Izrael nedávno oslavil Den nezávislosti. V občanském kalendáři připadá na 14. května, v chodu svátků, které běží podle židovského lunárního kalendáře připadl 63. Jom HaAcmaut na 9. května 2011. Stejné výročí, ale letos až 15. května (asi jiný lunární kalendář), oplakávají palestinští Arabové jako "Den tragédie". Tragédie, že se jim v roce 1948 nepodařilo zničit Izrael. A každý rok dělají virvály. Letos však virvály přesáhly hranice. A to doslova.

Gaza: Klasicky k přechodu, kudy do Gazy proudí humanitární pomoc, přišli "demonstranti" a demonstrovali proti poskytovatelům této pomoci. A demonstrativně ten přechod poškodili. Vojáci směrem k vůdcům davu stříleli pod nohy - aby dav rozptýlili a nedovolili mu v průniku na izraelské území. Došlo k jednomu zabití a asi 60 zraněním. Připomeňme, že Gazu ovládá teroristický Hamás a mezi tisícovkou "demonstrantů" byly nepochybně desítky jeho členů. (Mezi zraněné "demonstranty" se počítá i ten, který později toho dne umisťoval bombu k bezpečnostnímu plotu mezi Izraelem a severní Gazou.) Incident se odehrál v pásmu mezi palestinským a izraelským kontrolním stanovištěm. To znamená, že dav - včetně dětí - museli do nárazníkové zóny vpustit palestinští policajti. Nešlo tedy o "spontánní demonstraci", ale o incident, vyvolaný palestinskou vládou na území Gazy.

Tel Aviv: Teroristický útok arabského řidiče nákladního auta zabil devětadvacetiletého Izraelce Aviva Moraga.

Centrální část: Na sever od Jeruzaléma v Kalandii kraválisté vrhali na příslušníky bezpečnostních sil kameny z praků (těch biblických) a odpalovali zápalné nálože, přičemž se schovávali v uličním provozu - i za sanitky. V Samaří a Judei, tedy na "Západním břehu", probíhalo totéž - navíc se ještě zapalovaly pneumatiky. Tady střílely izraelské bezpečnostní síly gumovými projektily.

No dobře - Gaza, Západní břeh, Tel Aviv. Útoky, na jaké jsou Izraelci - a nejen na Den tragédie - už nějak připravení. Ale došlo i k útoku z území cizích států! Možná i proto, že předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu právě pochválil svou zemi: "Izraelští Arabové mají vyšší kvalitu života a větší možnosti ohledně své budoucnosti, než jacíkoliv jiní Arabové na Blízkém východě." A tak i Arabové z Libanonu a Sýrie si této kvality chtěli nejspíš užít, když překročili hranice do Izraele.

Pro upřesnění uvádím, že Izrael svého malého území užívá do posledního čtverečního centimetru - doslova až na dotek hranic. Nemá žádné možnosti zavádět nějaké "pohraniční pásmo". Celý Izrael je prakticky pohraniční pásmo. Své území před útoky z Libanonu jeden čas bránil tak, že obsadil jižní část Libanonu. Dnes je stažený, u hranic s Izraelem kontrolují Libanon jednotky OSN - které jsou však dobré pouze k tomu, aby si je teroristé z Hizballáhu brali jako živé štíty. Takhle: Vojáci OSN situaci pozorují, a na izraelské akce žalují. Tak teď mohou žalovat: 4 Arabové, kteří chtěli proniknout na území Izraele byli zastřeleni. Ubozí Palestinci? Možná. Možná příslušníci Hizballáhu. Šli přes uzavřené hranice.

