Zavládlo všeobecné veselí
Premiér Petr Fiala oznámil obyvatelstvu, že se jeho vládě podařilo zkrotit inflaci a srazit ji na jednocifernou úroveň. Potěšil tím zejména žurnalisty, ti mají vždycky radost, když se vedoucí představitelé blamují. K inflaci dlužno podotknout, že jde zejména o zdražování: inflace je ekonomický jev, kdy rostou ceny a v návaznosti platy a pak zase ceny a pak zase platy. Znají to filatelisté, kteří mají ve sbírce poštovní známky poválečného Německa s milionovými hodnotami. Tak daleko nejsme, zatím se spíš zdražuje. K výrazným protiinflačním krokům patřilo doporučení exministra zemědělství, aby lidi hlídali, kdy budou v Lidlu slevy.
Zdražování je vážná věc, ať už mu říkáme inflace nebo ne. Statisticky se ale vede inflace: ta je u sousedů šmahem vyšší než u nás, Poláci mají oproti našim 9,7 svých 11,5, Slováci 11,9, kdežto Rakušáci 8 a Němci 6,4. Je to méně než u nás, ale kde jsou ty předválečné časy se dvěma procenty. Na takové úrovni jsou Švýcaři, bodejť by ne, zamručíme, sedí na prachách. No jo, ale i Španělé mají 1,9 a ještě líp jsou na tom, podržte se, Řekové (1,8), kteří ještě nedávno fungovali jako strašidlo na způsob Klekánice nebo Baby Jagy: když budeš zlobit, skončíš jako Řecko!
Zasmějme se, neklesejme na mysli, jiní jsou na tom stejně nebo hůř. Vláda teď vyplázne padesát mega na michelinské restaurace a to vytáhne káru z bláta, turisti se do hotelu Four Seasons pohrnou a bude zase líp.
Čemu se ale budeme smát?
