Kdepak, nebude to nastávající kongres, tedy sjezd ODS. Tam se pravděpodobně nestane nic, co by stálo za údiv. Bude znovu zvolen, ani protikandidáta nemá. Jestli se Eva Decroix stane nebo nestane místopředsedkyní ODS zajímá jen pozorné pozorovatele, vyzbrojené mikroskopy a dalekohledy. Velkou zkouškou budou eurovolby.

Tedy, upřesním. Do značné míry už jsou kostky vrženy, Fiala jako hráč rulety všechno vsadil na červenou, tedy na soudržnost Spolu. To ale už je dané, do voleb jde Spolu spolu a s tím už nikdo nehne. Takže Alexandr Vondra půjde do voleb jako Pepíček s Mařenkou za ručičku s Luďkem Niedermayerem, jedním ze dvou z jednadvaceti českých europoslanců, kdo hlasoval pro migrační pakt obsahující volbu mezi kvótami nebo pokutou. Bude to podívaná k popukání, konkurenti s Babišem v čele si smlsnou. Masáž už začala a Vít Rakušan se trapně bez cenzury vykrucuje, že znění paktu Brusel změnil poté, co on pro návrh zvedl v Bruselu ruku. Změnil nezměnil, to podstatné, totiž kvóty a pokuty, v něm bylo a od té doby Rakušan dělá z lidí pitomce když je nabádá, aby nevěřili tomu, co vidí na vlastní oči.

Proti jsou Maďaři a podle všeho i Slováci. Zajímavý je postoj Poláků. Kdyby PiS byla u vlády, bylo by to jasné, jenže volby sice nevyhráli, ale vládu sestavili hodní hoši a hodné dívky vedení Donaldem Tuskem, oblíbencem Bruselu a jeho elit. Polsko usilovně hájí svoji východní hranici proti bataliónům migrantů, které jim Putin posílá přes Lukašenka nejdřív leteckou, pak autobusovou a posléze lesní cestou. Jak se Tusk zachová? Ale pro nás je podstatné, jak si bude počínat Petr Fiala a jeho vláda?

Já si tipnu, že srazí paty a bude prohlašovat, že za všechno může Babiš, protože se pakt sjednával devět let a po většinu té doby byl Babiš u vesla a neudělal proti tomu nic.

Bude mít svým způsobem pravdu, ale co to bude platné?

Tedy, svět se nezboří. Konkrétní ustanovení paktu jsou vesměs neuskutečnitelná, takže i tento domek z karet se zhroutí, jako mnohé před tím. Jako přesvědčený stoupenec myšlenky evropské spolupráce ale cítím bolest, když vidím, jak se k racionálnímu cíli klopýtá přes slepé uličky.

Racionální cíl je účinná ochrana hranic včetně námořních, aktivní politika v severní Africe (to se už začíná naštěstí dít) a hlavně – posilování členských států Unie a obnova jejich respektu. Bez toho budou všechny snahy marné.