V pondělí 1. máje 2006 v osm hodin večer zaduly v Netanji sirény. Sirény zazněly po celé izraelské zemi. Nezačala tentokrát žádná válka, to jenom začínal Den Paměti, který připadá na 4. Ijar. Izraelci vzpomínají padlých vojáků, kteří položili životy za svobodu vlasti. A to jak ve všech arabsko-izraelských válkách, tak ještě dávno před rokem 1948, kdy neexistoval ani stát Izrael, ani pravidelná armáda.

Oni si totiž Židé pamatují. Pamatují si, protože připomínají. Jejich náboženské svátky jsou vlastně všechny nějakou historickou připomínkou. Jom HaZikaron není náboženským svátkem, ale možná za čas bude. Jednu nezvyklou připomínku jsme mohli sledovat i na 32. kanálu místní televize.

Tady snad mohu zmínit, co lze v Izraeli chytit. Asi všechno, na co máte anténu. Nebo na co má anténu hotel, ve kterém bydlíte. V různých hotelích tomu bylo různě, ale v trojhvězdičkovém Metropolu Grand v Netanji byla nabídka nejrozsáhlejší. Napočítal jsem celkem 52 programů, z toho sedmnáct izraelských. Jeden izraelský program byl tou dobou, co jsem se na něj díval, vysílán v ruštině - s hebrejskými titulky. Krom toho jsme měli k dispozici i tři ruské programy z Ruska, tři turecké, tři egyptské (včetně tamnější verze Superstar...), jeden tuniský a jeden maďarský, něco bylo v italštině. A pak samozřejmě jsme si mohli navolit i známé zkratky RTL, MTV, CNN, BBC...

Některé televize však na 1. máje 2006 po 20. hodině nevysílaly nic, než tklivou, ale moc hezkou muziku. Na tom 32. kanálu onu hudbu doprovázel obrázek s měnícími se kalendářními daty, místy a jmény. Což jsem pochopil až za chvíli, protože hebrejsky neumím - ale poznám jména, když se stále opakují, a data byla vedena ve formátu občanského kalendáře. Na každé jméno byly vyhraženy asi tři vteřiny. Některý den byl výčet padlých nekonečný - i několik desítek. Na tenhle kanál jsem narazil až po večeři, hodinu potom, co začal onen připomínkový seriál. To už bylo po deváté hodině večer a seriál trval hodinu. Doplazil se zatím k roku 1939.

Šli jsme se ženou ještě na náměstí HaAcmaut, kde se konal vzpomínkový koncert. U zdi s reliéfem padlého bojovníka byla položena řada věnců. Už bylo po největší slávě, na židličkách poslouchalo tklivé písně už jen několik desítek posluchačů. Abychom se do tohoto hlediště dostali, museli jsme nejdříve projít bezpečnostní prohlídkou - náměstí bylo ohraženo přenosnými plůtky. Ještě zazněly tak čtyři písně, a byl konec. Přišli jsme pozdě. Alespoň jsme se prošli noční promenádou nad černým, věčně šumícím mořem. Na pokoj jsme dorazili někdy po desáté. Třicátý druhý kanál se zatím dopracoval k polovině roku 1945. Šel jsem se vysprchovat když začal prosinec 1947 a vrátil se v lednu 1948. To - podle učebnic - ještě dávno nevypukla válka za nezávislost, a už v ní padlo několik tisíc vojáků. Šli jsme spát. Když jsme se druhý den vrátili ze snídaně, byl už březen 1973. V říjnu jsme se šli podívat do brusírny diamantů. Vrátili jsme se před polednem. Neutuchající výčet jmen a dat se zatím dostal k 7.8. 1973. Odcházíme na pláž. Vracíme se z báječného koupání 7.7. 1994. Jdeme na svačinu do příjemné kavárny na kolonádu, je 29.9. 1997. Občerstveni se vracíme 16.9. 2005.

Sleduji už závěr výčtu nezapomenutých jmen. Končí až 18:20. Celý den se vzpomínalo. Poslední padlý je zaznamenán 28. dubna 2006. Dnes je JomHaZikaron, 4. Ijaru 5766, 2. května 2006. Naposledy v pátek padl jeden voják - abychom se mohli v míru cachtat v tiberiadských minerálních lázních...

Přes 20.000 příslušníků izraelských ozbrojených sil padlo za svobodu vlasti - ti první, když se ještě jejich vlast nejmenovala Stát Izrael. Jiné číslo mluví o více než 100.000 mrtvých. Nejspíš jsou do něj zahrnuty i civilní oběti. Týden předtím, než jsme letěli do Izraele, vybuchla nálož před tel-avivským autobusovým nádražím. Naštěstí se atentátník odpálil předčasně, když viděl, že neprojde kontrolou. Ale dětem jsme museli slíbit, že se do nebezpečného Tel Avivu v době pobytu v bezpečné Netanji nevypravíme. Raději jsme si užívali moře tohoto lázeňského městečka. Až když jsem se vrátil, progoogloval jsem si internet. Bezpečná Netanja byla cílem teroristů například jen v minulých pěti letech hned několikrát: 

1.1.2001, 20 zraněných,
4.3.2001, 3 mrtví, 80 zraněných,
18.5. 2001, nákupní středisko, 5 mrtvých, 110 zraněných,
27.3.2002, Park hotel, 29 mrtvých, 130 zraněných,
19.5.2002, 3 mrtví,
30.3.2003, 58 zraněných,
12. 7. 2005, 5 mrtvých, zraněných 90 osob na plné promenádě,
5. 12. 2005, nákupní středisko, nejméně 4 mrtví a 35 zraněných...

Útočily Hamas, Palestinský islámský džihád, Brigády mučedníků od Al-Aksá... V hotelu proti našemu vystříleli útočící Palestinci svatbu v místní restauraci. Dodnes se tam nevaří a hosté chodí jíst přes ulici do jiného vedlejšího hotelu.

Ovšem s ohledem na to, že Hamás, tedy současná palestinská vláda, má v programu zahnat do moře všechny Židy, tak to není až tak moc. Proto byla postavena Šaronova zeď - a po jejím postavení se značně snížil počet palestinských vražedných útoků.

A taky díky obětavým vojákům, velmi často záklaďákům a záložákům, tedy klukům a holkám a tátům od rodin, jako jsme my, zůstává v Izraeli stále mír.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli ve dnech 1. a 2. května 2006, zapsáno v Praze dne 11.9. 2006, pět let poté, co demokratický svět dostal na srozuměnou, že je ve válce. Někteří zapomněli. Někteří, zdá se, kolaborují s útočníky.

Příště: Mír na pláži

Foto autor (nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji