Nejdříve si vymyslel právnický švindl s tím, že Rath povede ministerstvo z pozice náměstka a pak tomu všemu nasadil korunu, když oznámil, že se tedy šéfem přes zdraví obyvatelstva stane on sám. Je to pozoruhodné, jak se dá udělat úplně zbytečná aféra a blamáž z celkem jednoduché procedury - jmenovat jednoho pána do funkce, na které až dosud všichni jeho předchůdci shořeli jak papíroví čerti!

O velké koalici

Myšlenka velké koalice občanských demokratů a sociální demokracie se tu a tam vynoří jako řeka Punkva. Nehledejme zákonitosti této sinusoidy, i když možná není zcela náhodná závislost na výsledcích výzkumů veřejného mínění, tohoto jediného biče, který dosud platí na politikův hřbet. Zcela čerstvý obrat v pozici občanských demokratů ve věci snižování dani naznačuje, jaká by mohla být veřejně proklamovaná logika takového řešení: půjdeme do velké koalice, abychom zabránili nejhoršímu a prosadili aspoň dílčí reformy. V dávné minulosti se takovému přístupu říkalo drobečková politika. Čistě racionálně vzato, taková politika nemusí být bez výsledků. Vždyť i velká koalice na nečisto, takzvaná opoziční smlouva, donutila sociální demokraty k úspornější politice, takže oposmlouva přinesla i pozitivní výsledky. Čistě racionálně vzato, našli bychom mnoho argumentů na téma "proč ne".
Naše politické prostředí však je v mnohém ohledu spíš emotivně laděné. Opoziční smlouva poškodila občanské demokraty. Ostatně i sociální demokraty objektivně vzato dostala do dílčích nesnází vládní spolupráce s lidovci a unionisty. Pejsek s kočičkou ideálně spolupracují jen v pohádce. V reálu je to jinak. Objetí s růžovým (a stále rudějším) Paroubkem by zanechalo na ODS trvalé skvrny a ty by společně nevyprala ani kočička s pejskem. Ústrojná spolupráce stran založených na tolik rozdílných konceptech je podmíněna mírou politické kultury, která tu prostě neexistuje. V marasmu, který by nevyhnutelně nastal, by asi trvale zaniklo dobré jméno občanských demokratů.