V neděli 11. 1. 2009 ve dvě hodiny odpoledne se na Kafkově náměstí v Praze sešla demonstrace, kterou svolala Židovská liberální unie. Setkání, jehož se účastnilo asi 250 lidí, mělo za úkol podpořit Izrael v boji proti teroristické organizaci Hamas. Také mělo vyzvat média, aby přestala ukazovat Izrael jako agresora. Demonstrace také měla být vzpomínkou na nevinné civilní oběti - ať už izraelské nebo arabské.

Šlo o setkání občanů, nikoli politiků. Jediný politik, který měl přijít, poslanec ČSSD Robin Böhnish, se ve stejné době v v jičínské synagoze účastnil vzpomínkového aktu a průvodu na jičínské nádraží při příležitostí výročí transportu jičínských Židů. Byla přečtena alespoň jeho zdravice. Dalším politikem, i když bývalým, byl Jindřich Vodička. Připomněl, že na stejném místě se konala i demonstrace na obranu Izraele v roce 2006, kdy na jeho území padaly rakety z Libanonu. Odsoudil tzv. "politickou korektnost", která odmítá nazvat teroristy jako teroristy, vrahy jako vrahy a oběti jako oběti a označil ji za pokrytectví a farizejství. Pokud se Evropané nevzpamatují, můžeme se v příštích letech scházet na obranu občanů Velké Británie či Francie... Nejsme pro válku a násilí, ale někdy prostě jiná možnost není.

V projevech zaznělo, že současný konflikt je disproporční: Disproporční proto, že na jedné straně stojí teroristická organizace, která chce zničit stát Izrael, a na druhé straně je demokratická země, která chce žít v míru. Cílem Hamasu je způsobit co největší bolest, kdežto izraelská armáda útočí na vojenské cíle a snaží se ochránit civilní obyvatelstvo v Gaze. Když dojde k dětským obětem na straně Palestinců, cítí Izraelci smutek, když Palestinci zabijí nějaké izraelské dítě, tančí na ulicích a rozdávají cukrovinky. Hamas rozdmychává nenávist, Izrael se stále znovu a znovu snaží o mírovou koexistenci se všemi sousedy. Jde o disproporci morální - Izrael staví pro své obyvatele kryty, buduje systémy výstrahy, na druhé straně Hamas své děti zneužívá jako lidské štíty. Je to disproporční konflikt - jde zde totiž o disproporci lidských hodnot. Když někdo chce zabít mé bratry, mé rodiče, mé děti, chce mou zemi vymazat z mapy, není žádná disproporce, když se tomuto budu bránit všemi prostředky.

Izrael žil celá léta v realitě, že jednu chvíli slaví rodina svátek a druhou chvíli všichni křičí a kolem teče krev. Je to realita, na kterou Evropa není zvyklá, ale zdá se, že se považuje za přirozené, že si na takovouto realitu Izraelci už zvykli - a proto se o ní v Evropě ani nemluví.

Dále vystoupila paní Tydlitátová z Ligy proti antisemitismu. Veřejně vyhlásila, že brání právo Izraele na legitimní obranu v tomto konfliktu. Zástupce slezských evangelíků připomněl, že tato církev podporuje, aby ve Svaté zemi byl mír. Když bude mír zaručen pro Izrael, bude to znamenat i mír pro Palestinu!

Během akce pořadatelé zatelefonovali spisovatelce Evě Erben, jež žije v Eškalonu. Poděkovala za podporu, kterou účastníci shromáždění dokázali vyjádřit i v panujícím mrazu, a rozloučila se, neboť místní sirény právě vyhlásily nálet.

O nálet na demonstraci se pokusila skupinka asi patnácti mladíků s palestinskými vlajkami, kteří však byli zastaveni řadou deseti policistů. Provokatéři s šátky na obličejích křičeli hesla jako "Židi, vraťte Gazu!". Jemně jsem jim připomněl, že Gazu nikdo nechce. (Skutečně, když při mírových izraelsko-egyptských jednáních nabídla izraelská strana Egypťanům vrátit Sinaj i s Gazou, Egypťani Gazu odmítli. Gazu nechtěli, i kdyby kvůli ní neměli dostat Sinajský poloostrov. Před třemi lety Izrael "vrátil" Gazu Palestincům - se známými následky...) Na partičku zjevně špatně placených provokatérů vystartoval jeden demonstrant s izraelskou vlajkou, kterého však jemně zadrželi policajti. Proizraelský demonstrant alespoň zařval na provokatéry "Žili jste v Izraeli? Zažili jste to?" - a hošíci okamžitě ustoupili o padesát metrů. Aby se po dalších několika minutách vypařili. Jak říkám - nepřesvědčiví a špatně placení...

Na závěr připomněl John Podvolák z Olomouce, že Bůh dal světu své zákony prostřednictvím Izraele. Tyto hodnoty dodnes platí. Ani Izrael, ani tyto hodnoty nebudou zničeny, bez ohledu na to, kdo jimi opovrhuje.

Zazněly šófary a bylo přečteno prohlášení Židovské liberální unie, ve kterém se mj. pravilo:

"Stát Izrael má právo i povinnost bránit své občany. Podceňování nenávistné síly nepřítele a přehlížení jeho záměrů se mu v minulosti nevyplácelo. Evropa, na které lpí krev šoa, nemůže opakovaně pokrytecky mlčet anebo se zastávat agresora, aniž by se vyhnula spravedlivému Božímu trestu." Zdá se, že si Evropa skutečně zadělává - a to, co ji čeká, může někdo interpretovat jako Boží hněv, jiný jako následky její vlastní pitomosti. Vyjde to nastejno.

Na konec zazněla Hatikva a ještě dvě písničky o Jerušalajimu. Rozcházeli jsme se k domovům a na bundách měli nalepeny proužky s bleděmodrým nápisem:

ISRAEL, YOU ARE NOT ALONE

Psáno v Praze 11. ledna 2009

(Foto: Jiří Wagner & autor)