdálo, si s hotelem moc rady nevěděla. Zdálo se nám, že personál svou práci přímo sabotuje. K večeři byla jen jedna příloha - rýže. Nedovařená a spečená rýže, jak v nějaké socialistické závodce. Na stole stály karafy se zteplalou vodou. Televize na pokoji neměla dálkový ovladač. Ale to nevadilo, protože stejně nefungovala anténa. A v některých pokojích nefungovaly ani elektrické zásuvky, takže nevadilo, že jsme neměli deklarované ledničky. Někteří ledničku měli - ale bez dvířek.

K snídani zase tekla z džusové pípy jenom voda a nikoli džus. Místo v sedm byla snídaně až od půl osmé. Mléko jsme dostali až po naší důrazné žádosti. Pomocná síla ho přivezla (v pytlíkách) ve čtvrt na osm, pak stálo na recepci asi čtvrt hodiny... A aby nebylo nářků dost, ukázalo se, že slíbený průvodce, specialista na Jeruzalém, se nám kvůli nějakým problémům nemůže věnovat. Naštěstí nás náš dosavadní průvodce, Šajke, nenechal ve štychu. Přes noc si zařídil své věci a posunul si odjezd na dovolenou o den. A tak jsme mohli hned po snídani všichni vyrazit do Jeruzaléma.

A kam jinam, než k Západní zdi. Zase jsme procházeli Hnojnou branou. Při té příležitosti jsem si všiml, že Hnojné brány jsou v jižních hradbách Jerutzaléma rovnou tři. Ta současná, kterou jezdí auta a valí se největší davy, kousek západněji je pak ve zdi vylámaný průchod pro pěší. Původní Hnojná brána z doby Herodovy je uzavřená novějšími Sulejmanovými hradbami. Archeologové odhalili cestu, která tudy vedla. I venku před hradbami jsou patrny základy dávných sloupů antického carda (kardo). A za hradbami se pak můžeme kochat průhledem do zalidněného originálního carda, který je však jen umným velkoplošným obrazem. Cardo bylo obchodní zónou, v jehož podloubí kypěla nákupní horečka. Šlo doslova o kardiální tepnu města.

Opět nás čeká průchod bezpečnostní prohlídkou. Zatímco čekáme, rozhlížím se kolem a všímám si dvojice vojáků na hradbách. Kousek od nich, rovnou nad dnešní Hnojnou branou, sleduji kamerový systém, který bedlivě monitoruje okolí. Konečně jsme se shromáždili do skupinky a společně procházíme novodobou branou, bezpečnostním rámem. Po nějaké době si na to zvyknete, i na samozřejmé odkládání klíčů a peněženek a nahlížení do kabelek. Jinak to tady už nejde.

A už jsme na place, tedy na Western Wall Plaza. Po zničení Druhého chrámu v roce 70 sem Židé nesměli. Až v byzantské době byl povolen přístup, ale jen jednou do roka. A tehdy se tady naříkalo při pohledu na tu spoušť. Později tu stávaly domky až k samotné zdi. V době britské nadvlády byla u Zdi vybourána ulička o šířce dvou metrů. Za jordánské okupace byla Západní zeď Židům opět uzavřena. Po osvobození Starého města v roce 1967 byla změť domků vyklučena a vzniklo tak náměstí, ze kterého je dnes přístup k nejsvatějšímu židovskému místu. Může sem přijít každý, i nevěřící, pokud tedy není zrovna šabat nebo nějaký svátek. Jenom je to tu jako na všech náboženských místech ve Svaté zemi - nesmíte sem v kraťasech a s holými rameny. Zahalená koleny musejí mít i ženy, které mají své oddělené místo vpravo na jižní straně Zdi. Říká se, že by měly být zahaleny celé, včetně vlasů, ale u turistů se to tak nebere.

Ženské oddělení je menší. Nejde o diskriminaci místem - hustota lidí je tu stejná, jako v levé, mužské, části. Chodí sem méně žen. Muži se totiž více modlí. Musí, protože jsou hříšnější. A pak - dnes večer začíná šabat, a tak budou ženy připravovat šabatovou večeři.

Po krátké přednášce o historii místa jsme konečně mohli přistoupit až k samé Zdi. Nejdříve jsem se ostýchal vplout mezi masu modlících se věřících. Ale nevadil jsem jim. Byli pohrouženi v osobní hovor s Bohem. Takže i já jsem si mohl trochu zameditovat, přáníčko jsem do spáry zasunul. Opřel jsem se čelem o zeď a přemýšlel a dýchal. Její kamení voní zvláštně, jakoby kouřem. Úplně jako rostlá skála někde pod Kozákovem. A jestliže v těchto kamenech je přítomna Boží prozřetelnost, pak soudím, že prozřetelnost Boží je přítomna ve všech skalách a můžete si k ní přivonět, aniž byste museli jezdit do Jeruzaléma. Ale zde u Západní zdi, zde ji doslova hmatáte.

Židé museli hodně bojovat, aby se mohli vrátit do Jeruzaléma, a hodně museli bojovat, než jim bylo dovoleno dotknout se této zdi. Nahoře, na plošině, jsou svaté muslimské památky. Chrámová hora je prý třetí nejsvětější místo islámu. Ale samotný Jeruzalém není v koránu zmíněn ani jednou. Jen zprostředkovaně se mluví o nejvzdálenější mešitě, neboli Al Aksá. Křesťané mají v Jeruzalémě Boží hrob - a Židé jen kus opěrné zdi plošiny, na níž stával Chrám. Není svatějšího židovského místa. A není v Izraeli cítit větší mír, nežli zde.

Byl by to hezký závěr zájezdu i vyprávění, ale ještě nás čeká celý víkend v Jeruzalémě. Shromaďujeme se zase do skupinky a míříme zpátky vstříc k Hnojné bráně, svému autobusu a dalším zážitkům. Proti nám proudí přicházející návštěvníci Západní zdi. Večer začíná šabat a tu je čas na motlitby.

Sleduji dvojici vousatých mužů, snad otce se synem, v dlouhých černých kabátech a klobouky na hlavách. Ten starší, bělovousý, má ve tváři vepsánu radost z nadcházejícího setkání. Procházejí kolem velké pancéřované nádoby, ochranného kontejneru na likvidaci nalezených bomb.

Dnes jí nebylo zapotřebí. Jak už jsem psal, u Západní zdi panoval v pátek 5.5. 2006 mír přímo božský.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 5. května 2006, zapsáno v Praze 11. října 2006

Příště: Mír krále Davida

Foto: autor - krom posledních dvou obrázků Chrámové hory, které byly zpracovány podle družicových snímků na Googlu
(nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa