24.6.2024 | Svátek má Jan


ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír bazaru

3.11.2006

Jaffská bránaJsou čtyři hodiny odpoledne a jsme už ve svém jeruzalémském hotelu. Právě nám skončila organizovaná část zájezdu. Ale na zalezení do postele je ještě brzo. Možná, že pozdě, protože dnes večer po západu Slunce na místním - jeruzalémském - poledníku začíná opět šabat. Naštěstí nemáme daleko do Starého města a tak vyrážíme jen na lehko. A na vlastní pěst. Ze Siónského náměstí (Kikar Zion) scházíme pohodlně rušnou Jaffa Road k Jaffské bráně. Pěkně se jde z kopečka, asi jako od Černínského paláce k Matyášově bráně. Chceme se jenom volně projít starobylými uličkami bez jakékoli honičky, já s sebou dokonce ani nemám foťák. Alespoň se žena nebude zlobit, že za ní zaostávám, či dokonce se jí ztrácím v davu a vůbec, že se chovám prostě nespolečensky.

Mezi námi, na paměťové kartě mám místo odhadem na poslední čtyři snímky. Šetřím si je na zítřejší plánovaný zájezd. Ještě se obhlížím, jestli někde nespatřím nějaké místní foto-kino. V Netanji se mi podařilo v nouzi nejvyšší najít podobný krámek, kde mi za deset šekelíků vypálili obsah karty na cédéčko. Už mi taky moc místa nezbývalo. Radoval jsem se tehdy z darované možnosti nasnímat dalších asi 250 obrázků - ale ach, jak rychle naskakoval jejich počet! Tak jsem v Izraeli fotografoval: nejlepší scénky přes okno jedoucího autobusu, další snímky pak ze štrůdlu jdoucích turistů. Dnes ráno na Citadele jsem měl na focení dost času - ale zase jsem vyplácal spoustu záběrů. Obvykle jsem přes den fotil, až mi baterie zamrzala, a večer jsem pak zase důkladně mazal. A ne jen podlahu autobusu, která mi byla jako digitálnímu začátečníku vděčným cílem.

Jenže už je po čtvrté a všechny krámky kvapem zavírají. Až když jsme vešli Jaffskou branou kolem Citadely na uzoučkou schodovitě sestupující Davidovu ulici, pak zde byly krámky ještě otevřené. Ale neměli tu žádné foto-kino. Jenom obchůdky s poutavými předměty. Tentokrát ne tu textilní hrůzu z Via Dolorosy, ale skutečně Citadelahodnotné suvenýry. Však se taky tato ulička jmenuje arabsky El Bazar. Jde spíše o tunel, než uličku. Nu ano, jsou tu hodně turistické poklady typu Madon vyřezávaných z olivovníkového dřeva či těžítka různých tvarů - ale má to s Jeruzalémem více společného, než papachy v pražské Karlově ulici. V jiném krámku, který vybíhá z nitra domu až na ulici, zase nabízejí mosazné podnosy s vytepanými pohledy na Jeruzalém a různě zohýbané cínové či jaké konvice. Nepřehledné množství nepřehledných tretek se nám nabízí k zakoupení. A u každého vchodu sedí mladík či stařík na židličce a sleduje provoz. Jdete kolem a lákají vás ke vstupu. Projdete, maskujíce nezájem; pozdraví vás na rozloučenou a poděkují, že jste navštívili Izrael. Šli jme a šli dále do hloubi tohoto súku, až jsme osudně zaváhali před jedním klenotnictví. Žena zahlédla tyrkysové náhrdelníky. Jeden takový dostala slíbený k loňskému výročí svatby. Od té doby nikde v Praze nemohla najít tu správnou barvu, tvar či délku náhrdelníku. Až zde. V tomhle krámku nabízeli tuny tyrkysů!

Jen jsme zpomalili a už z obchůdku vyjel pan majitel a laskavě nás zval dovnitř. Ne, tady nejde o chytání turistů za lokte, jako prý třeba v Tunisku. Ale když zastavíte, pak jste téměř ztraceni. Nezbývá, než vejít, zejména, když se vám chce. A zejména, když po několika letech obhlížení pražských klenotnictví přijdete na ty pravé kameny. Hned druhá nabízená sada měla správně a pohodlně zaoblené a přitom hranaté tvary i něžnou strukturu bělostných zrníček... Jasně, to je ono.

Zatímco jsme se probírali nabízenými poklady pan klenostník se ptá, odkudpak že jsme? Z Prahy? Vysvětluji mu, že to kdysi bylo Československo, ale ví. Praha je krásná, i Česko. I Slovensko, ale Česko je přece jenom krásnější... Obklopuje nás jemnými nitkami zájmu. Jediné, čím bychom se mu mohli vymknout, je faktický nedostatek našeho oběživa. Samozřejmě by upřednostnil platbu dolary, ale od Čechů vezme i šekely. V hotovosti, prosím. Terminál na karty zde nemá. To ale neví, že i naše platební karta za dva týdny izraelského pobytu doznala určitých úlev. Říkáme mu, že nemáme tolik peněz, a jen ze zájmu se ptáme, na kolik by nás to přišlo. Bere naši faktickou nemajetnost jako startovací fintu a spokojeně nám začne vypočítávat:

"Já vám to neprodám za běžnou cenu dvě stě padesát dolarů, ani za dvě stě dvacet dolarů, ani za dvě stě dolarů. Jste mí čeští přátelé, žádní Američané. Prodám vám to za 180 dolarů," dokončí vítězně.

Davidova uliceVědom si stavu naší peněženky zkouším nemožné. Odmítám nabízenou kalkulačku a počítám na svém mobilu. Přepočítávám šekely na dolary, dolary na koruny. A říkám: "V Praze je podobný náhrdelník za 60 dolarů." Víc sebou v hotovosti nemáme.

Pan majitel bolestně křiví obličej a volá do nebes či do stropu, rozhořčen takovou nespravedlností.

"Nemyslete si, já sleduju internet, já vím, kolik co v Evropě stojí. U mě se scházejí kameny z celého Izraele, 60 dolarů je nesmysl."

Zkouším jeho trpělivost: "V hotelové recepci v Tiberias měli krásné tyrkysy jen za dvacet dolarů."

Věcně podotkne: "To byl plastik." Pak vkládá náhrdelník na misku elektronické váhy, chvíli počítá, a pak s těžkým povzdechem říká: "Tak já vám ho prodám za 140 dolarů a vydělám na tom jen deset dolarů."

Jenže tolik peněz opravdu nemáme. Škoda. Tak se obracíme k odchodu, stejně za pár minut zapadne Slunce a to by už měl mít skutečně zavřeno. Majitel povzdechne. "Tak 125 dolarů. Ale to je poslední slovo." A najednou můžeme platit i kartou... Polovička mezi jeho levnými 180 a našimi ubohými 60 dolary je přesně 120 dolarů. Takže zaplatíme o pět dolarů nad tímto zlatým řezem. On podle svého předchozího vyjádření prodělá dolarů pět, ale zdá se, že ho to nějak nemrzí. A za těch pět dolarů nad průměrnou cenu nám ještě poskytne bonus. Rozstřihuje náhrdelník. Teprve nyní vidíme, že kameny byly pověšené na silonovém vlasci. Takže skutečně může prodávat podle váhy! Pak zručně navleče kameny na stříbrný drátek. Protože je náhrdelník trochu krátký, vyrobí na koncích drátku očka a zatáhne do nich přesně naměřený stříbrný řetízek. To vše je zahrnuto ve vážené ceně kamenů. A máme krásný suvenýr z Jeruzaléma. A ještě jsme si hezky popovídali a zahráli na obchodníky. A sledovali v přímém přenosu práci šikovného řemeslníka.

(BTW: Konverzace probíhala v angličtině. Když jsme se nepouštěli do předpřítomných časů a třetích gerundií, pak jsme si celkem porozuměli...)

"Jdete nahoru nebo dolů?", ptá se nás přítel Čechů, vlastně přítel všech svých zákazníků. Šli bychom třeba... nahoru. "Tak tam má bratr hotel, zaplatíte mi kartou u něj." Jdeme s ním po schodech nahoru, pomocník za námi zavírá krám. Všechny krámky se zavítrají. V hotýlku zase u Citadely platíme kartou. Teprve potom začne šabat se svými přísnými zákony.

Myslím, že někdy příště, až půjdu kolem toho krámku na bazaru Davidovy ulice, že si počkám na ty bájeslovné "americké turisty", abych viděl jak rozhazují své naškudlené dolary plnými hrstmi. Ale určitě svůj poklad získají mnohem levněji než třeba... Němci!

Šťastně se vracíme do hotelu. Jediné, co naši spokojenost sráží je, že žádné autobusy už nejezdí a tak musíme jít stále do kopce až někam na Pohořelec.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 5. května 2006, zapsáno v Praze 1. listopadu 2006

Příště: Mír u Mrtvého moře
(fotogalerie dnes není!)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa
12.10. 2006: Mír u Zdi
19.10. 2006: Mír krále Davida
25.10. 2006: Mír Citadely
31.10. 2006: Mír menory