Ale i toto se už v Izraeli stalo. Myslím ilegální přechod hranice. Jako absolutní novinka však působí zpráva ze severu: Tisícovka syrských Arabů, kteří se prohlásili za Palestince, překročila hranice na Golanských výšinách. Tady trochu upřesněme: Nejedná se o klasické hranice, nýbrž o linii zastavení palby, která byla petrifikována podle stavu v roce 1974. Linie zastavení palby je dvojí. Na straně Izraele jde o část Alfa, kilometr až čtyři směrem na východ je pak vzdálena syrská část Beta. Mezi Alfou a Betou patrolují jednotky UNDOF, které zde mají i své základny. Takže stovky takzvaných "Palestinců" nejdříve musely překročit linii Beta u syrské vesnice Hadar na svahu pod horou Hermon, potom šly tři kilometry po polích, která byla údajně zaminována, teprve pak dorazili k plotu na linii Alfa, ten povalily, načež se brodily další kilometr krajinou, aby mohly vyvěsit syrské vlajky v Madždal Šams (Majdal Shams) - drúzském městečku. Protože na Golanech žádní Palestinci nikdy nesídlili. Žili zde Syřané a Drúzové. Syřané byli ve válce Jom Kipur v roce 1973 vytlačeni, Drúzové zůstali na svých políčkách a ve svých vesnicích.

Takže zde šli nikoli Palestinci zpátky do své vlasti, ale Syřané na dříve syrské území. Bez tanků a letadel, jen s masou neozbrojených civilů. Do zakázané zóny museli vstoupit jedině s požehnáním syrské armády. (Která je oslabena přesunem svých tanků k povstaleckým oblastem.) A možná i odminovala ono "zakázané pásmo". Izraelská armáda nebyla připravena na příliv civilistů - organizovaných provokatérů, které doprovázely davy čumilů včetně dětí. Nakonec začala konat svou povinnost - použila jak slzný plyn, tak i ostrou střelbu, aby vypudila nezvané hosty zpátky - přes linii Alfa. Zbytečnost jednotek OSN v tomto regionu se opět potvrdila. A opět se potvrdilo přesvědčení Izraelců, že dávat Jeruzalém pod "mezinárodní dohled" by bylo národní sebevraždou.

Příslušných hodnostářů OSN se nejpíš nemá smysl ptát. To spíše našich politiků, proč se na tyto eunušské "síly" vydávají peníze?! Zde by se měly nejspíše vznést otázky směrem k syrskému vedení. Ale nejspíš na ně bude jednoduchá odpověď. Zatímco na izraelských "hranicích" - ve skutečnosti frontové linii - byli izraelskými obrannými silami zabiti čtyři pseudopalestinci, syrská armáda zastřelila šest svých spoluobčanů. Kteří se přidali k dalším stovkám již povražděných lidí. Za mrtvé při nedělním incidentu při průniku na Izraelem ovládané území Golan je rovněž odpovědná syrská vláda!

Která samozřejmě incident odsoudila a označila za "kriminální čin" ze strany Izraele.

Znepokojující je, že zatím dávala Sýrie přímo na frontové linii pokoj a společně s Íránem podporovala Hizballáh, aby na Izrael útočil z území Libanonu. Nastává možná chvíle, kdy se bude muset Izrael připravit na to, co udělá, až se přes jeho hranice převalí desetitisíce civilistů s písněmi na rtech a dětmi na rukou. A ta chvíle možná nastane už letos ("nejpozději do září") - až palestinská samospráva jednostranně vyhlásí samostatný stát v hranicích roku 1948. (Tedy na území téměř dvacet let okupovaném Jordánskem a Egyptem.)

Izraelcům musíme přát, aby měli dobrou mušku a dostatek střeliva. Státy Evropy i celého světa je třeba důrazně varovat před uznáním onoho palestinského státu, což by se rovnalo aktu agrese vůči Izraeli. Je třeba naslouchat dalším slovům Benjamina Netanjahu, která platí nejen pro Izrael, ale i pro celý Západ:

"Musíme mít oči otevřené a vidět realitu a vědět, komu a čemu čelíme.“

Psáno v Praze dne 16. května 2011

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.